LOCK UP - The Dregs Of Hades
All-star úderka LOCK UP byla vždycky spíš tou nenápadnou bandou, která se jen výjimečně prezentuje na předních stránkách hudebních časopisů a vydavatelských letáků. Možná jsou chlapské figury a zarostlé ksichty jejích členů málo atraktivní pro metalové publikum zhýčkané fotkami sličných hvězd jako Alissa White-Gluz nebo Elize Ryd. LOCK UP na image zkrátka kašlou a stejný punkový přístup uplatňují i ve své nesmlouvavé muzice. Od skvělého debutu „Pleasures Pave Sewers“ drtí kapela pořád stejnou ligu, jejíž kvalita je stále několik pater nad běžnými veteránskými sranda soutěžemi. Vyrovnanou formu si drží také na novince „The Dregs Of Hades“, jejíž výkop proběhl v listopadu loňského roku.
Pozitivní a slibnou zprávou bylo, že se do nahrávání alba zapojil rovněž bývalý zpěvák Tompa Lindberg, který s věkem chytá druhý dech a oblažuje svojí účastí solidní množství extrémních spolků. Na „The Dregs Of Hades“ vytvořil pěvecké duo s druhým trapičem hlasivek Kevinem Sharpem, který obstarával mikrofon s logem LOCK UP právě po Tompově někdejším odchodu. Personální změny nebyly ovšem jen ve znamení příchodů, ale též pohybů opačným směrem. Po dlouhých více než dvaceti letech se poroučel ikonický bicmen Nick Barker, který se rozhodl ve skupině dál nepokračovat. Před nějakým časem by to byla asi vážnější ztráta, která by kapelou otřásla, ale v poslední době Barker evidentně ztrácel energii a jeho výkony za bicími měly klesající tendenci. Jeho náhradou se stal Američan Adam Jarvis, v jehož muzikantském sívíčku je nejtučnějším písmem zapsáno angažmá ve stylově spřízněných MISERY INDEX. Jediným zakládajícím členem tak zůstal basák s nezaměnitelnou frizúrou Shane Embury a z LOCK UP se stal definitivně internacionální spolek.
Nutné personálie bychom tedy měli, teď ještě co nám všichni jmenovaní připravili za dobrotu. Temné instrumentální intro „Death Itself, Brother Of Sleep“ se samply a sbory může jednoho zmást, jelikož naoko připravuje půdu pro metal symfonického ražení; což je ale přesný opak toho, co se rozehraje v úvodní písni „Hell Will Plague The Ruins“. Zuřivý a surový našlapaný grind s rezolutním nástupem kytary a palbou bicích, která naznačuje, že Jarvis byl výbornou volbou. Vyřvaný Lindbergův vokál zní chorobně nad rozpoutanou hudební vichřicí a když se přidá hlubší Sharpův hlas, ocitáme se už na samém vrcholu Beaufortovy stupnice. Spojení sil obou křiklounů bylo skvělým tahem, jejich kombinace se prolíná všemi skladbami, přidává jim na pestrosti, a ještě víc zdůrazňuje nekompromisní naturel tvorby LOCK UP. Grindové sypačky v délce dvou, tří minut jsou prokládány deathovými riffy, které občas překvapí nevtíravou melodikou. Kdepak nějaké těžkotonážní rytmy a unavená kytarová kila, ale pestrá a rychlá práce šesti strun Antona Reiseneggera, co by léty prověřeného nástupce legendy jménem Jesse Pintado (R.I.P.). Sebejistý Embury v pozadí tvrdí muziku svojí nenápadnou, ale klíčovou basovou hrou, která metalovým způsobem účinně posiluje celý sound, namísto konvenčního grindového drnčení.
Vzteklé songy se divoce přelévají jeden přes druhý v rychlém sledu, není čas lámat si hlavu, kdo je kdo, a zkoumat nuance mezi jednotlivými kapitolami. Namísto toho je lepší poddat se onomu těžko sdělitelnému potěšení ze zběsile rychlé a tvrdé hudby a nechat se bez zábran unášet na deathgrindové tsunami. Vrchol mohutné vlny kulminuje na položce s číslem deset, nesoucí název „A Sinful Life Of Power“. Do ní se kapele podařilo soustředit to nejlepší, co může v současnosti nabídnout. Skvělá rytmika plná breakdownů, sypaček i klidnějších momentů, kdy grindcoreové běsnění oživují hardcore punkové kytarové melodie i thrashové riffy v závěru. Nad nástrojovou destrukcí zní pronikavý a hrubý řev obou borců u mikrofonu a všechno je samozřejmě semleto do parádního zvukového hávu. Co víc si může fanoušek přát…
Po uvedené skladbě už se vlastně jen dohrává a ničivý hudební oceán pomalu mizí ze zpustošeného pobřeží. Zkázu symbolicky uzavírá nejdelší a hlavně nejpomalejší táhlý vál „Crucifixion Of Distorted Existence“. Ten už je ale tak nějak navíc a jenom protahuje délku alba, která by se jinak držela na ideální půlhodince. V podobně rozvláčných polohách to kovaným drtičům úplně nesedí, jejich magická moc je totiž v rychlosti, technice a energii. Celkově se ale na The Dregs Of Hades vtěsnal poctivý starosvětský nářez, který umí posluchače strhnout. Nápad se dvěma frontmany padl na úrodnou půdu a bubenické kreace nového muže s paličkami jsou natolik impozantní a rázné, že podle mého názoru předčí i svého předchůdce. LOCK UP dokazují, že přestože řekli to nejzásadnější na prvních dvou deskách, tak jejich nahrávky v uplynulém desetiletí mají také svůj smysl. Pořád totiž svým uměním strčí do kapsy naprostou většinu mladších konkurentů.
| 19.01.2022 | Diskuse (0) | Hivris riha.kamil@gmail.com |
 |
