LUCIFER - Lucifer IV

40%

To jako vážně? Vlastně mě vůbec uniká smysl vydání podobné desky. Za poslední roky jsem v ranku klasického hard rocku neslyšel takto zbytečný, nezáživný matro. Netuším, co stojí za podobně unylým skladatelským i interpretačním výkonem této kapely na jejich čtvrté řadové desce. I když LUCIFER ani na svých předchozích třech albech nepatřili k bůhvíjak excelentním souborům, na současnou úroveň se jim nikdy sesunout nepodařilo. Z alba vám totiž v hlavě neutkví v podstatě nic, písničky nějak plynou a jsou tak nezáživné, zastaralé a tradiční, až ten poslech udržujete jen proto, aby jste to album alespoň jednou celé dotáhli. Víte jak, člověka napadaj různý věci. Snad za vším tím zmarem a nudou nebude manželská krize či dokonce, nedej bože, rozvod?

Nicke Andersson sice zrovna nyní rozjíždí po čtrnácti letech spánku své THE HELLACOPTERS, které světu minulý týden (k radosti mnohých včetně mne) připomněl pilotním singlem  k chystané a toužebně očekávané desce, jsem však přesvědčen, že do všeho, co tento skvělý týpek a ikona švédské scény kdy dělal, vždy dával stoprocentní entuziamus. Zvlášť pak do práce na projektu jeho drahé polovičky, německé rockové femme fatale, která to dotáhla z postu jakési bahenní lady (čti: někdejší blackové groupie co v pozdních devadesátkách zjevně nechyběla na žádném koncertě skandinávských potemníků v oblasti Berlína), přes promotérskou a redakční činnost, až k vlastnímu hardrockovému projektu hlásícímu se k odkazu velikánů sedmdesátých let, který jí aktivně a s pravidelností posvěcuje etablované vydavatelství Century Media, jehož je kmenovým zaměstnancem. Oficiální štempl je jedna věc, tou druhou je skutečnost, že výsledek působí fakt nezáživně. Co stále skvěle vypadající Johanně Sadonis chybí především, a bylo tomu tak vždy, je autenticita. I v minulých letech jsem byl na pochybách, ale nyní to téhle panence z vitríny v obchodě s vintage konfekcí a koženými bundičkami už vůbec nevěřím.

Nositelka coolovosti ve vizualizaci hardrockové módy Johanna Sadonis působí z desky prostě unyle a i když jí stále nelze upřít určitou pěveckou kvalitu a vizuální kouzlo, je nutné si přiznat, že vlastně nikdy nepatřila k muzikálně nadaným tahounům a už vůbec ne k akcelerátorům energie. Tahle dáma a vlastní silné umělecké vyjádření k sobě prostě nejdou. Plytkost zkrátka nemá šanci okouzlit bezprostředně a s opravdovostí, zvlášť když vše působí jakoby tvořené promyšleně a s opatrností. Hraje se pouze na vnější efekt, skutečného jádra se nedopátráte. Sabbathovský kříž na krku sice visí, ale podnětného riffu se nedočkáte. Přes všechny negativa v podobě slabého songwritingu mě letos na albu nesedí i řada přidružených věcí. 

Nešikovně zpatvařený kytarový motiv evokující slayerovské „South Of Heaven“, zde prostupující singlem „Crucifix (I Burn For You)“, snad bouchne do uší každého metalového pamětníka. Když je pak klip k této písni tvořen jedním pomaloučku se vzdalujícím záběrem na zakrvavenou tvář oné front-woman, nutí mě to se zamyslet, co asi tak může být tím spouštěčem, že si umělec začne myslet, že je podobný nápad skvělý a nutný k realizování. A to je zmíněná píseň jednou z nejchytlavějších.

Vrcholem neuvěřitelnosti je lacině spíchnutý obal nové desky, kde hlavní aktérka pózuje na kříži v roli Ježíše Krista. Takže vlastně že by i mesiášský komplex? Hm, jde mě spíš o to, jak někoho mohlo napadnout k jejímu tělu počítačovou grafikou přilepit ty cizí rozpažené a nápadně krátké ruce? U někoho, kdo si ještě nedávno liboval v perfektní stylizaci mě to zkrátka přijde podezřelé, včetně faktu, že k nové desce nebyla nafocena jediná promo-fotka. To je takovej problém nechat se na obal desky kvalitně vyfotit? Otázkou je, zdali tahle kapela ještě vůbec existuje a jestli někomu z členů na jejím osudu vůbec záleží. Mě z desky přijde že ne.

20.12.2021	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz