LYNCH MOB - Rebel
Přiznám se otevřeně, že mi dravý, hutný a velmi groovy pojmutý hard rock od LYNCH MOB vyhovuje podstatně více než současná nikam se nevyvíjející poloha DOKKEN. Kytarová hra George Lynche a jeho bezprostřední skladatelské pojetí je mi mnohem bližší než soustavné opakování sladkobolného, vývojově nenáročného melodického metalu od jeho bývalého kumpána a dnes už asi věčného rivala Dona Dokkena. Když v současnosti u LYNCH MOB opět působí zpěvák Oni Logan, jenž před pětadvaceti lety nazpíval naprosto senzační debut této skvadry, album „Wicked Something“ z roku 1990, moje pozornost k albu „Rebel“ se ještě násobí. Deska vyšla vloni u osvědčené evropské značky Frontiers Records a zachycuje George Lynche jako stále plodného hardrockového hudebníka, který se rozhodně nevzdává a neopakuje do zblbnutí klišovité postupy. Naopak, jeho pojetí rocku je plné života a energie, je autentické a i zvukově tak nějak více souvisí se současností. Rozhodně tedy více, než může nabídnout většina jeho generačních vrstevníků. Ne že by se jednalo o nějaké moderní album, ale poměrně živelný zvuk a skvělé muzikantské řemeslo stojí za poctivou hardrockovou deskou, u které člověku při poslechu není trapně, že vyšla až v roce 2015. Jsem velmi potěšen, že podobné desky stále ještě vznikají, protože ukazují, že se hard rock dá hrát stále aktuálním způsobem a na prvotřídní úrovni.
„Rebel“ je velmi vyrovnaným albem, které nevlastní příliš vrcholných okamžiků a už vůbec ne slabin, působí silně a ujasněně jako celek, za kterým je dlouhodobá soustředěná práce a vypilovaný každý detail. Deska vlastní ponurý a hutný groovy sound a své cennosti odkrývá postupně. Při nějaké té sólové Lynchově vychytávce si zde uvědomuji jeho hodně podobné pojetí kytarové hry, jakým se vždy prezentoval z velkých kytaristů třeba Steve Vai. Tedy podstatně mezi-žánrovější projev, než je tomu u jiných hardrockových virtuózů (odstrašující případ za všechny: Yngwie Malmsteen). Tým, který Lynch okolo sebe shromáždil, maká ve prospěch celku, LYNCH MOB nikdy nebyli výhradně o jeho kytaře, byť je samozřejmě šéfem, ale o výborných živelných skladbách. I nová deska zdárně navazuje na skvělá první alba zkraje devadesátých let, tedy ctí bluesové kořeny (především v songu „Kingdom Of Slaves“), ale neodhaluje je více než je potřebné. Americké pojetí hardrockové hudby je bez tak nezapře, aniž by muzikanti příliš tlačili tyto vlivy do popředí. Trochu se zde vyjímá ponurá „The Ledge“, která se prezentuje odlehčenou stavbou a melodickým refrénem, který mně přijde zajímavější než u ostatních položek.
Nástup do desky je doslova famózní, protože ať už zmíním v úvodu desky zařazené „Automatic Fix“, „Between The Truth And A Lie“ nebo na ponurou atmosféru zaměřenou „Testify“ či metalově dusnou „Sanctuary“ , vždy se jedná o vynikající song. Pro fanoušky klasik jako Mr.BIG, BADLANDS, EXTREME, TESLA, GREAT WHITE nebo WINGER bude tahle deska představovat fajnový poslech. Hodně společného slyším i s některými novějšími alby švédských EUROPE, což také není zrovna provar. Rytmika Kevin Baldes/ Brian Tichy šlape jak má (v současnosti už u baskytary vystřídal Kevina Baldese věčný světoběžník a muzikanstký žoldák Sean McNabb) a pěvecký výkon Oni Logana nemá opět chybu, je různorodý, působí nenuceně, avšak nepostrádá vroucnost, takže se ke kytaristovi, jakým George Lynch je, velmi hodí a hudbě LYNCH MOB pouze sluší.
| 14.02.2016 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
