MACHINE HEAD - The More Things Change

80%

Čím víc se věci mění, upravují a odkládají na později, tím zjevně ztrácí na pravé autenticitě. Tohle rčení je možné brát jako pravidlo týkající se v mnohém i výtvorů v hudebním průmyslu, byť není až tak docela pravdivým, v případě druhého alba MACHINE HEAD, které bylo v době svého vzniku zdaleka nejočekávanějším metalovým počinem. Sanfranciská harpie se svým debutem „Burn My Eyes“ totiž značně hnula stojatými vodami v Bay Area a stala se v té době největším objevem na americké metalové scéně a vyhledávanou živou atrakcí. MACHINE HEAD se během dvou let zabydleli a ustálili mezi elitou nové metalové generace. Na jejich druhou desku bylo tedy logicky zacíleno o poznání bystřeji než na jiná alba vycházející v tom období. Kapela po fantastickém debutu, dobře si vědomá vysoce nastavené laťky, nechtěla nic uspěchat nebo dokonce přijít s nedodělkem a tak vydání své dvojky odkládala po celý rok 1996. Práce se komplikovala a napětí sílilo. Navíc se Robb Flynn musel rychle vypořádat s mnohými personálními nepříjemnostmi, přičemž vyhazov lidsky nespolehlivého bubeníka Chrise Kontose, kterého nahradil fantastický Dave McClain z kapely SACRED REICH, patřilo k těm těžším. A to Robb ještě nevěděl, že nějaký ten měsíc po realizaci „The More Things Change“ kapelu zradí i kytarista Logan Mader. Chlápek, který v počátcích určoval vizuální směr a na koncertech předváděl fantastické výskoky. MACHINE HEAD zkrátka okolo svého druhého alba prožívali hodně divoké, hektické a téměř bulvárně vypjaté časy.

Druhé album je všeobecně přijímáno jako trochu slabší oproti „Burn My Eyes“, avšak v žádném případě ne slabé. Možná se čekal trochu větší posun, ale deska nakonec v souboji s časem obstála jako ta, která bude mít právě k debutu velmi blízko. Šlo znovu o prvotřídní nahrávku, která měla ovšem tu smůlu, že přišla na svět jako druhá, po velmi ceněné prvotině. Oproti ní se na „The More Things Change“ odehrává hned několik změn, i když pravda ne zas až tolik, kolik předváděla alba následující. MACHINE HEAD tedy znovu představili velmi kompaktní materiál, který stavil zejména na hutném moderním groovy thrashingu, nespoutané hardcore energii a divokém chlapském vokálním projevu Robba Flynna. Patrný byl mírný příklon k čistému nu-metalu a ovlivnění stylem KORN, což bylo znát zejména na některých valivých kytarových fázích, které díky svému podlazení a značnému zbustrování působily opravdu špinavě. Všimněte si práce obou kytaristů, kterak zejména v pomalejších fázích písní pomocí zdánlivě nahodilých tónů vymalovávají opravdu majestátní a velmi abstraktní obrazce. Zvuková stránka tohoto nosiče je tak skutečnou moderně metalovou lahůdkou. Celkově však album obsahuje jak melodičtější věci, tak mohutné atmosférické eposy, které se pozvolna rozvíjejí a gradují, ale především i songy dosahující vyššího stupně divokosti a rychlosti, než mohly nabídnout kterékoliv ze skladeb na „Burn My Eyes“. Lze tedy nakonec říct, že „The More Things Change“ je deskou, která více balancuje mezi extrémy.

Pokud budu mluvit o melodičtějších věcech, mám na mysli především první dvě skladby – gradující hymnu „Ten Ton Hammer“ s parádním refrénem a energický groovy thrash s drsňáckým frázováním tehdy čerstvě ostříhaného Robba Flynna – „Take My Scars“. Skvostem je i závěrečná epická šleha „Blood Of The Zodiac“. Písně tvořící druhou skupinu stojí zejména na potemnělé atmosféře plné strachu a blížícího se nebezpečí. Jde především o věci, které  z velmi pozvolného tempa pomalu kypí, rozrůstají se a vrcholí v závěrečnou riffovou bouři. Jako příklad uvedu „Down To None“ a „Violate“. Třetí skupinou jsou vysokorychlostní divočárny představující nejextrémnější část tvorby MACHINE HEAD – „Struck A Nerve“, „Bay Of Pigs“ a „Blistering“. Středem všeho je „Spine“ – velmi proměnlivá skladba, která reprezentuje všechny podoby tehdejší tvorby  MACHINE HEAD. Kvalitní dvojka.

Mírně upravená verze článku, který byl již dříve zveřejněn na metalopolis.net .

20.11.2014	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz