MALIGNANT TUMOUR - Overdose & Overdrive
Pátá dlouhohrající deska sveřepých ostravských patriotů MALIGNANT TUMOUR se jmenuje „Overdose & Overdrive“ a asi by nemělo být těžké odhadnout konkrétnější hudební obrysy skrývající se pod tímto více než výmluvným názvem. Pokud přece jenom tápete, tak by vám měl otevřít oči (a zcela jistě i otevře) stejnojmenný videoklip, ve kterém kvarteto muzikantů (i zlepšujících se herců) téměř bez obalu prezentuje veškeré fatální následky závislosti na věčném rock´n´rollovém fenoménu. Ono fascinující spojení rock´n´roll je možná trošku přespříliš, ale za to přesvědčivě opakováno skoro v každém z novinkových textů a je tedy naprosto jasné, že přestává jakákoliv legrace a začíná živelný kytarový „double“ hobling masivně tužený čtveřicí proklatě tlustých strun Šimkových. Aby toho nebylo málo tak se souboru poštěstilo za bicí artilerii angažovat vášnivého milovníka syrového skopového s pseudonymem Bohdič. Frontman Bilos (hlava, klobouk, pupek, zpěv a jedna kytara ) o tomto hromotlukovi nesměle prohlašuje, že to je nadčlověk, co má místo ruk kladiva a místo noh vysoko kadenční kulomet. Bohdič naskočil do téhle už přes dvacet let zuřivě supící mašiny po odchodu dalšího z miláčků prsatých fanynek dlouhovlasého vzácně špinavého blondýna Davida, který měl lví podíl na úspěchu předchozí desky „Earthshaker“. Tato svého času přetrumfovala vše co jí stálo v cestě a dostalo se jí zasloužených ocenění ve významných domácích anketách, jakými bezesporu jsou Anděl a Břitva (zde byla kvůli zmírnění všeobecné euforie dosazena pouze na druhé místo a to po konzultaci s útvarem pro studii davového chování policie ČR).
Málokdo už ví, že emise „Earthshaker“ měla i neobyčejnou mezinárodní dohru. Desce totiž byla nekonečně vytýkaná přílišná inspirace v nestárnoucím seskupení MOTÖRHEAD. Genialita obou hudebních těles se až do zblbnutí odborně porovnávala a kuloárně propírala, což mělo za následek i letošní koncertní kolaps samotného ikonického předáka anglické legendy. Téměř sedmdesátiletý Lemmy Kilmister na nečekaný výskyt takto dravé konkurence zareagoval, jak jinak než pokorně, a letošní novou desku svojí družiny smířlivě pojmenoval „Aftershock“. Očekávání vkládaná do recenzovaného kotoučku byla tedy více než maximální a panové měli za úkol přinejmenším neudělat ostudu své rozbujené samčí potenci, okázale demonstrované před třemi lety.
MALIGNANT TUMOUR tedy opět míří do vyhlášeného vestfálského studia Stage One a stejně tak znovu nakládají důvěru na bedra osvědčeného producenta Andyho Classena. Nebyli by to ovšem „ostravaci“ aby nešli na hranu svých možností a touto je smlouva s německým vydavatelským War Athem Records, jež by mohla být předposledním schůdkem ke vratům nějakého z major labelů. Po nehudební stránce kapela tedy zase udělala pomyslný krok vpřed, jenž však může doslova zlomový dopad pokud nebude provázen i kvalitou skladatelskou.
Tucet skladeb už klasicky operuje na ploše necelých čtyřiceti minut, což je v rámci konstantního muzikantského cítění a výraziva souboru ideální řešení. Bohdičovi škopky vskutku bičují už tak hodně intenzivní kytarový průvan. Ostrý lomoz ovšem nesplývá a to i díky vhodnému naaranžování skladeb na rozpisce. Středně tempá barová romantika „Stay Over Night“ uvolňující napětí v přesné polovině alba budiž tím nejtypičtější příkladem. Posluchač skutečně dostává šanci odposlouchat alespoň několik záchytných momentů, které by ho měly navnadit k dalšímu protočení a nalezení dalších dech beroucích frajeřinek.
Navzdory značnému množství už dosti provařených nosných riffů se daří servírovat kvanta poměrně rozmanitě (houpavé) melodiky. Tyto jsou navíc hojně prošpikovávány krátkým nebezpečně svůdným mňoukáním Korálovi sólující šestistrunné kočičky. Časté užívaní alkoholických nápojů a inhalace nikotinových výparů mělo za následek zlepšení Bilosova mikrofonního chrchlu a jeho anglicky valený zpěv je zase jistější a i o něco srozumitelnější a to také nelze hodnotit jinak než kladně. Synkům se chvályhodně daří vymanit i z uvaleného prokletí „motörové hlavy“. Lemmy&gang opravdu nikdy nedrhli až takto hrubé jádro, tak jako většina zdejších válů. Pokud bych teď muset přirovnávat tak bez váhaní ukazuji na švédské crust´n´rollové komando DISFEAR.
Všechna předchozí alba dokázala zažehlit své nedostatky neoddiskutovatelnou spontánností, živelnou radostí z hraní a poctivostí, i proto nadchla. „Overdose & Overdrive“ tato pozitiva také neschází. Co však potěší mnohem více je především směřování kapely. MALIGNANT TUMOUR se totiž čím dá tím více začíná prokousávat k výrazně vlastnímu soundu, který sice bude, v této úzké hudební škatulce, pořád někoho připomínat, nicméně takto „ostrafsky“ rafinovaně promyšlený mix rychlosti, neotupující agresivity a střídmě dávkované melodiky by určitě neměl zapadnout a to nejen u nás doma.
| 17.10.2013 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
 |
