MAMMOTH WVH - II

80%

Druhé album kapely MAMMOTH Wolfganga Van Halena předčilo veškerá má očekávání, neboť se na něm syn před časem zesnulého kytarového génia Eddieho Van Halena ukázal především jako vyzrálý autor dobře poslouchatelných hardrockových písní s trvanlivým potenciálem a hlubším naturelem. To vše, aniž by dával nemístně najevo umělecké hledisko díla. Navíc se zde, i přes existenci vlastní koncertní kapely, Wolfgang ukazuje rovněž jako hráčský všeuměl, který je schopný zastat hru prakticky na jakýkoliv nástroj z oněch instrumentů pro rock základních. Celé album vznikalo v domácím studiu 5150 v Los Angeles v průběhu druhé půle minulého a počátku letošního roku. Zde byly kdysi nahrány taktéž pozdní řadové desky VAN HALEN. Jako producent zde opět zafungoval Michael „Elvis“ Baskette, chlapík, který je dobře známý svou spoluprací právě s Van Haleny. 

Po velmi nadějném debutu MAMMOTH WVH z roku 2021, kdy posluchač shledal odlehčenost a výbornou poslouchatelnost Wolfgangových skladeb, které přirozeně souzněly spíše s aktuálnější podobou rocku než s historií hard rocku posledních třech dekád dvacátého století, a rovněž přilínaly spíše s hudbou amerických kapel dneška FOO FIGHTERS, ALTER BRIDGE či HALESTORM, je tedy záhy stvrzeno, že potenciál této kapely může být dlouhodobý a že se s MAMMOTH musí do budoucna počítat. Živočišnější druhé album jde směrem zapálenějších hardrockových momentů, rozmáchlejší instrumentace a dravosti, aniž by to odnesly melodie a výborně poslouchatelné refrény. Tohle všechno je z poslechu dvojky, kde písně bez zaváhání docilují pohodlných svěžích pětiminutovek, aniž by jejich délka působila nemístně a nudila, zkrátka znát. Máme co do činění s desítkou výborně poslouchatelných a přesvědčivě zpracovaných hardrockových vypalovaček, které působí aktuálně, chytlavě a jsou vzdáleny laciné marketingové hře jiných.

Po úspěchu debutové desky a následném koncertování ve společnosti zkušenějších amerických bandů všude možně po světě byla očekávání nemalá, zvlášť pak v USA, kde má příjmení Van Halen ohromující zvuk. Stejně ohromující, zatěžkaný a ponurý má vlastně zvuk i aktuální druhý počin. Wolfgang jej opatřil větší mírou instrumentálnosti, takže songy působí zas o něco propracovaněji a přesvědčivě vzbuzují u sledovačů konzervativního hardrockového stylu emoce. Setrvávají v posluchačích dlouhodoběji, než kdyby se hrálo primárně na singly. Je zde kladen větší důraz především na kytarové party, objevují se klenutá hardrocková sóla a to aniž by hlavní postava působila jako někdo, kdo by chtěl za každou cenu na sebe strhávat podobnými momenty pozornost, či dokonce navazovat na Eddieho. Asi není nutné vypichovat z celku jednotlivé skladby, neboť onu semknutou kvalitu mají prostě všechny, ale je fakt, že třeba taková „Take a Bow“ představuje komplexní rockovou jízdu, jakou bych od syna slavného otce snad ani nečekal. Wolfgang jednozněčně kráčí vlastní cestou.

Jestliže se zvuk na první desce MAMMOTH přirovnával k tvorbě Grohlových FOO FIGHTERS, zde má styl prezentace Wolfgangovy kapely blízko k nažhavenosti raných GUNS N´ROSES nebo třeba k určitým momentům ze Slashových sólovek. Je zde jasně patrný street-rockový odér, určitá civilnost v rocku a to je velmi sympatické. Rockové hymny zde táhne Wolfgangův výtečný vokál a ten se, díky pohodové poslouchatelnosti bez afektovaných manýr, dokáže přiblížit posluchači naprosto nenásilně. Kdokoliv by zde čekal Wolfgangovu touhu navázat na kytarový odkaz svého otce, bude zkrátka vedle, důležitá je totiž především přímočarost písní a jejich bezproblémový švunk. 

Máme zde svižný rockec „Another Celebration At the End Of the World“, tedy hymnus schopný dostat do varu početnou koncertní audienci. Tento song stojí na nosném refrénu a mimořádně baví.  Stonesovský pouliční rock s partem barového piánka, výtečným kytarovým sólem a fuck off náladou má jméno „I´m Alrigt“. Naopak dojemnější kousek „Waiting“, ze kterého leze nostalgie po uplynulých časech na všechny strany, představuje další položku, která rozhodně nezapadne. Právě posledně zmíněná věc zachycuje Wolfganga asi nejvíce se přibližujícího rockovému mainstreamu a všeobecnosti, ale jde o otevření se banalitě tak nějak únosné.

Jak to tedy shrnout? Druhé album existuje bez závažně plonkovějších míst, zdárně jej nakopne již důrazná hymna „Right?“ a i nadále pokračuje přehlídkou dalších strhujících věcí. Netřeba vyjmenovávat. Novinka vystihuje MAMMOTH jako kapelu s potenciálem po oslovení opravdu velké posluchačské základny, na druhou stranu je zde důležitý prvek osobitosti, protože všechny songy jsou natolik přesvědčivé a vzdálené sezónnosti, že nepochybuji o tom, že právě mladý Van Halen může brzy promlouvat do dění na americké rockové scéně výrazným způsobem. Zkrátka výtečná rocková jízda, kde je všechno správně.

23.08.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz