MANNEQUIN PUSSY - I Got Heaven

80%

„Víte co je to pussy?“. Takto se ptal tehdejší prezident Zeman před deseti lety redaktora při jednom rozhovoru, když řešili ruskou anarcho-artovo-punkovou skupinu PUSSY RIOT. Jim se věnovat nebudeme, sice někdy poslouchám různé šílenosti, ale taky mám svoje hranice. Ale když mají svoje „pussy“ Rusové, musejí je samozřejmě mít i Amíci! A vyrostli jim ve Filadelfii v Pensylvánii.

Kvartet vznikl před 15 lety a aktuální deska „I Got Heaven“ je už jejich čtvrtým plnohodnotným albem. Dostal jsem se k nim při „vyzobávání“ přehledů top alb za rok 2024, kde se několikrát objevili v seznamech serverů za velkou mlákou. Jejich nakažlivý mix punk rocku, power popu, grunge, indie rocku a někdy i hardcoru je plný humoru, nadhledu a zároveň umí být i velice vážný. Aktuálně tvoří sestavu excentrická zpěvačka a kytaristka Marisa „Missy“ Dabice, která je takovou „Courtney Love“ generace Y, teatrální, divoká, provokativní, kytaristka Maxine Steen, bicí obsluhuje Kaleen Reading a ke kapele patří ještě vizuálně nezaměnitelný basák Colins „Bear“ Regisford. Kromě toho, že jako černoch vedle tří bílých holek docela svítí, je i tělesnou konstitucí řekněme blízký českému prototypu pivaře. A nestydí se svoje panděro i naplno prezentovat na koncertech. Prostě punkáč. Kromě toho má na starosti i podpůrné vokály a některé části songů odzpívá i sám.

30 minut dlouhá nahrávka osciluje od divokých hardcorových vypalovaček jako „Aching“ až po příjemné indie balady typu „Split Me Open“. Líbí se mi snaha kombinovat vážnost, melodiku a zvuk indie rockové scény ze severovýchodu s odlehčeným punkovým přístupem dle vzoru kapel jako HOLE nebo PIXIES, a ještě to pořádně napumpovat garážovým zvukem a hardcorovou divokostí. A to všechno je podáváno v přiměřeně lo-fi balení, když je potřeba. Ale když se píseň zklidní, zvuk se krásně projasní a jedeme až téměř na indie popové, romantické a hřejivé vlně pozitivity. Inspirace typickým modelem PIXIES je evidentní, včetně jednoduchých repetitivních sloganových refrénů.

Producentem alba je jistý John Congleton, jehož CV je plné zvučných jmen, a podílel se třeba i na cenou Grammy oceněném albu ST. VINCENT. Ačkoliv to možná na první pohled vypadá jako divoká punková párty, album je pevným dílem s jasnou vizí, kde nic není náhodné. Syrovost, emotivnost, melodičnost, vážnost, hravost, nasranost, všechno má své přesně určené místo. Všechno je to zkombinováno do finální podoby promyšleně a rafinovaně. Třeba „I Don´t Know You“ začíná jako jemná indie balada, která přechází do garážově špinavého refrénu. Ale nestává se z ní bezprizorní lo-fi agrese, pořád tam máme tu jemnou melodii, která to vyvažuje a pak tam navrch ještě hodí romantický klávesový motiv, a to už fakt člověk nechápe. Ale oni vědí proč, a funguje to skvěle. Jednou z mála výjimek je tuctová hardcorově/punková jízda „Ok? Ok! Ok? Ok!“. Hardcorová v první části, punková v druhé. Tam znějí trochu jako britští SLAVES (neboli teď už SOFT PLAY). 

Zmiňované HOLE lehce připomíná „Softly“ s masivnějším, do grunge směrovaným zvukem. Nebojí se přiblížit ani industriální rytmice, „Of Her“ dochucená ještě o noiseové zvukové hnusy má jen minutu a půl, ale je plná zajímavých koláží. Za mě nejsilnější částí alba jsou jednoznačně skladby kombinující čisté indie rockové pasáže s hlučnými refrény na pomezí power popu a garáž rocku. „Loud Bark“, „Nothing Like“ s nádherně táhlým refrénem, nebo v příjemném tempu nás unášející „Sometimes“. Propojením těchto dvou světů, čistého a špinavého, klidného a hlučného, chaosu a krásy, jakoby chtěli demonstrativně ukázat, že i v životě čelíme kontrastům a kompromisům. A zcela samostatné místo zaujímá otvírák a singl zároveň, titulní „I Got Heaven“. Tady je skutečně vše v jednom balení – emoce, agrese, drive, melodika. Geniální song.

MANNEQUIN PUSSY jsou příjemným objevem. Jejich přímočarost je nakažlivá. Má to koule, má to drive, nebojí se pořádně hrábnout do strun. Punková historie je za kapelou zřetelně cítit, ale evolucí se už dostali na úroveň, kdy se nebojí zkombinovat ve své tvorbě široké spektrum inspirací, aniž by se sami sobě zaprodali. A je to hudba plná překvapení, v každém songu se to může v sekundě zvrtnout, přepnout do jiné dimenze, naskočit na jiný vlak. Tohle je moderní rock´n´roll se vším všudy.

28.01.2025	Diskuse (0)	Tomáš