Boomer Space

MANON MEURT - Melancholická hudba s pozitivní vibrací (rozhovor)


Rakovnická čtveřice MANON MEURT v loňském roce realizovala své druhé řadové album MMXVIII, které sklízí velmi dobré ohlasy nejen napříč tuzemskou klubovou scénou, ale touží zanechat výrazné stopy i za našimi hranicemi. Melancholická a velmi pocitová nahrávka, kterou kapela připravila za studiové asistence Jana P. Muchowa, se skutečně povedla a zdá se, že otevírá kapele nové možnosti. Ohledně díla jsem si povídal s bubeníkem Jirkou Bendlem.


Jak se dá kapela jako MANON MEURT dohromady?

 
Jsme z celkem malého města. Navíc původní složení, tzn. se Símou (první baskytaristka MM Simona Kuchárová), dokonce ze stejného gymplu. Znali jsme se teda ze školy, z působení v jiných kapelách, vídali se na koncertech. Na jednom takovém viděl Vojta Káťu s akustikou. Za půl roku jsme jí dělali doprovodnou kapelu. Z té pak vznikli MANON MEURT.



 
Byla zuška na začátku vašeho směřování k rockové hudbě, a tím pádem i k MANON MEURT? Popř. nějaký hudební kroužek? A nebo jste se našli rovnou (až) v elektrických kytarách? Co geny?

 
S rakovnickou zuškou jsme byli hlavně v počátcích hodně spřízněný. Káťa je absolventka několika oborů, hrála v zuš kapele, stejně tak Džana (druhá a dnes již také bývalá baskytaristka MM Jana Karlíková). Já to chvilku taky zkoušel. Ale od začátku mě to víc táhlo k lidem, kteří stáli mimo. Jedním z nich byl právě Vojta, se kterým jsme v šestnácti založili první kapelu. Káťa, Síma i Džana měly taky brzy kapely „mimo školu”. Takže odpověď je vlastně tak půl napůl. Muzikantský geny máme všichni po kom dědit.


Každý muzikant začíná jako posluchač. S nadsázkou se zeptám, které desky rozhodly o tom, že budete hrát tak jak dnes?
 

Těžká otázka, která mě nutí přemýšlet stylem: Kvůli jakým deskám jsme začali hrát a kvůli jakým jsme začali hrát tak, jako hrajeme teď. Abych byl spravedlivý, tak jsou to desítky desek od šedesátých let po ty vydaný loni. Bez preference stylů nebo kontinentů.

 
Co bylo oním stěžejním impulzem k založení kapely. Byla to skutečně jen chemie na festivalu Coombal u Rakovníka, jak jsem se někde dočetl, nešlo o delší proces?

 
Byla to chemie na zkouškách před tím Coombalem. Od začátku se toho dělo dost kolem; myslím toho, co posouvalo kapelu dál a dál. Byli jsme motivovaný zevnitř i zvenku, jestli to tak můžeme říct.


 

Kdo je v MANON MEURT lídr s vizí? Je vás víc?

 
Je nás víc!:-)

 
Existuje něco jako rakovnická rocková scéna či rovnou alternativní scéna? Jde mi o to, zda šlo ve vašem případě o „nutné“ setkání několika málo muzikantů jedné generace v menším městě, nebo zda těch interakcí mohlo být i více.

 
Částečně jsem to popsal na začátku. Často na tohle téma diskutujeme v dodávce a s ostatními kapelami na koncertech. Deset, patnáct let zpátky nám to přišlo živější a barevnější. Ale sám víš, co všechno se během té doby stalo. U nás konkrétně, kromě vlivu Facebooku, YouTube, Instagramu apod., se stalo to, že postupně zanikla ta správná místa, kde se lidi na koncertech potkávali. Kde viděli hrát svoje starší kamarády, spolužáky, upocený anti/idoly. Kde ses prostě potkal se svým budoucím vzorem a inspirací face to face… Takový místo Raku chybí a my v tom vidíme jeden z důvodů, proč tady teď nemáme pár mladých divokých kapel, na který přijde v pátek sto padesát lidí... „dělat lásku“, řekněme. Lidi se k tomuhle musí vychovávat, my jsme měli štěstí. Ale jak říkám, je to jen jeden z důvodů.
 

Jak zpětně hodnotíte debut? V čem podle vás spočívá hlavní rozdíl mezi ním a MMXVIII?

 
Je to asi jako když píšeš poezii. Ze začátku píšeš hodně o sobě a přijde ti to hodně silné, ale zpětně i hodně zahleděné do sebe, snáz se v tom rozpoznají inspirace a vzory. Postupně se v tobě dozrává vlastní styl, který je rozmanitější, víc vážíš slova, trvá delší dobu, než to poskládáš, seš na sebe přísnější, což je někdy dobře a někdy možná trochu špatně.


 

Jak se lišily demonahrávky od finální podoby MMXVIII?
 

První dema vznikala i několik let před nahráváním, finální podoba většiny písní se dost liší.
 

Jaká byla role Jana P. Muchowa? Nepřistupoval k vám třeba s ohledem na své zkušenosti příliš autoritativně?

 
Naopak, JPM je takový univerzální hráč, přirovnám-li to ke sportu. Umí vyhecovat i uklidnit. Někdy jsme se k finále songu dobrali skoro v objetí. Párkrát si zas tvrdě prosadil svou – to zas musíš umět rozdýchat.

 
S kým byste chtěli na podobné bázi v budoucnu spolupracovat, pokud byste si mohli vybrat jakékoliv jméno?

 
O tom jsme zatím vážně nepřemýšleli. Dost bude záležet na tom, jaký materiál budeme mít připravený.


V recenzi jsem zmínil, ve spojitosti s vaší tvorbou, holandské THE GATHERING, podobně tak učinili i někteří naši čtenáři v diskusi. Znáte nějaké jejich desky? Posloucháte i nějaké doom rockovější věci?
 

Známe, ale desky asi nevyjmenujeme. Tak je to u nás asi s celým doom rockem.

 
V poslední době mám pocit, že producenti selhávají v tom základním, když ponechávají na albech vatu. Vaše novinka ji neobsahuje, vyhazovalo se hodně, resp. zbylo něco?
 

Zbylo. Existuje několik důvodů, proč je na desce tento výběr skladeb. Jeden z nich je ten, že jsme se na něm vlastně všichni shodli. Věříme, že takhle deska nejvíc funguje. Druhý z nich je samotná stopáž – víc se na vinyl prostě nevešlo.


 

Je jasné, že i proces tvorby a nahrávání má kolísavou úroveň. Na MMXVIII to není patrné; přesto, z jakých momentů či písní máte ten nejlepší pocit?

 
Radujeme se právě z toho celku. Jednotlivě každý trochu z jiných detailů – podle toho, kdo na co hraje.:-)
 

Nemohu si pomoci, navzdory melancholii má vaše hudba pozitivní vibrace („humanistický náboj“). Jde o spontánní záležitost, nebo o určitý „první plán“? 

 
Melancholická hudba s pozitivními „vibes“ – tak bychom to rádi nechali. Nehledej za tím kalkul ani víru ve světový mír.

 
Co skladba „Lighthouse“, jedná se o elektronickou výjimku, nebo náznak vašeho budoucího směřování? Už víte nebo tušíte, kam se budete, resp. chcete posouvat?


„Lighthouse“ byl doslova takový outsider, kterému Honza s Derekem dodali ve studiu sebevědomí. Zvuk je záměrně lo-fi electro, ale nahraný živě, plus pár fíglů. Čistě klavírní skladby neplánujeme, ale ani nevylučujeme.


Jak došlo ke spolupráci s renomovanými Minority Records? Mimochodem odvedli skvělou práci, CD i LP vypadají skvěle a jsou všude. Jaké jsou vlastně požadavky MM na label?
 

Dan z Minority nás oslovil v době, kdy jsme trochu tápali a potřebovali nasměrovat. Výrazně pomohl s organizací kolem nahrávání, i při něm samotným. Od začátku funguje jako důležitá podpora. Bez něj by naše nová deska určitě nezněla a nevypadala tak, jak vypadá. Prostě ho doporučujeme!.:-)


 

Jaké mají MANON MEURT (nejen ve spojitosti s novou deskou) realistická očekávání, ambice a sny? 
 

Koncertovat všude po světě. Udělat třetí desku. Lepší stojan na klávesy. Když backstage, tak s borůvkami.
 

Naplňují vás MANON MEURT zcela, nebo uvažujete i o jiných, stylově odlišných projektech, případně i sólovkách?
 

Fungujeme i v jiných projektech, stylově odlišných. Ale ne snad z důvodu nenaplnění. Spíš z důvodu, že máme hodně kamarádů.)

 
Nějaká aktuální poslechová doporučení od MANON MEURT?   

 
Protože je dneska 20.2.2019, tak určitě „Černý kočky, mokrý žáby“ a „In Utero“. Hezky čtvrtstoletí zpátky.


27.02.2019Diskuse (0)Pekárek
hackl@volny.cz