MANON MEURT - O vnímání přírody a radikalitě ve zvuku (rozhovor)

Opravdu jen málokomu se podaří přijít s posluchačsky atraktivní deskou, pro kterou je zároveň typická rozvolněnost formy, pocitová hloubka, originalita a trvanlivost. Album „Unravel“ z dílny MANON MEURT mezi taková díla dle mého názoru patří. Když se tedy naskytla možnost doplnit vždy tak trochu spekulativní závěry z příslušné recenze, neváhal jsem ani minutu. Peripetie a pocity spojené se vznikem „Unravel“ čtenářům CrazyDiamond poodkryli bubeník Jirka Bendl a klávesista David Tichý.

První otázka je jasná a já si ji nemohu odpustit.:-) Proč jsme na nové album čekali šest let?

David: Je za tím kombinace několika věcí. Covid nás zastihl ve chvíli, kdy jsme bydleli na různých místech, a na rozdíl od jiných kapel jsme tohle období kreativně spíš promrhali. K tomu personální změny (odchod zakládajícího kytaristy Vojty Pejši a posila v podobě nového kytaristy Kryštofa Korčáka) a samozřejmě moře času, které jsme strávili skládáním, přehodnocováním a vyšperkováváním materiálu do podoby, která se nakonec objevila na desce.

Kdy jste si poprvé uvědomili, že chcete, aby další deska zněla výrazně jinak a musel v této souvislosti někdo z vás ze svých původních představ podstatně ustoupit?

David: Představa o výrazně jiném zvuku kapely tam byla od začátku, respektive od prvního jamování po vydání předchozí desky. Nové nástřely zasahovaly jak do tvrdších žánrových vod, tak i do řekněme jazzových a ambientních nálad, které nakonec vyhrály. Nicméně demoverze skladeb byly žánrově tak rozstřelené, že i při nástupu do studia ještě nebylo úplně jasné, jak to celé nakonec bude držet pohromadě. Některé pozůstatky demáčů je možné slyšet v živých verzích skladeb. Já jsem občas usiloval o zachování některých metalovějších partů, třeba „Moonflower“ měla mít na konci takový potemnělý doom metalový riff, ale musel jsem uznat, že pro zachování křehkosti skladby se nakonec ten optimističtější akordový postup hodí víc. Radikalita desky pro mě nakonec není v temnotě, ale ve zvuku, a navíc jsem se samozřejmě vyžíval ve všech ambientních pazvucích a dronech, takže jsem za všechny ty ústupky zpětně rád.

Co poměrně minimalistické bicí? Necítil se Jirka přeci jen trochu odstrčen?

Jirka: Je pro mě dost nečekaný, že ta deska na někoho takhle působí. Za mě je tam na bubny až dost not. Určitě dvojnásobně než na desce předešlý. Vždycky se snažím hraním reagovat na všechny ostatní nástroje a zvuky, najít mezi nima pro perkuse místo a podřídit tomu výraz hry, snad tak pomoct skladbu definovat. To, jak bude celkově znít, vždycky dlouho řešíme, je to pro nás důležitá část procesu. „Unravel“ je hodně dynamický album, moje klasická „caveman drumming“ poloha by ho táhla strašně dolu – byť se v ní nejvíc cejtím – a nelogickým směrem k bigbítu, což jsem nechtěl, nikdo z nás. Myslím, že Eddie (Stevens, producent, pozn. Pekárek) vycejtil správně úlohu bubnů a perkusí v jednotlivejch skladbách, důkazem je možná právě i tvůj pocit z tý desky: vlastně jsou tam spíš cejtit než hodně slyšet…(Ano, chápu, měl jsem na mysli větší absenci oněch úderných rockových bicích, pozn. Pekárek.) Zpětně si cením toho, že jsme hodně času trávili řešením, co se na co bude nahrávat (mnoho bubnů) a že se využil velkorysej prostor Svárova.

Předpokládám, že „Unravel“ je kolektivním dílem. V každé kapele jsou však nějací kreativní tahouni, kteří mají vizi, dávají věci do kupy a posouvají celek dál, nebo se v této roli dokonce střídají, je to i váš případ? A změnilo se v tomto směru něco oproti stavu před minulým albem?

David: Eddie to v jednu chvíli okomentoval tak, že občas fungujeme jako kapela čtyř producentů. Každý z nás se podílí na skladatelské práci, nikdo se nespokojí jenom s odehráním vlastního partu a pak předáním skladby na dodělání ostatním. Možná i proto nám práce na desce trvala tak dlouho, každý člen má plno názorů, jak by měly ty skladby znít, části, které mu nesedí, a stejně tak části, bez kterých si skladbu neumí představit. Z hlediska přinášení nápadů na zkoušky to funguje podobně jako vždycky, prvotní nástřely jsou od Káti a v menší míře ode mě, přičemž po několika zkouškách jsou tyto nástřely zásahy všech ostatních členů změněny k nepoznání.

Byla kolem volby producenta nějaká delší debata? Padala i jiná jména? V jaké fázi jste si vybrali zrovna Eddieho Stevense? Čím, popřípadě jakou prací Vás zaujal?

Jirka: Debata probíhala během let ve stylu potřebujeme a chceme producenta? Především kvůli tomu, co před chvílí vzpomínal David. Nakonec jsme se rozhodli právě kvůli tomu, že ano. S konkrétním jménem pak přišel Dan Dudarec z Minority Records, našeho vydavatele. Doporučil Eddieho na základě jejich předešlé spolupráce. Pro nás byla postava jeho favorita do tý doby vlastně trochu nekonkrétní a těžko uchopitelná. Nakonec jsme ale i tohle převrátili v dobrej nápad, protože jsme sice nevěděli, co se bude dít, ale věděli jsme, že se bude dít něco, co se ještě nikomu nedělo. Což nám přišlo jako dobrej argument, když už točíme desku po dlouhý době, žánrově postupně víc a víc nevyhraněnou a s kytaristou, kterej si mezi náma svým zvukovým výrazem pořád hledá místo. Věřili jsme těm písničkám, což bylo podobně důležitý, stejně tak, jako že nám a těm písničkám věřil právě Dan a ve studiu nakonec i Eddie.

Museli jste k sobě s Eddiem hledat cestu, nebo si vše sedlo už na začátku studiových prací?

Jirka: Cestu jsme hledali, myslím, celej první týden, polovinu naší společný session. Občas bylo těžký uhnout z našich představ, a hlavně nepanikařit z celkovýho eddie-attitude. Pamatuju si na dva momenty, kdy jsem si říkal: „Ty vole, hm, tak to jsem hodně zvědavej!“ Hodně dobrá zkušenost – vidět zkušenost někoho, kdo to slyší, i když to ještě nehraje..., tak nějak bych to popsal.:-)

Jak vůbec vypadalo skládání a nahrávání, četl jsem něco o více demech od více lidí…

David: Dema jsme měli za ty roky sesbíraná ze dvou studií i ze zkušeben. Myslím, že Eddiemu jsme poslali snad dvakrát víc skladeb a nástřelů, než se nakonec nahrálo, a vybírali jsme z nich spolu podle toho, jakým směrem se nakonec deska vydala. Dlouhé instrumentální post-rockové epiky zůstaly v šuplíku, prozatím?

Jirka: Nahrávání probíhalo ve stylu každej song má svůj origo set-up, nástrojovej i umístěním. Nahrávalo se dohromady, ale třeba taky způsobem, kterej by nikomu nepřišel vtipnej, v kapele je to nicméně velkej inside joke.

Dokážete si představit, že by se vašich aktuálních skladeb znovu ujal Jan P. Muchow? Pokud jde o mě, myslím, že ano, ale asi by zněly úplně jinak, možná méně přírodně, méně syrově...?

Jirka: Já si to po tom nahrávání paradoxně dokážu představit víc než před ním. Honza by s náma natočil druhou stejně dobrou desku. Možná by byla víc na dřívější poslech, možná by na ní byl track navíc, nevím… Každopádně bychom mohli zkusit další desku udělat s ním. A tu další zase s Eddiem!

Jak proběhla spolupráce s Dariusem van Helfterenem, který nové album masteroval. Nejde zrovna o malé jméno...

Jirka: Tak to je otázka právě na Dana z Minority! Za nás to byl – podobně jako Eddie – jeho kůň. Dan si vybírá lidi, se kterýma může spolupracovat dlouhodoběji/opakovaně. My se hrabeme ve zvuku ve zkušebně, na Danovi zase necháváme věci typu mastering skladeb apod.

Jako první vlaštovky (singly) jste vybrali skladby „Mirrors“ a „Timeless“. Sázel bych přitom spíš na „Marrow“ a „Moonflower“. Z mého úhlu pohledu jde o dost nekomerční volbu, kterou jste mohli leckoho vylekat... Vnímali jste to podobně? A nebyl to vlastně tak trochu záměr?

David: Záměr to byl rozhodně. I zmíněné singly v záloze by z komerčního hlediska měly problém, protože jsou dost dlouhé. Jedna celkem hitová a relativně krátká skladba se vlastně nakonec na desku nedostala.:-) Pak mělo taky vliv to, že ve studiu jsme byli ve dvou turnusech, první singl musel z časových důvodů vzejít z toho prvního a obě dvě další skladby už byly za roky živého hraní celkem provařené, takže volba padla na „Mirrors“. „Timeless“ se poté vybrala jako pokud možno radikální volba, ukazující všechny odstíny „Unravel“, které jsou pro kapelu nové.

Hudebně i textově působíte temně, nezařaditelně, intimně a nadčasově. Jako byste mířili k samotné podstatě a smyslu existence a jejího vztahu k přírodnímu či spíše vesmírnému řádu. Banality absentují. Teď tedy trochu naopak. Co pro vás znamená realita všedního dne? Nacházíte inspiraci pro svou hudbu i zde? A nemám zrovna na mysli téma zaplacených složenek apod.:-)

Jirka: Myslím, žes to vlastně zmínil. Někdy seš těm nejvnitřnějším pocitům, nejtemnějším vzpomínkám, silnejm zásahům nálad vystavenej během krátký cesty tramvají, náhle exponovanej sám sobě. Někdy seš jak zrcadlo celý ulice, všechno do sebe necháš zapadat. A někdy zas zvedáš hlavu k měsíci, aby ses ukotvil, protože ten den už si slunce prošvihnul. O tom jsou ty příběhy, banální, všední a děsivý, když bys ses v nich chtěl šťourat. Možná to skládání máme místo jóga víkendů v přírodě.

Rád bych si při poslechu „Unravel“ představoval zasmušilé krajinky, ale nejde mi to. Pořád vidím něco, co má k takové té turistické přírodě, byť i Norska či Islandu dost daleko. Podobná turistika jde totiž po povrchu, zatímco vy jako byste chtěli být svou hudbou přímo součástí prvotních procesů...

David: Zajímavej postřeh, taky si naši hudbu úplně nespojuji s nějakým soundtrackováním k cestovatelským dokumentům, na to je moc nervní a málo post-rockově hladí po srsti. Zároveň v ní přírodu rozhodně cítím. Ty prvotní procesy jsou skvělá formulace, je tam spíš nějaké primární vnímání přírody než obrazotvornost. Kromě toho to máme skrz název desky i texty spojené s živou přírodou, neustálým vývojem, neustáleností, zacyklováním.

Při poslechu úvodních bubínků v „Peony Garden“ mám pocit, že je posluchač vystaven jakémusi šamanskému rituálu, snad aby také nahlédl za oponu všedního dne. Jenže pak se zas přenesete do sféry elektroniky a poté zase zpět. Lze vůbec „Unravel“ poslouchat jen tak, konzumněji, nebo se mu musí podlehnout?

David: Musím říct, že asi od desky nemám dostatečný odstup, abych mohl odpovědět. Záměrem bylo určitě vytvořit desku, která bude zpočátku neprostupná, ale vtahující a překvapivá. Každopádně jsem celkem zvyklý poslouchat náročnější hudbu i při běžných činnostech nebo třeba při práci, zvlášť věci, které už mám dobře proposlouchané. Takže si myslím, že „Unravel“ může za určitých okolností fungovat i jako podkres.

Výše zmíněný přírodně-magický dojem ve mě vyvolávají i různé akustické nástroje, které jste využili. Bylo jasné, že s nimi budete pracovat od samotného počátku, nebo se objevili při nahrávání postupně, třeba jako protiváha elektroniky?

Jirka: Bylo jasný, že budeme Eddiemu navrhovat zvukový alternativy jako protiváhu našemu klasickýmu set-upu kytara, kytara, klávesy, bubny – když to řeknu zjednodušeně. Eddie měl prostě zafungovat jako někdo, kdo to zkrotí a dá všem těm nápadům něco společnýho. Momenty typu: „Ty jo, tak mi teď potřebujeme ještě jednoho producenta, protože Eddie se chová jak my,“ byly jen kraťoučký.:-)

Přijde mi, že návštěvník koncertu musí slyšet „Unravel“ výrazně jinak než z desky. Měníte nějak aranžmá, nebo se snažíte na pódium co nejvěrněji přenést komplexní studiový sound?

David: Nějaké změny v set-upu jsme provedli, Kryštof má sampler na různá intra a outra, já kazeťák a pár kazet na ambientní mlhu, hrajeme sice bez backtracku, ale všichni máme v uších metronom a občas pouštíme rytmické samply. Neusilovali jsme ale o kompletní převedení všech zvukových kudrlinek do živého setu, skladby mají určitě rockovější, víc “kapelní” nádech, protože živá souhra všech nástrojů je stejně ve výsledku tím, co nás baví nejvíc.

Podíváte se s „Unravel“ do ciziny? Jak jsem už víckrát uvedl, ve své hudbě jste prvek univerzality ještě více prohloubili. Hovoříte teď jakýmsi obecným až archetypálně-šamanským či v pravém slova smyslu multikulturním (univerzálním) jazykem, kterému by mohli rozumět v řadě dalších zemích, možná dokonce víc než doma...:-)

Jirka: Myslím, že jsme natočili desku, na kterou má dneska většina lidí málo času a trpělivosti. Žánrově je univerzální, ale kam ji chceš v tu chvíli booknout? V tom byl ten indie-shoegaze-dream-postrock jednodušší. Do ciziny pojedeme na chvilku na podzim, tak uvidíme, jestli se domluvíme.:-) Každopádně se těšíme na společný cesty a zahraniční publikum.

Recenze máte doma nicméně velmi kladné; a trochu i rozprostřené v čase, což svědčí o tom, že se album skutečně dost poslouchalo, a to není málo… Co samotní fanoušci, líbilo se jim „Unravel“ hned, nebo pociťujete na jejich straně nějaký vývoj či posun v čase?

Jirka: Myslíme, že se ozývají lidi, který chtěj chválit a podpořit. Takže ohlasy kladné, chvála, ale i konstruktivní kritika. Ta po letech snad těší i víc, protože to jsou pak témata k rozhovorům a zamyšlení. Určitě jsou i lidi, který to vůbec nevzali. Třeba i proto, že měli rádi minulou nebo úplně první desku. Z toho jsem osobně dojatej úplně stejně. Díky za každýho, kdo přišel na koncert, ale i toho, kdo si to poslech a řekl si, že nepůjde. Děje se toho tolik, že když někoho vidím potřetí za sebou na koncertě, tak mu vlastně nerozumím.:-)

Jak vůbec s odstupem hodnotíte plnokrevný debut „MMXVIII“ a ohlas jím vyvolaný? Novinka není bleskem z takřka čistého nebe a hůř se rozkrývá, možná však bude působit ještě déle, je-li něco takového v dnešní době vůbec možné…

Jirka: Plnokrevnej debut je deska určitých pocitů, zážitků a témat tý doby. Když to občas zaslechnu na Radiu Wave nebo Radiu 1, je to silný, hezký a podmanivý. Všechno si to táhneme s sebou, pořád z tý desky čerpáme, hrajeme songy… Někdy je to, jako držet zlatou fixu, bejt rozhodnutej udělat tlustou čáru, ale zároveň si přát, aby byla vypsaná… Einmal ist keinmal.

Dočkáme se nové desky alespoň o něco dříve? A už se vám odhalují nějaké nové obzory, za nimiž se vydáte?

Jirka: Teď je to všechno otevřený. Chystáme ještě krátkej „Unravel“ dovětek. Uvidíme, jestli to nakonec nebude impuls k dalšímu nahrávání a častější produkci.

Na závěr aktuální koncertní rozpis, naši slovenští čtenáři by neměli váhat.

5.9. Bratislava, Pink Whale | + The Ills

6.9. Nitra, Hidepark | + Løan

7.9. Považská Bystrica, Festival V Novom Svetle

17.10. Trenčín, Klub Lúč | + The Ills

18.10. Žilina, Stanica Žilina-Záriečie | + The Ills

19.10. Prešov, Wave

23.10. Praha, Bike Jesus | + The Ills

24.10. Brno, Alterna | + The Ills

25.10. Dunajská Streda, NFG | + The Ills

26.10. Banská Bystrica, Záhrada | + The Ills

31.10. Copenhagen, TBA

1.11. Berlin, TBA

2.11. Dresden, Scheune Blechschloss

30.08.2024	Diskuse (2)	Pekárek hackl@volny.cz