MANON MEURT - Praha, Kasárna Karlín, 15.května 2024

Člověk se musí ke kráse protrpět. Den před koncertem mě zákeřně přepadla nemoc z kategorie nejhorších (ano, rýmička) a celý den jsem váhal, jestli vůbec do Karlína vyrazím. Zvítězila zvědavost, MANON MEURT jsem ještě naživo nezažil. A jestli trochu předběhnu, tak můžu prozradit, že jsem v rámci několika dnů absolvoval v Kasárnách Karlín už druhý skvělý klubový koncert. Kapela po šesti letech vydala nové album „Unravel“, které propaguje v rámci série koncertů. Předskokankou se stala písničkářka MARJARI, bohužel jsem dorazil s menším zpožděním a proto jsem zachytil jen zhruba minutku poslední skladby. Takže se nebudu pouštět do žádných spekulací, každopádně i tato minutka zněla jako poctivý rockec, jako domácí úkol si tudíž dávám zjistit o této umělkyni více.

U samotných MANON MEURT jsem byl velice zvědavý, jak se popasují naživo se skladbami z nového alba, které je hodně elektronické, někdy až téměř ambientní. Naživo to zní moc dobře, samozřejmě ty elektronické věci tam zakomponované jsou, někde lépe, někdy více (čti méně lépe). Dlouhá elektronická, avantgardně-ambientní intra mě prostě moc nebaví, na rozdíl od těch dlouhých kytarových avantgardně-abmientních. Logiku v tom prosím nehledejte. MANON MEURT nikdy nedělal tříminutové popové skladby, ale nové věci jsou ještě delší a náročnější na pozornost. Nebo se tomu člověk jednoduše poddá a nechá se tou hudbou unášet a vychutnává si jí. Každopádně koncertní verze skladeb jsou výrazně živější, hlasitější a kytarovější. Kapela si přece chce taky zahrát že, a ne jen pouštět něco z počítače.

Aktuální čtyřčlenná sestava v podobě zpěvačky střídající kytaru a basu, druhé kytary, bicích a elektronických udělátek s klávesy byla v mnoha skladbách doplněná o dvě vokalistky, z nichž jedna byla zmiňovaná předskokanka MARJARI, a druhá pak ještě v několika skladbách vzala do rukou i basu. Tajemnou atmosféru podporovalo minimalistické nasvícení pódia, které jasně deklarovalo, že „šou“ tady dělá jen hudba samotná. Víc ani nebylo třeba. Rukopis kapely je lehce rozpoznatelný. Každá skladba dostává hodně prostoru už od intra se postupně rozvíjet, přidávat další elementy, případně se někdy cíleně, někdy naopak náhle a nečekaně metamorfovat do úplně jiné polohy. Zpěv samotný je pak průvodcem těmito polohami, který nám ale nic nevysvětluje, nic nevnucuje, spíš jen ukazuje směr, otevírá obzory a nechává každého z nás objevovat ty skryté krásy.

Co se týče mixu, v první skladbě byly trochu přepálené bicí, ale to se srovnalo. Bubeník mě velice příjemně překvapil. Sice do své sestavy někdy mlátil, jako by se jí chtěl pomstít za všechno zlo na světě, ale jinak hrál parádně technicky, velice aktivně a kreativně. Hodně vepředu v mixu pak byla elektronická složka, ta byla v klidných pasážích dominantní. Já bych osobně trochu vytáhl víc do popředí zpěv, kdy krásný, klidný a vyrovnaný hlas Kateřiny Elznicové někdy lehce zanikal. Kytary pak byly tak akorát, zejména právě kytara Kateřiny měla fantastický zvuk.

Jak už jsem naznačil, skladby zvukově oscilovaly v obdivuhodném rozsahu výrazových prostředků. Od jemných kytarových vyhrávek na rozsáhlých syntetických plochách, přes plouživě klidné sloky a různé mezihry, tu hnané kytarou, tu zase v dominanci mohutných bicích, až po zvukové erupce nejtěžšího kalibru. Už si skutečně budu muset pořídit ty špunty. Hned ve druhé skladbě třeba proti publiku postavili tak mohutnou zvukovou zeď, že jsem měl nutkání se dotknout uší, jestli z nich netryská krev. Mega hlučný shoegaze ve stylu MY BLOODY VALENTINE. Jindy se zase zvuk pročistil a kytary zněli jako na pomezí indie rocku s post punkem alá INTERPOL. Nebáli se ale ani noiseových sól ve stylu SONIC YOUTH, nebo naopak ambientního plutí časoprostorem dle návodu pozdních RADIOHEAD. A mezi tím vším se pohybovali naprosto přirozeně a nenuceně. V průběhu koncertu jsem se několikrát zamyslel, jestli by třeba české texty neposunuly jejich muziku ještě do další zajímavé dimenze. Je to sice typická hudba pro angličtinu, ale kdo ví? Prvním přídavkem byla historic-folková balada hraná jen na dva nástroje, které vypadaly jako z období vrcholného středověku. Oni to budou spíš variace na téma „kytara“ z nějakých jiných kultur, ale zvukově to bylo zajímavé. Druhý přídavek pak ukončil krásný hudební večer, postavený primárně kolem obsahu z aktuální novinky. Hudba posluchače evidentně pohltila, protože bylo minimum moru ve formě vystrčených rukou nahrávajících dlouhé pasáže koncertu na mobil. Merch byl, všechny alba, CD + LP, nějaká trika taky. Za mě dobrý.

22.05.2024	Diskuse (2)	Tomáš