MANOWAR - Into Glory Ride

80%

Velkou změnou pro MANOWAR byl v roce 1983 přechod k ambicióznějším vydavatelským stájím, které svůj katalog po krůčcích rozšiřovaly a vyvíjely se souběžně s bující metalovou komunitou usazenou už tehdy po obou březích Atlantiku. Všichni čtyři členové stvrdili nové smlouvy podpisy z vlastní krve a vše bylo náležitě zaznamenáno. A komu se vlastně nadějná kapela tehdy upsala? Druhé album „Into Glory Ride“ vyšlo ve Státech u Megaforce manželů Johna a Marshy Zazulových (tedy u objevitelů kapel METALLICA nebo ANTHRAX), zatímco o distribuci v Evropě se postarali Music for Nations. Pro MANOWAR to byl výrazný krok vzhůru, který se projevil i na výši financí upotřebených pro vznik nahrávky ve studiu v Rochesteru a posléze také v možnosti poprvé vycestovat na Starý kontinent a do Velké Británie. Druhou (ta vlastně předcházela onomu podpisu smluv) změnou byl příchod bubeníka Scotta Columbuse, kterého předesílala pověst ohromného siláka, jenž hraje na svou soupravu, upevněnou konstrukcí z pravé oceli, holými pěstmi. MANOWAR si pomocí podobných smýšlených zkazek vlastně budovali pověst velkých heavymetalových válečníků, což samo sebou v dalších letech potvrzovali dokonaleji produkovanými a lépe zvukově ošetřenými nahrávkami. Kdyby však jejich tehdejší hudba nestála za nic a byla by přiživována pouhými bláboly a reklamními tahy, nikdy by se jí v budoucnu nedostalo takového přijetí. Co kapela v té době začala sázet, ostatně sklízela ještě řadu dekád poté. Už na „Into Glory Ride“ byl znát posun, který se projevil v jednoznačném přitvrzení, kytarové laufy duněly ve všech směrech zlovolněji, ale také v rozmáchlejší stavbě kompozic. Hřmotnější výraz, i díky jistému zpomalení (vynikající „Secret Of Steel“ se stala chloubou nahrávky, stejně jako ďábelská „Hatred“, kde hlas Erica Adamse dosahuje tehdejšího hysterického maxima), značil velmi slibný krok k typickému epickému zvuku, který se valil pod onou mytologií opředenou aureolou.

Příběhy o válkách a hrdinství pravých mužů tak kapela tentýž rok zhudebnila do vypalovaček jako „Warlord“, „Gloves Of Metal“ a ještě dalších pěti dusně infernálních hymen ctících tajemství pravé oceli. Konkrétně druhé jmenované skladbě se dostalo dokonce klipového zpracování, které ocenili zejména evropští fandové, a tak věhlas bojovné, do kožešin oděné čtveřice pouze rostl. MANOWAR se vlastně dokonale trefili do své doby a navíc zacelili volné místo na trhu, protože onen dávný pohanský svět plný barbarských válek se zatím nikomu z metalové scény nepodařilo vyobrazit. V jistém smyslu se tak jejich kovářské snažení stalo předobrazem celé pozdější skandinávské tvrdě metalové scéně, využívajících v mnoha případech oněch historických a válečných propriet. Zvuk „Into Glory Ride“ byl stále hodně surový, ale na rozdíl od garážovějšího debutu „Battle Hymns“ zde už nechyběla určitá hutnost, sabatoidní podstata až zlovolnost, tedy vlastnosti, díky kterým je nahrávka fanouškovskou obcí brána jako kultovní vzorek starých časů heavy metalu. Celá kapela se začala výrazně lepšit, ať už šlo o skvělého kytaristu, kterým pilný skladatel a jeden ze dvou zakladatelů Ross The Boss bezesporu byl, baskytaristu Joeyho DeMaia, o jehož hře se začaly šířit legendy, což on sám nadále přikrmoval bojovnými hláškami na pozadí své skvělé hry a zpěváka Erica Adamse, který předvedl do té doby svůj nejzářivější moment ve skladbě „Gates Of Valhalla“, jenž se stala pro mnohé skutečnou klasikou. O čem se v souvislosti s hudbou MANOWAR v té době ještě nedalo mluvit byla jistá pozdější hitovost, deska „Into Glory Ride“ totiž funguje jako jednolitý celek, ale při posuzování každé jednotlivé písně zvlášť zjistíme, že songy opravdu nedosahují kvality těch z alb následujících. Sevřené, bezhitové, starosvětské a kultovní dílo heavy metalu!

24.04.2017	Diskuse (56)	Stray janpibal@crazydiamond.cz