MANOWAR - Louder Than Hell

70%

Když se David Shankle v roce 1995 rozhodl dál s MANOWAR nepokračovat a raději se na místo kariéry metalové hvězdy věnovat své kytarové škole a herně růst, stála kapela před úkolem nalézt v co nejkratším termínu kvalitní náhradu. Tu zakrátko objevila v podobě Karla Logana, na kterého Joey DeMaio kápnul během jedné ze svých vyjížděk na Harleyi. Ukázalo se, že Karl Logan je nejen zapáleným fanouškem motorek, ale také velmi schopným kytaristou, který navíc i jako člověk stál vždy oběma nohama na zemi a byl tak zavedené metalové kapele v mnoha směrech dlouhodobě prospěšný. Chystaná deska tak vzešla z nápadů zachycených při pravidelném zkoušení během tuhé zimy 1995/96 a ukázala se brzy jako sebejistý návrat k přímočarosti a hitovosti jejich jediného možného a jediného skutečného heavy metalu. MANOWAR navíc tou dobou podepsali vydavatelskou smlouvu s Geffen Records a producentem chystané a později také úspěšné albové novinky „Louder Than Hell“ se nakonec stal John Kalodner. Do kapely se však vrátil i ztracený syn, bubeník Scott Columbus.

Jestliže předchozí zápis „The Triumph Of Steel“ odhalil umělečtější choutky, modernější zvukové nasměrování a nemalé ambice souboru, pak „Louder Than Hell“ byl vlastní pragmatický přístup a setrvalá hra na jistotu, neboť album tvořily více méně skladby jednodušší stavby a přímočařejšího, v rámci možností chytlavého charakteru. MANOWAR díky albu ostatně sklízeli většinově kladné kritiky a zejména v Německu byla deska přijata jako návrat k pravé podstatě z osmdesátých let. Na jednu stranu novým skladbám nescházely výrazné refrény, prostřednictvím kterých měli MANOWAR šanci oslovit zcela novou generaci do heavy metalu zapálených fans, na stranu druhou vyznívala deska vlastně vcelku nepřekvapivě, ale rovněž i tvrdě a nekompromisně. Šlo však zejména o obvyklou oslavu všech dobře známých klišé doprovázejících tvorbu těchto Američanů už od jejich zrodu.

Nejčastěji byl na desce oslavován nespoutaný způsob života, což byla zejména náplň hned úvodní, průrazné motorkářské hymny „Return Of The Warlord“, kterou kapela opatřila klipem a jejím prostřednictvím se snažila navázat na přímočarý ráz svých ranných nahrávek. Dalším tématem byla samosebou heavymetalová pospolitost a její pravá, ničím neposkvrněná podstata jako náplň dvou dalších, chytlavých hitovek „Brothers Of Metal Pt.1“ a „The Gods Made Heavy Metal“, ale také oslava hrdinství, statečnosti a až královské rozhodnosti, tak jak je tomu pro změnu v případě dojemné balady „Courage“ nebo snad největší pecky na albu, skladby nazvané prostě „King“. Sebevědomí si kapela upevnila i prostřednictvím riffové „Number One“ nebo závěrečného rychlého výpadu „The Power“, kde se kytarový novic Karl Logan ukázal v hodně řízném rozpoložení. Za zcela zbytečné pak považuji dvě instrumentálky „Today Is A Good Day To Die“ a „My Spirit Lives On“, které se zjevně na albu nacházejí jen z toho důvodu, aby navýšily jeho stopáž.

Z celkového pohledu je „Louder Than Hell“ slušnou deskou, bohužel však zcela poslední svého druhu v diskografii MANOWAR, neboť kapele v budoucnosti totálně došly nápady a také, že své aktivity řídila jen a pouze v souladu s naplněním jakýchsi komerčních zájmů, a tak se jejich tvorba brzy stala vypočítavou, nepříliš zajímavou, nepříliš důvěryhodnou a v podstatě totálně klišovitou, kde se dokola šermovalo pouze s velmi úzkým vzorcem vyjadřovacích prostředků, což bohužel budilo dojem jisté snahy o bezpochybovačné vymývání mozků všem bratrům a sestrám a s tím souvisejícím zhloupnutím celkového hudebního konání. 

Byť to na koncertech na sklonku devadesátých let ještě nebylo znát, byla „Louder Than Hell“ první řadovkou MANOWAR, na které bylo poznat, že hlasová forma Erica Adamse poněkud klesá a jeho hlas začal vykazovat stopy jistého opotřebování, nicméně pořád šlo o hodně slušný výkon. Karl Logan od svého nástupu vydržel v řadách kapely až do dnes, budoucnost však ukázala, že se kapela značně vyčerpala, a že další alba ani omylem nedokážou přinést tolik zajímavého jako kterékoliv dílo do „Louder Than Hell“. MANOWAR se tak, aniž by si to možná sami uvědomovali, stali v průběhu 21.století sebereflexe neschopnou karikaturou sebe sama. Děkuji tak bohu, že jsem měl možnost shlédnout je na koncertech ještě v časech alba „Louder Than Hell“, na jejich zcela prvních vystoupeních na území České republiky, a sice v dubnu roku 1997 v Praze v Malé sportovní hale a v červnu 1998 ve zlínské hale Novesta. V obou případech předvedla čtveřice králů heavy metalu naprosto strhující sadu skladeb, jež byla reprezentativním průřezem hlavních momentů jejich kariéry, a ještě se byla ochotna odfotit se svými fanoušky.

Autor valné většiny článků na tomto webu se sice nerad chlubí podobnými věcmi, jako je focení s oblíbenými hudebníky, ale tyhle úlovky ze Zlína z června 1998 si prostě nemohl nechat jen pro sebe. :-)

11.05.2017	Diskuse (17)	Stray janpibal@crazydiamond.cz