MARILYN MANSON - One Assassination Under God - Chapter One

80%

Co tě nezabije, to tě posílí. Podle nové desky to vypadá, že věčný provokatér Brian Warner alias vůdce a tvůrčí mozek bezbožné smečky MARILYN MANSON se po několika ne úplně příjemných letech a životních epizodách pořádně oklepal a zavelel znovu do útoku. A že i v naší malé Středozemi má stále velkou a zejména věrnou fanouškovskou základnu, dokázal i téměř obratem vyprodaný koncert v Brně příští rok v únoru. Už podle názvu novinky s přídomkem „Kapitola 1“ je jasné, a sám Brian to i potvrdil, že se jedná o první část jeho aktuálního příběhu. Kdy se objeví pokračování, ví zatím snad jen mistr sám.

Letos je to už 30 let od vydání prvotiny kapely s názvem „Portrait Of An American Family“. Od té doby se v kapele vystřídalo už spousta muzikantů, stylově se taky ubírala různými směry, své nejzásadnější alba už má zřejmě taky natočené (za mě je to trilogie „Antichrist Superstar“, „Mechanical Animals“, „Holy Wood“). Co mě ale překvapilo, protože jsem si to zatím prostě nikdy neuvědomil, že kapela je docela pracovitá. Nejdelší pauza doteď mezi řadovkami byla 4 roky, teď se to zopakovalo, ale bylo to trochu pochopitelné. Jestli počítám správně, je novinka dvanáctou plnohodnotnou řadovkou. Prostě slušný oddíl.

Chvílí po vydání zatím poslední desky „We Are Chaos“ v roce 2020 si pro Briana přišel ďábel. Teda, kam nemůže ďábel sám, pošle ženu, takže si pro něj přišla jeho EX. Herečka Evan Rachel Wood ho vtáhla do bažin #MeToo a obvinila z psychického i fyzické týrání. No a to spustilo lavinu dalších obvinění, následně byl Manson vykopnut svým vydavatelstvím Loma Vista, opustil ho dlouholetý manažer a samozřejmě média si na tom patřičně pochutnala. Nebudu spekulovat, co z toho byla pravda. Každopádně Manson všechna obvinění odmítl a na dva roky prakticky zmizel ze světa. Na aktuálním albu se samozřejmě do celé situace několikrát otřel a opět dal najevo, že ho ani nenapadne ustupovat. No a na probíhajícím americkém turné pak před koncerty probíhá už tradiční „mansonovský folklór“ protestů. Akorát místo různých křesťanských, konzervativních, moralistických a nevím ještě jakých skupinek teď hlasitě dávají nesouhlas příznivci #MeToo. Ještě že máme tu presumpci neviny že. Jen podotýkám, Manson zatím nebyl odsouzen.

Podíváme se raději na hudbu, co říkáte? Business potenciál ve značce MARILYN MANSON je pořád nemalý, takže najít nové vydavatelství nebyl zas až takový problém. Pod křídly si je vzal Nuclear Blast, vyřešeno. K produkci novinky si Brian přizval starého parťáka Tylera Batese. Tato dvojka už spolu produkovala alba „The Pale Emperor“ a „Heaven Upside Down“ a Tyler byl coby slušný kytarista i v živé sestavě na nejednom turné s kapelou. V roce 2021, jen tak pro zajímavost, pak spoluprodukoval i na albu „Brighten“ Jerryho Cantrella, plus na něj nahrál i některé kytarové party a perkuse. Samotné nahrávání nového alba MARILYN MANSON pak pokrýval opět Tyler (kytara, basa, klávesy) a Gil Sharone (bicí). Koncertní sestava byla ale doplněna ještě o kytaristku Rebu Meyers původně z metalcorových CODE ORANGE (za což teď schytává naplno kritiku od #MeToo aktivistek…) a basáka Piggy D., přicházejícího od Roba Zombieho. Takže i novou sestavu máme kompletní, vyřešeno. 

Co nám zbývá? Nové songy. Aktuálně pětapadesátiletý kapelník se hodil do slušné formy jak fyzické, tak umělecké, a servíruje nám sice jen devět nových kousků, ale jak se říká, dobrého nikdy není moc. Vykašlal se na experimentování a objevování nových hudebních teritorií a vrátil se k tomu, co umí nejlíp. Industriální rock/metal s prvky glam rocku, lehce dochucen gotickými ingrediencemi a oblečený do moderního kabátu. Je to přiměřeně temné, s mrazivou atmosférou, neutěšené a zároveň tak nějak vřelé. Já tam často slyším období alba „Mechanical Animals“, které je moje nejoblíbenější, i když zvuk nevyznívá až tak masivně. Album působí velice svěže, a i když nepřináší v podstatě nic nového, předkládá nám velice zručně zvládnuté řemeslo. Silné melodie, správnou porci úchylného zpěvu nebo i hlasitého šeptání, slušné kytary, rozumné množství elektroniky a synťáků. A samozřejmě oblíbená témata pana kapelníka – drogy, sexualita, náboženství, společenský úpadek.

Titulní skladba alba nás pomalu přes elektronické intro začne vtahovat do děje. Těžká, valivá, s rozsáhlými atmosférickými kytarovými a synťákovými plochami, které se ale velice záhy zvrtnou v sekaný nervózní riff. Scéna je připravena, dneska nečekejte žádná pozitiva, natož sociální jistoty. „No Funeral Without Applaus“ už podle názvu evokuje nějakou úchylárnu, a přesně to dostaneme. Je to typická „mansonovka“, industriální nádech, nervy drásající kvílející kytary si podávají ruce s naléhavým zpěvem. A pozor, už se připravuje první vrchol alba. „Not If You Understand“ nás zavede až někam do období prvního alba. Tohle je industrial v plné parádě, ideální tempo, agresivní groove, skvělé kytary, nervózní basa a na pozadí těžká elektronická mlha dodávající tomu všemu správnou atmosféru. Do glam-rockového odéru posazená „As Sick As The Secrets Within“ by krásně zapadla na konec alba „Mechanical Animals“. Valivá a docela depresivní věc je vyšperkovaná synťáky(elektronikou?) téměř jako od kolegů z RAMMSTEIN.

Jak obecně nejsem fanouškem synťáků, zejména těch osmdesátkových, tak tady se trefili přesně do mých chutí. „Sacrilegious“ zní jako pomalejší verze hiťasu „Rock Is Dead“, ale ty slizké synťáky jsou tam prostě úplně boží. A rychle se blíží další vrchol „Death Is Not A Costume“. Skreslená basa, osmdesátková gotická atmosféra, bez spěchu budovaná skladba se postupně otevře do mohutného stadionového refrénu. Tohle je přesně to, co MARILYN MANSON umí nejlíp! A ten závěr, to je velká paráda. Syrové power kytary, bicí utržené z řetězu a kapelník nám rozkopávající sandál! A pak žánrový veletoč. „Meet Me In Purgatory“ se mění v pulzující post-punkovou vypalovačku, představenou deviantním polo šeptaným sténáním. Dominantní basová linka nás pevně vede, kolem ní se nabalují docela agresivní kytary, nekompromisně jednoduché bicí a všechno to směřuje do sladkého popíkovského refrénu s jemňoučkými synťáky, vytvářejícími krásný kontrast proti zbytku nástrojů. A aby Manson dostál i své pověsti „shock rockera“, tak opět kontra. Z téměř tanečního popíku do nejagresivnější skladby alba. „Raise The Red Flag“ nám dá vzpomenout na album „Holy Wood“. Opět si jako ve správném industriálním pekle přehazují štafetu synťáky s kytarami. Skvělá melodická linka s dalším stadionovým refrénem nám nedá šanci vydechnout. Zklidnění na závěr pak obstará balada „Sacrifice Of The Mass“. Pan Manson je ale terazky skutečně ve formě, takže ani balada není žádná měkkota. Nejdřív překvapí falzetem v refrénu, aby se následně skladba změnila v teatrální rockové drama.

Jestli je tohle začátek nějaké minisérie (minimálně druhé pokračování určitě bude), tak je to začátek více než slibný. Nezbývá než závidět šťastlivcům, kteří příští rok v Brně uvidí kapelu naživo.

30.11.2024	Diskuse (5)	Tomáš