MARILYN MANSON - The Golden Age Of Grotesque

90%

O něco delší pauza, než na jakou byli dosud fanoušci zvyklí, posloužila skupině, po albu „Holy Wood“ a po vyčerpávajících koncertních štacích na jeho podporu, k relaxaci a uspořádání věcí pro nadcházející dekadentní období, charakterizované hlavně obdivem k meziválečnému berlínskému kabaretu, expresionismu, burlesce a vaudevillu. Mezi tím se Marilyn Manson v osamění uvnitř potemnělých útrob svého losangeleského domu věnoval malování, ochutnávání z lahví absintu rozličných světových značek a souběžně s tím i producírování po banketech se svou novou múzou Ditou Von Teese. Po náhlém a fanoušky těžko vydýchávaném odchodu dlouholetého baskytaristy Twiggyho Ramireze bylo všem jasné, že je nutné na jeho místo v krátkém časovém úseku najít adekvátní náhradu. Tou se brzy stal skladatelsky zručný Švéd Tim Sköld, který na sklonku osmdesátých let minulého století velel hair metalovým SHOTGUN MESSIAH, aby v průběhu následující dekády na několik let zakotvil v sestavě elektronických pirátů z KMFDM. Opětovný příklon k přímočarosti, tvrdosti a moderním elektronickým zvukům byl tedy u novinky, která nakonec dostala název „The Golden Age Of Grotesque“, logicky očekáván. 

Nové skladby však již nebrojily proti náboženství, ani nefušovaly do politiky, ale opěvovaly symbolismus, dětinskou hravost, noční život ve velkoměstech a byly tak nějak přímočařejší a samosebou i více bezprostřední. Sám Manson se v nich nebývale ponořoval do svého dětinského nitra a vydatně užíval nesrozumitelných slov nebo cizojazyčných výrazů jen proto, aby skladbám navodil určitou náladu a netradiční rytmizaci. Změnil se i jeho přístup ke zpěvu, kdy ze sebe počal čím dál častěji vyluzovat prazvláštní falzetové zvuky – bolestné úpění, sténání nebo slastné pobrukování. Všechno na „Grotesce“ bylo od základů podřízeno bezprostřednosti a spontánnímu zhudebnění temných umělcových představ.

Album se tak stalo oslavou dekadentních třicátých let, sexuality, bezstarostnosti umění a především svobody ducha. Nové songy divoce swingovaly, navozovaly surrealistické obrazy, ohýbaly se v netradičních rytmech a klouzaly po naleštěných parketách. 

Celou nahrávku, po úvodu zlověstně stylizovaném do pochodu nacistických píšťal, odstartují dvě zaručeně hitová monstr čísla – „This Is The New Shit“ a „Mobscene“, kdy zejména první jmenovaná vypalovačka má nadměrnou schopnost strhnout dav k fanatickému běsnění a druhá platí za klasický singlík. Dadaistické žvatlání sebou přinese swingově rozdováděná „Doll-Dagga Buzz-Buzz Ziggety-Zag“, ale i nu-metalově hutná „Ka-boom Ka-boom“, stojící na ústředním kytarovém riffu. Z trochu jiného soudku přichází emočně vypjatý skřehotavý titulní song „The Golden Age Of Grotesque“, který se kromě své teatrálnosti drží bluesových základů. Jsou zde zastoupeny jak velmi přímočaré výpady („Use Your Fist And Not Your Mouth“ nebo „Vodevil“), které korespondují s dávnou minulostí souboru, tak také ponuré songy opatřené určitými dekadentními nebo mystickými prvky („Para-noir“ s vulgárním ženským monologem v podobě špinavého samplu, nebo jedovatá „Spade“, což je zatěžkané temné monstrum, které se plíživě sune v pomalém tempu, aby se následně vzepjalo v ten nejďábelštější refrén celé nahrávky). Kostru alba drží nakažlivá „(s)AINT“, obscénní „Slutgarden“ a sarkastický kolovrátek „Better Of Two Evils“. V těchto písních nejvíce vynikl moderní groove alba, elektronicky předprogramovaná rytmika a keyboardy opatřené výdobytky aktuálních zvukových technologií. V rámci diskografie MARILYN MANSON je „Groteska“ poměrně osobité a živelné album, které úspěšně zakončilo nejsilnější kvartet dodnes nezpochybnitelných, na nové zvukové prvky bohatých, ale i hity přinášejících Mansonových děl, a já jej tudíž hodnotím velmi vysoko.

Recenze zveřejněna před lety na webu: metalopolis.net

22.03.2015	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz