MASSACRE - Necrolution

70%

Když jsem si zhruba před pěti lety pustil klasiku „From Beyond“, opět mě udivilo, jak může být hranice mezi thrash a death metalem úzká. Někdy stačí velmi málo, třeba upravit styl zpěvu, a rázem se vše pohybuje někde jinde. Takže s Kamem Leem za mikrofonem máte úspěšně nakročeno k tomu hrát solidní death metal, zatímco snaha o něco jiného bude vždy zavánět průšvihem. Přes uvedené omezení představuje dotyčný ve svém oboru nespornou přidanou hodnotu, díky které budete mít vyřešenou otázku vokální autentičnosti a přesvědčivosti. Platí to i 33 let po vydání zmíněného kultovního alba. Proto je v podstatě jedno, že onen legendární hlas zas jednou slyšíte pod hlavičkou MASSACRE. Pokud se jeho doprovodu neujmou zjevní neumětelové, dočká se fanoušek „kovu smrti“ svého. Jak už bylo naznačeno, na značce přitom zas tak nesejde. Posluchači BONE GNAWER či THE GROTESQUERY potvrdí.

Na novince „Necrolution“ naštěstí úřadují velezkušení borci, byť se jedná o retro nadšence na úrovni B+, čemuž odpovídají jak využité a nutně omezené prostředky, tak výsledek, který není vůbec špatný. Nejlépe bude, když nám nové album představí sám Kam. Vstupní ideu popsal pro web No Clean Singing takto: „Pokud jde o využitý styl, mám pocit, že skutečně zahrnujeme dekádu mezi lety 1984 a 1994. Záměrem bylo vrátit se na úsvit death metalu a pokusit se znovu zachytit ten pocit a přístup. Nezamýšleli jsme předělat náš vlastní styl nebo opakovat to, co už zde bylo v minulosti, ale spíše vytvořit něco nového, co by působilo přirozeněji a současně připomínalo původní deathmetalovou tradici a trademark. Po technické stránce jsem chtěl album nahrát na boombox v garáži, tedy tak, jak byla nahrána stará dema MANTAS a DEATH v letech 1984 a 1985, ale to prostě nebylo možné. Pokud však jde o celkové vyznění a estetiku, mám pocit, že jsme udělali dobrou práci, když jsme zkombinovali zvuk z prvopočátků způsobem, aby se ve finále blížil našemu vlastnímu.“

Kam nemluví do větru, s kytaristy Jonny Petterssonem a Roggou Johanssonem (znalci jejich diskografie mají můj respekt:-)) dokázal natočit zábavné old-school deathmetalové album, na kterém jsou snadno čitelné thrashové prvky i určitý punkový feeling vystupující více na povrch v jeho druhé polovině, i když zdaleka ne tolik jako u stylově spřízněných AUTOPSY. Pokud jde o punk, vyplatí se uvést další citaci z obdobného zdroje: „No, na začátku, v letech 1983 a 1984, jsem opravdu nebyl metalista, měl jsem rád spíše punkovou hudbu. Dva z mých největších vlivů byli MISFITS a PLASMATICS. Upřímně, to je říše, odkud jsem přišel. Později jsem se začal zajímat o různá dema, například od HELLHAMMER, svou roli sehrálo i první album VENOM. Hodně jsem pak také žral raný německý thrash, jako KREATOR (tehdy ještě TORMENTOR), DESTRUCTION a SODOM.“ Ono úsilí o staré tlačí celkový sound novinky až někam k aktuální produkci MASTER. Některé motivy a samozřejmě vokál přesto na MASSACRE upomínají. Nahrávalo se pochopitelně na dálku a digitálně. V tomto směru má onen návrat do minulosti jisté, nicméně pochopitelné rezervy. Ostatně, Kam takové podružnosti odbývá celkem logickým konstatováním, že nezáleží na tom, zda a co se použije, ale jak se ke všemu přistoupí.

Se zvukem „Necrolution“ nemám zásadnější problém. Na krásu ani prvoplánovou tvrdost se skutečně nehraje, na přílišnou špínu ovšem taky ne. Vše je pěkně slyšet, kytary zní jedovatě a adekvátně ostře. Bicím by možná slušela o něco větší údernost. Pochybnosti definitivně mizí s přidáním hlasitosti a představou klubového vystoupení. V ideálních podmínkách může jít o slušný masakr.:-) Hlas ční mírně nad kytarami, doporučuji se na něj více soustředit, protože má stále co nabídnout. Většinou je navrstvený či rozvrstvený, což má zřejmě působit více „démonicky“ a zároveň decentně zastírat fakt, že Leemu už není dvacet. Typická zamručení a skřeky kvituji. Možná, kdyby se všichni zúčastnění drželi ještě více původního plánu a připustili více syrovosti, zněla by nahrávka o řád brutálněji, takhle jen příjemně plyne a občas trošku zazlobí. Jenže nejúspěšnější fáze MASSACRE se prostě pojí s laboratorní prací dua Richardson/Burns, což se nedá dost dobře ignorovat. Řada fanoušků totiž stále touží po něčem jako „From Beyond 2“. Něco takového se samozřejmě nekoná, v podstatě se v o něco uvolněnějším, punkovějším módu navazuje na předchozí album „Resurgence“. Výsledný přístup a zvuk tudíž působí trochu schizofrenicky. Nejvíc se mi „Necrolution“ každopádně líbilo ve chvílích, kdy jsem k němu přistupoval jako k thrashovému počinu. Co se týče death metalu, vše podstatné se představí v prvních deseti minutách. Podotýkám, že uvedené není absolutně v rozporu s tím, co říká výše Kam.

V čem mají pánové ovšem jasno, jsou skladby. Myslím, že podobných dokáží s velkou lehkostí připravit desítky. Jde svým způsobem o trochu okaté lego nebo puzzle. Jasně, příslušné dílky potřebujete vždy a vždy se musí nějak spojit. Jenže tady mají převážně základní barvy i tvary, jsou mezi nimi jasně viditelné mezírky a co do řemesla zavání pásovou výrobou. Občas zazní dobré sólo. Těch mohlo být o dost více. Jindy zase náznak melodie – na skandinávský způsob, jak jinak. Vše je nicméně natolik dobře zahrané – rytmika Rudin/Borders šlape ukázkově – že se mi do nějaké větší kritiky nechce. Když se k tomu připočte vklad Leeho, dostanete poctivý žánrový standard, který se příjemně poslouchá a jemuž nic podstatného nechybí. Naopak, díky vokálu se navíc můžete podívat do světa klasických hororových bijáků. Mr. Lee se nechává pozdravovat a v této souvislosti zmiňuje „The Re-Animator“, „From Beyond“ a „Castle Freak“. Lovercraft chybět nesmí.

Dlužno dodat, že s koncerty se koncem listopadu začíná v Seattlu a o pár dní později v LA dokonce za podpory SADISTIC INTENT. Ze sestavy, která natočila „Necrolution“, se jich kromě kapelníka nezúčastní nikdo. Tak uvidíme.

19.11.2024	Diskuse (3)	Pekárek hackl@volny.cz