MASSACRE - Resurgence

60%

Stylově v den třicátého výročí legendárního debutu prosvištěl éterem nový singl floridských MASSACRE s titulem „From Beyond 2021“. To už bylo jasné, že se peče něco většího a pár měsíců nato vyvrhla deathmetalová hydra čtvrtou regulérní řadovku. Sestava se, jak známo, od předešlého pokusu o návrat kompletně proměnila, takže Fénixe tentokrát tahá z popela bývalý frontman Kam Lee. Svérázný zpěvák si teprve nedávno vydupal právo na používání kdysi slavného jména pomocí soudní mašinérie a vlastního sebevědomí. Aktuálního Kamova projektu se účastní ještě původní basák z dřevních demáčových začátků Mike Borders a zbytek tvoří mezinárodní žoldácká soldateska, která by svými ostatními hudebními aktivitami naplnila slušný pětidenní festival. Hlavně švédský kytarista Rogga Johansson je známý neposeda, vyhlášený svou účastí v mnoha extrémních metalových spolcích. Osobně jsem byl ale nejvíc zvědavý na výkon Scotta Fairfaxe z britských MEMORIAM, který přibyl do party jako třetí(!) kytarista.

„Resurgence“ (Oživení) je celkem příhodné jméno pro další studiovou reinkarnaci otevřeně vzývající nesmrtelnou tvůrčí prvotinu. S milníkem „From Beyond“ bylo jméno MASSACRE vždy nejčastěji skloňováno, a to plným právem. Se vší úctou k předešlé desce „Back From Beyond“ a zcela bez úcty k experimentu „Promise“ byli MASSACRE doposud kapelou jednoho alba. Tomu se Kam Lee & spol. nyní rozhodli udělat přítrž. Na ploše čtyřiceti minut se snaží vrátit starému logu bývalý lesk a ukázat neuctivému mládí, kdo že to stále umí drtit ten nejlepší death metal. Bohužel na to jdou stejně zabedněným způsobem jako nedávno jejich souputníci SOLSTICE. Borci tak nějak odevzdaně a bez větší námahy pouze oprášili postupy z počátku let devadesátých a bez ohledu na prozatímní vývoj očekávají, že to obecenstvo s chutí spolkne. Z novinky cítím možná až kalkul svést se na nové vlně old-school death metalu, která se v poslední době zdvihá stále výš, následujíc bouřlivější vodní valy retro thrashe a klasického hevíku. Žánroví fanoušci možná zaplesají, ale nedovedu si představit, že by starosvětský death metal bez jakékoliv přidané hodnoty dokázal přitáhnout i nové posluchače.

Deska má přitom docela slibný rozjezd. Nechybí stylové intro, po kterém se rozdrnčí vyhrávka evidentně inspirovaná válečnými harmoniemi BOLT THROWER a pak už se sype z reproduktorů poctivý death metal. Nic, co by našince posadilo na zadek, ale valivý song „Eldritch Prophecy“ má zkrátka svoje kouzlo a dokáže nastartovat pozornost. Následující „Ruins Of RLyeh“ je jasně největší pecka nahrávky a ukazuje možnosti, které zůstaly v dalším průběhu trestuhodně nevyužité. Víc se pracuje s atmosférou, temná zaříkávání kultu Cthulhu se střídají s precizním tempem bicích a kytarovými riffy zakončenými jemnou, ale efektní melodickou kudrlinkou. Kam Lee vzývá panteon Lovecraftových příšerných bohů až Nergalovským démonickým kázáním a celá píseň je prostoupená oparem temnoty a napětí. Trojka „Innsmouth Strain“ už ale otáčí produkci zpět k old schoolové přímočarosti, která by byla sympatickým přechodem, pokud by za ní pokračovalo něco zásadnějšího. Ale to se bohužel neděje….

Většina materiálu si naopak vystačí s muzikantskou i kompoziční průměrností držící se v intencích nenápaditého střednětempého deathu. Monotónnost skladeb je repetitivně únavná a až překvapivá s ohledem na zkušenosti zúčastněných. Z hudební šedi nevystupuje žádný zásadní motiv nebo myšlenka, dokola se drhnou stejné obměny kytarových riffů a bicí Brynjara Helgetuna jsou sice přesné, ale sterilně nudné. Ani hostování zpěváků ze spřízněných MORGOTH nebo BENEDICTION se nepodařilo úplně zužitkovat ku prospěchu věci. Určitě by se vyplatilo věnovat jim větší prostor, když už kývli na spolupráci. Kompletních pět písní takhle cirkuluje v nezáživném a uniformním bloku, než se začne znovu dít něco, co stojí za trochu větší pozornost. U předposlední položky „Spawn Of The Succubus“ se kapela zase trochu nadechne a naservíruje povedenou ráznou thrashovku, kterou zdobí Fairfaxovi melodeathové vsuvky. Stejná energie se přenáší do zdařilého finále, které obstarává vracející se Corpse Grinder. Tedy nikoliv ikonický bezkrký growler z CANNIBAL CORPSE, ale smyšlený nekrofilní perverzák, který svým řáděním uzavíral i „From Beyond“. Jeho zvrácené hry jsou pozadím pro krátkou nabušenou vypalovačku, které by to možná víc slušelo uprostřed alba, kde by naředila zmíněné unylejší skladby. Ale styl je styl a „Return Of The Corpse Grinder“ tedy ukončuje nepřesvědčivé album a jeho zabijácký temperament přichází tak trochu vniveč.

MASSACRE svou velkou příležitost k návratu do první ligy jednoznačně promarnili, jakkoliv promo materiály Nuclear Blast mluví jinou řečí. „Resurgence“ prostě nemá uměleckou sílu obstát v dnešní mohutné konkurenci. O potencionálu některých písní bychom se možná mohli bavit, ale to by platilo max. u začínající kapely, ovšem ne u zavedeného jména, byť s poněkud pošramocenou pověstí. Možná by bylo lepší staré logo definitivně pohřbít a zkusit to znovu (a lépe) pod nějakým novým. Posluchač a recenzent by pak mohl být i o něco shovívavější.

08.11.2021	Diskuse (10)	Hivris janpibal@crazydiamond.cz