MASTERS OF ROCK 2024 - Vizovice, areál likérky Rudolf Jelínek, 11. – 14. července 2024 (den první)

Silně obsazený (vý)ročník největšího tuzemského metalového festivalu sliboval silný zážitek. Každý večer čtyřdenního klání měl skutečně velkého headlinera: Bruce Dickinson, JUDAS PRIEST, AVANTASIA, ACCEPT, doplněno o celou řadu interpretů známých značek, kteří stojí za pozornost. Většina z nich se během historie Masters of Rock ve Vizovicích objevovala pravidelně, a tak byl letošní ročník jakýmsi Best of toho, co nám za 20 let zdejší areál přinesl. Vedle starých známých ale přinesl MOR i nějaké ty premiéry. Vůbec poprvé se sem podíval například předák IRON MAIDEN, který do Česka přijel se svou sólovou kapelou poprvé po dlouhých šestadvaceti letech. Také nás letos čekalo premiérové tuzemské vystoupení formace KK´S PRIEST, takže pro fanoušky JUDAS PRIEST šlo o zásadní festival.

Už od prvního ročníku měly Vizovice mezinárodní rozměr (vystoupili tu tenkrát HAMMERFALL, HIM, OVERKILL nebo SLADE). Od dvoudenního festivalu pátek-sobota se mezitím posunul ve čtyřdenní kolos začínající v deset ráno a končící ve dvě v noci. Dvacítka teď na krku, MOR je dospělý a otázkou je, kam se bude sunout dál. Pohyb tu je. Letos přidali organizátoři možnost celofestivalového sezení na tribunách, vznikla nová chill-out zóna… kam ale po 20ti letech dál programově? Nějaké veletoče asi čekat nemůžeme. Bylo by ale myslím třeba skvělé, kdyby se například podařilo přemluvit některou ze zahraničních hvězd, aby během každého ročníku vytvořila speciální „deep cuts“ setlist exkluzivně pro Vizovice. Podobná vystoupení už tu bývají občas například s orchestry (letos RAGE, předloni VISIONS OF ATLANTIS), ale možná by se mohlo tímto směrem postoupit o další krůček dál. Také je určitě nutné udělat konečně tento festival cashless, tak jako už fungují u Pragokoncertu Metalfest i Rock Castle. Vizovice se v tomhle ohledu pořád nacházejí v 19. století a neberou se tu ani karty. Divné, podobně i na zlínských koncertech pořadatele v Masters of Rock Café a Hale Datart je to jenom za papírky („Kartu beru, ale jen když mi řekneš tvůj pin“). Aby muselo dvacet tisíc lidí na největším tuzemském metalovém festivalu pořád lovit cash, je prostě ostuda.

Původně jsem myslel, že ve čtvrtek stihnu minimálně část produkce finských duc-duc metalistů TURMION KÄTILÖT, ale tradiční megazácpa na D1 v okolí Brna doplněná o další kolonu u Vyškova způsobily, že jsem do likérky Jelínek vešel až se zařváním Toma Angelrippera, že další song bude „Agent Orange“. Vstupovat za majestátních tónů tohoto thrashového klenotu na mě mělo až posvátný účinek a já jsem zpočátku jen zpovzdálí pódia na sebe nechával působit tu atmosféru a zároveň postupně přehazoval výhybku do dovolenkového modu a ladil se na to, že ve Vizovicích strávím čtyři krásné a kvalitní hudbou prodchnuté dny. Třicetistupňové vedro přecházelo do romantického západu slunce, SODOM to do nás sypali, v mosh-pitu to vířilo, publikum bylo nadšené. Co víc si přát? Vedle CAVALERA CONSPIRACY nejdivočejší banda letošního ročníku je ve vynikající formě. Playlist tvořily takřka exkluzivně fláky z let osmdesátých a počátku devadesátých a pro mě to byl ideální příchod na fesťák. Pro některé to už ale vypadalo v tuto chvíli naopak na konečnou. Muž se vzezřením Krakonoše se přede mnou kousek od pódia zmámen zbožím likérky už nacházel v náruči boha Hypna. Co z toho lidé mají ožrat se hned na začátku, když zaplatili několik tisíc za lístek, mi není jasné. Inu každý jezdíme na festival za jinými zážitky.

Provedl jsem rychlou kontrolu areálu a s uspokojením – na rozdíl od Basinfirefestu – kvitoval, že můj oblíbený stánek s kuřaty je přítomen a po půlhodinové přestavbě pódia nás už čekala hlavní hvězda čtvrtečního večera. IRON MAIDEN jsou jednou z mých srdečních kapel, ale Bruceovou sólovou tvorbu jsem nikdy moc nežral. Snesu na sebe asi kritiku, ale opravdu se mi líbí jen „Tears Of the Dragon“, zbytek mi přijde spíš průměrný až nevýrazný. Nic na tom nezměnila ani letošní deska „The Mandrake Project“. Ty melodie mi prostě nezní moc zapamatovatelné a celkově mě nechává Bruceova sólová dráha stále chladným. Na koncert jsem se ale těšil. Viděl jsem ho loni v Praze s Irony i v Olomouci s Lordovým Concerto for Group and Orchestra a tak jsem věděl, že je hlasově ve vynikající formě. Na pódiu při vystoupení také nechá duši, což se potvrdilo i ve Vizovicích. Už sice neskáče do výšky jako před pár lety, ale pořád křepčí víc než leckterý mladík. Jak to u toho bez chyby uzpívá, nechápu. Kapela ve složení dvě kytary, basa (Tanya O´Callaghan z WHITESNAKE), klávesy a bicí šlapala dobře a vypadalo, že je to i baví. Objektivně to byl asi dobrý koncert, ale mně ty písně prostě moc neříkají. Show mimochodem na headlinera veskrze žádná, jedna maličká obrazovka o velikosti jen o málo větší, než je bicí souprava, kde se promítaly vizualizace k písním. O to víc jsme zakusily Bruceovy hvězdné manýry – hromada „fucking“ na osvětlovače, který na něj svítil příliš ostrým světlem, a pětiminutová tiráda na hovnocuc, který si to šinul po boku areálu a který myslím vadil jen mistrovi na pódiu…

Většina lidí i v jedenáct večer zůstává i na následující STRATOVARIUS. Ti předvedli svou tradiční poctivou show a kvalitní powermetal. Dobré vystoupení, které potěší, ale nepřekvapí. Frontmanu Timovi Kotipeltovi to stále pěkně zpívá a kytarista Matias Kupiainen je opravdový neoklasický ďábel, jehož prsty létají po hmatníku nejen rychlostí světla, ale i s neuvěřitelnou přesností. Těšil jsem se na „Destiny“, kterou nedávno občas při delších setech předvedli, ale nepřišla. Z těch méně hraných věcí zazněly „The Kiss of Judas“ a „4000 Rainy Nights“. A když celý areál zapěje refrén „Hunting High and Low“, tak to vždycky potěší.

Dlouho to vypadalo, že koncertem čtvrtečního dne pro mě budou SODOM, ale pak se ručička hodin opřela o jednu po půlnoci a na pódium nastoupili portugalští čarodějové MOONSPELL. Když se povedou, tak mají tyhle popůlnoční koncerty magickou atmosféru. V areálu likérky stále zůstalo několik tisíc lidí, kterým se ještě nechtělo spát, a po celodenním horku se pod hvězdami rozhostila příjemná atmosféra vlahého letního večera. Pro koho by měla být tahle hodina vlků vhodnější, než pro tyhle vlkodlaky z kraje Lisabonu? „Opium“, „Mephisto“, „Vampiria“, „Alma Mater“… hrálo se hodně z prvních alb. Všechno do sebe na tomto koncertu zapadlo my jsme za doprovodu střídmé ale velmi funkční světelné show a pod taktovou charismatického dirigenta Fernanda Ribeira zažili čarokrásné a temnu atmosférou prodchnuté vystoupení. Úderem druhé zavyli Portugalci naposledy a my se plni dojmů mohli konečně po dlouhém dni vydat spát.   

16.07.2024	Diskuse (14)	Gazďa