MASTERS OF ROCK 2024 - Vizovice, areál likérky Rudolf Jelínek, 11. – 14. července 2024 (den třetí)

Třetí den bývá na lyžácích i táborech považován za kritický, kdy je potřeba trochu víc regenerovat a odpočívat. Nevím, jestli to tak berou i na Masters of Rock, ale právě sobota tu pro mě bývá pravidelně tím dnem, kdy hrají ty nejméně zajímavé kapely. I letos tak víc relaxuju, odpoledne věnuju návštěvě příbuzných a poté v televizi sleduju vítězství Báry Krejčíkové ve finále Wimbledonu. Na odstavné parkoviště u slepičárny pár set metrů od areálu tak dorazím až někdy před sedmou a pak se za o něco příjemnějšího počasí (rozumějte – méně teplého) než včera usazuju před pódiem, abych zhlédnul kapelu, o kterém nevím na začátku jejího setu vůbec nic.

Švédové DYNAZTY jsou jakýmsi mixem synťákového powermetalu ve stylu BEAST IN BLACK s moderním hard rockem alla SHAKRA, z čehož mi je o něco bližší ta druhá poloha. Mají za sebou už osm alb a na Masters of Rock jsou podle svých slov poprvé. S vizáží osmdesátkových BON JOVI působí vizuálně i hudebně na svůj třicátnický věk trochu old school, ale pěkně to odsýpá, občas se objevují záblesky zapamatovatelných melodií a publikum reaguje vstřícně. Inu, jsme přeci na power-metalovém festivalu, že?

Poslední věta přestává platit úderem prvních tónů následujícího uskupení, kterým je CAVALERA CONSPIRACY alias bratři Max a Igor Cavalerovi, doplnění naživo o syna prvního z nich Igora Amadeuse Cavaleru na basu a Travise Stonea na sólovou kytaru. Na post-covidových Mástrech mají věci spojené se SEPULTUROU své pravidelné okénko. Před dvěma lety tu byla současná inkarnace této kapely, loni SOULFLY (ti sem pro pořádek zavítali i na posledním předcovidovém ročníku v roce 2019) a letos tedy poprvé i Max a Igor spolu. Loňské půlnoční vystoupení SOULFLY bylo doslova elektrárnou energie, na kterou se podařilo napojit i cca 10 000+ové publiku, kdy o půlnoci ve Vizovicích skákalo vše, co nohy mělo. Toho letošní konspirační show nedosáhla, podle mě zejména kvůli dramaturgii setlistu. Přehrávali se tu takřka exkluzivně věci z prvních dvou alb SEPULTURY, tedy „Morbid Visions“ (1986) a „Schizophrenia“ (1987), které bráchové v remaku nahráli. Nejsou to špatné písně a třeba „Morbid Visions“, „Mayhem“ nebo „To the Wall“ mají pěkné riffy, ale celkově jsou tyhle desky sice plné divokého thrashe, ale nedosahují různorodosti a zajímavosti vrcholných počinů SEPULTURY. Což se potvrdilo, když v přídavku spustili „Refuse/Resist“ a „Territory“ a celé to (alespoň za mě) dostalo úplně jiné grády. Energie bylo samozřejmě dost během celého setu, o to se charismatičtí cavalerovci postarali a mosh-pit se postupně zvětšoval, až dosáhl obludných rozměrů možná třetiny prostoru pod pódiem. „Teď po vás chci, abyste udělali největší Wall of Death v historii Masters of Rock,“ zahalasil Max na konec a publikum jeho rozkaz okamžitě vyplnilo. Působivé…

Mezi tímto a následujícím vystoupením asi nemohlo být většího kontrastu, možná kdyby na plac přišli nějací folkaři a spustili akusticky Dajánu… Po divokém thrash/deathu a největší Wall of Death v dějinách MOR se pódium přestavělo do podoby jakési brány do pohádkového světa, kde se prohánějí duchové, strašáci, do světa nočního, nad kterým svítí měsíc a kde je osamělost a smutek spíš pravidlem než výjimkou. Vstoupili jsme do říše metalové opery AVANTASIA pod taktovkou německého vokalisty a multiinstrumentalisty Tobiase Sammeta. Já osobně mám řadu věcí od AVANTASIE hodně rád, mnoho z nich docela a u dalších je na mě prostě toho bombastu, patosu a power-metalových klišé (zejména v mužských hlasech) příliš. Tam kde se ale bombast stává na deskách slabinou, tam to naživo nevadí, naopak je to spíš plus. AVANTASIA je strhující a vizuálně překrásnou show, kde se na pódiu neustále něco děje a vy nemáte ani chvilku čas vydechnout. 

Moje první živé setkání se Sammetovým hudebním divadlem nemohlo dopadnout lépe, přestože ze šestnácti kusů zahráli jen čtyři, které se mi i na deskách doopravdy hodně líbí („Let the Storm Descend Upon You“, „Mystery of a Blood Red Rose“, „The Story Ain´t Over“, „Kill the Pain Away“). Jako obvykle si Tobias přivezl silné pomocníky. O vokální party se spolu s ním starali Ronnie Atkins (PRETTY MAIDS), Bob Catley (MAGNUM) Geoff Tate (ex-QUEENSRŸCHE) a sólisty, kteří zároveň tvořili tříhlavý doprovodný sbor, byli Adrienne Cowan (SEVEN SPIRES), Chiara Tricarico (MOONLIGHT HAZE) a Herbie Langhans (FIREWIND). Zvědav jsem byl zejména na Boba Catleyho, které naživo s jeho domovskou bandou už asi nikdy neuvidíme, ale také na Adrienne Cowan z velmi zajímavých symfoniků SEVEN SPIRES, která vládne značným rozsahem a také kvalitním growlem, se kterým se vytasila i ve Vizovicích, ačkoliv v původním aranžmá příslušné písně takto drsný vokální part nenajdeme. Dobrý dojem ale udělali i všichni ostatní, zejména Ronnie Atkins a mě dosud neznámý Herbie Langhans. A kapelmajstr Sammet taky nejen skvěle zpíval, ale i bavil, komunikoval s publikem a celkově se ukázal jako výborný showman. Jeden z koncertů festivalu, který navíc neodflákli ani časově, když nám věnovali celou hodinu padesát, nejvíc ze všech.

Nejsem až zas takový noční pták, ale letos jsem ve Vizovicích chtěl prostě vidět všechny tři kapely začínající v jednu po půlnoci. A stejně jako v předchozích případech, i v sobotu zůstalo na noční show několik tisícovek dalších lidí. Tentokrát den uzavírala norská SIRENIA, což je čistokrevný pop-metal s gotickým nátěrem a opět věc jako dělaná pro vystoupení v takto pozdní hodinu. Naservírovali nám během hodiny a čtvrt dvanáct kusů na dobrou noc, ale kvality čtvrtečních MOONSPELL to ani tentokrát nedosahovalo. Kdo se nejvíc snažil, byla francouzská zpěvačka Emanuelle Zoldan a celkem i tourující kytarista Nils Courbaron. Bubeník nebyl vidět, basistu mají bůhvíproč jen ze samplu (možná aby ušetřili) a kapelník a jediný skladatel Mortel Veland to měl celé na salámu a vystoupení víceméně odzíval. Publikum se snažilo, vznikl i menší mosh-pit, ale celkově se jelo sice příjemně, ale maximálně tak na trojku.  

20.07.2024	Diskuse (7)	Gazďa