MAYHEM, GAAHLS WYRD, GOST - Praha, MeetFactory, 15.listopadu 2019

Čekal jsem všechno možné, ale že si mě Gaahl podá takovým způsobem fakt ne. Doma se mi určitě pár desek s tímto famózním vokalistou válí, na jejich poslech ovšem nebylo nikdy moc času. To se změní. Klíčový přínos páteční návštěvy klubu MeetFactory tedy tkví právě ve znovuobjevení Gaahla. Další dojmy pak hned na úvod shrnuji do těchto bodů: Za prvé, hodně ostrá kombinace taneční hudby s blackem a gotikou se dá v pohodě přežít. Za druhé, produkce GAAHLS WYRD živě zabíjí. Za třetí, Gaahl je opravdový Mistr. Za čtvrté, best of z „De Mysteriis Dom Sathanas“ mi vypálilo do mozku mrazivý cejch, který by odstranila snad jedině lobotomie. Za páté, i kontroverzní MAYHEM dokáží zahrát velmi poctivý koncert, resp. éra kontroverzí je už za nimi. Pistoli jsem u žádné hlavy neviděl, takže asi hypotéka apod., popř. nefalšovaná radost z toho, že i po tolika letech zajímá vaše hudba tolik lidí.

S předstihem vyprodáno. Ofiko kapacita MeetFactory činí 750 lidí a byla využita do mrtě. Kupodivu, nebo logicky? Nechám to na vás. MAYHEM, kteří u nás hráli i pro podstatně skromnější obecenstvo a zdaleka ne poprvé, jsou na sklonku své kariéry každopádně v laufu a ekonomická prosperita už nějaký ten rok taky trvá. Onoho chladného, nikoli však mrazivého dne zamířili do Prahy černé duše z celé republiky. Ze skladby aut parkujících na dlouhatánské příjezdové silnici bylo možné dále vypozorovat, že se blackmetalovým fanouškům v Česku daří relativně dobře. Po zohlednění koeficientu připadajícího na statusovou roli auťáku, který je zde poměrně vysoký, mohu uzavřít, že domácí blackmetalisty lze zařadit zhruba do vyšší nižší střední třídy, což vůbec není špatné. Ani věková skladba nepůsobila depresivně. Mladší ročníky obou pohlaví byly zastoupeny slušně. Rozpětí zahrnovalo teenagery (těch pár dětí, co tam šlo s rodiči, nepočítám) i padesátníky a všichni byli tak nějak v pohodě. Někteří unavení z práce, pár dalších už z alkoholu. Téměř všichni přišli na fajn koncert a zklamáni rozhodně nebyli. Pociťoval jsem hlavně uvolněnou atmosféru a jisté očekávání. Organizaci nebylo i díky zmíněnému rozpoložení návštěvníků co vytknout. Až do konce se jelo podle avizovaného jízdního řádu.

Přesně v půl osmé tudíž začali hrát GOST. Jeden z elektronických projektů, které úspěšně zpopularizovali intelektuálněji zaměření Blood Music. Na podiu stál dobře „zpívající“ Joker s kytaristou v masce, jehož nástroj čeřil velmi hluboké proudy. Kdyby mě podobná hudba bavila, asi bych kvitoval skvělý set. Vzhledem k tomu, že se v ničem podobném nevyžívám, všímal jsem si zejména svého okolí. Publikum nepískalo ani netrsalo, ale poslouchalo. Bylo co, nápady příjemně plynuly, disco (synthwave) zvuk zněl logicky jako z desky. Určité přitvrzení, které přišlo s albem „Possessor“, jsem pocítil i na koncertě. V poslední době slýchám všude možně TYPE O NEGATIVE a občas i DEPECHE MODE, což není nepříjemné. Nad koncertní sestavou se rozhodně přemýšlelo. GOST totiž mohli představovat výbornou alternativu i pro některé konzervativnější fanoušky MAYHEM, kteří pořád touží potom, aby se i v roce 2019 zabředávalo do podobných experimentů jako kdysi na „Grand Declaration of War“.:-) Chytré řešení a ve výsledku osvěžující start.

Po krátké pauze nastupuje parta sympatických hudebníků a s nimi Gaahl s typicky nalíčenou tváří. Nepolíben aktuálním albem, čekal jsem především nějaké ty klasiky od GORGOROTH a TRELLDOM. Jakkoliv zněly starší věci skvěle a skutečně krutě, zvítězila pompézní doomovka „Carving the Voices“, vydaná pod hlavičkou aktuálního projektu. Přestože jsem měl o zvuku trochu jinou představu než zvukař – především bicí se mi zdály dost utopené a kytary mohly znít o něco silněji – postupně se vše ustálilo na přijatelné úrovni a já si zvykl. Ostatně, veškerou pozornost na sebe stejně strhával Gaahl; jeho neuvěřitelné charisma a hlas, který všemu dominoval. Tohle nebyly nějaké kreace s popíjením vody po každé sloce a skřeku, ale černé důstojenství, sektářské vůdcovství, chrámová liturgie, prokládaná naprosto dokonalým blackovým vokálem. Kontrast s hecujícími kytaristy, kteří navzdory stoprocentnímu výkonu vlastně nikoho nezajímali, nemohl být větší. Ohlas byl už od počátku skvělý a stále se zlepšoval, publikum brzy vycítilo, že se děje něco mimořádného, vystoupení gradovalo, a to až do fáze, během níž jsem vnímal už jen hudbu. Ať nikdy neskončí, nikdy. Za chvíli bylo bohužel vymalováno. Maestro si během dokonalé interpretace poslední skladby podal ruku snad s celou přední řadou. Co se stalo s oním fluidem misantropie a zla prýštícího z pověstné Krakovské mše L. P. 2004? Je pryč! Zvítězilo umění a metalová hudba tím nic neztratila. Každý, kdo zatoužil po nějaké té fotce, mohl se posléze zastavit u stolku s merchem, kam Gaahl společně s jedním kytaristou za chvíli dorazil. Posloužil jsem si, jen kdyby se mi tak neklepala ruka.

Pokud by MAYHEM nebyli takovým kultem, jejich pozici bych jim vůbec nezáviděl. Jenže oni mají svůj vlastní svět, vydlážděný horou jedinečného materiálu, k němuž nyní přidali výbornou novinku. A také Hellhammera. Krátce po půl desáté nastoupila koncentrovaná kapela a jelo se. Zvukař, poblíž kterého jsem stál, se opět moc nevyznamenal. Zvuk se zlepšoval jen pozvolna a k ideálu se přiblížil jen jednou. Kdovíjak nehrály ani Hellhammerovy bicí. Pozitivní bylo, že se v průběhu setu decentně měnil, jako by se přizpůsoboval jednotlivým tvůrčím etapám. Na výsledném a nakonec poměrně dobrém dojmu z nazvučení mohla mít konečně vliv též pasivní inhalace dýmu z čehosi zeleného, co si těsně přede mnou někdo zapálil. Faktem je, že nástup headlinera jsem zachytil až u pomalejší „My Death“. Mocný vliv MORBID ANGEL živá prezentace ještě více podtrhla. Attila během ní srdečně nabízel oprátku a stejně jako v průběhu celého koncertu opravdu dobře zpíval. Měnil jen styl a obvyklé rekvizity. Následovaly dvě hitovky z poslední desky, a to „Malum“ a „Bad Blood“. Kytaristé Ghul a Telloch stáli po obou stranách pódia jako dvě věže. Menší Necrobutcher přitápěl pod kotlem s Attilou. Začínal jsem se znovu nořit do hudby, o což se postarala i další vytříbená série skladeb, vrcholící ledovým intrem a plynulým přechodem do časů „De Mysteriis Dom Sathanas“. Neskutečný zážitek, který se nedá popsat, jen zažít. V dané fázi k němu přispěl o něco jemnější, stále však velmi intenzivní zvuk, díky němuž dostávaly neutuchající mrazivé smrště, podporované solidním světelným parkem, až meditativní rozměr. Více ze sebe nedostanu, sorry.

Kdyby koncert s posledními tóny popsaného představení skončil, nic by se nestalo. MAYHEM nicméně chtějí stále připomínat své kořeny a zároveň uspokojit i ty nejortodoxnější. Přidali proto nějaký ten starý materiál z „Deathcrush“, přičemž decibely se podle hesla „když bordel, tak bordel“ nešetřilo. Nadšený podobně jako moje maličkost musel být tudíž kdekdo, spokojený pak snad každý, včetně těch, kteří v průběhu koncertu popíjeli a kecali v předsálí u baru či před klubem, kde už hudba nerušila takřka vůbec.

Dvě fotografie převzaty z webu monstermusic.cz , jedna z fullmoonzine.cz .

20.11.2019	Diskuse (2)	Pekárek hackl@volny.cz