MEGADETH - Ani o krok zpět 4/12

Těsně před započetím prací na třetím studiovém albu, jenž později dostalo název  „So Far, So Good... So What!“ a vyšlo hned zkraje roku 1988, byli MEGADETH  zase jednou v dezolátním stavu. Přeci jen tempo, které kapela nabrala po úspěchu jejich druhé řadovky, se ukázalo být poměrně velké, v porovnání se vším co měli doposud za sebou. Navíc těch drog už bylo příliš mnoho. Na zlomové kroky týkající se zbavení drogové závislosti však prozatím nesebrali Mustaine s Ellefsonem dosti odvahy (sebereflexe). Jak už jsem psal v předchozím díle, na konci turné k „Peace Sells, But Who´s Buying?“ vyhodil Mustaine ze sestavy kytaristu Chrise Polanda i bubeníka Gara Samuelsona, což sebou samozřejmě neslo určité pročištění vzduchu, protože atmosféra na konci posledních koncertních tras nebyla příliš dobrá. Bylo však třeba rychle hledat náhradu, tak aby tempo chodu věcí nepolevilo.

Chuck Behler byl vlastně již dva roky u MEGADETH technikem, který se staral o Samuelsonovu bicí soupravu, takže když později sám naskočil do sestavy a prokázal své schopnosti, všichni si oddechli, protože odpadla povinnost někoho neznámého hledat nebo dokonce vyhlašovat konkursy. Kytaristu Jeffa Younga angažovali rovněž velmi narychlo a dalo by se říci díky náhodnému setkání. O jeho angažování dnes Mustaine tvrdí, že měl původně v plánu vzít do MEGADETH jistého talentovaného kytaristu, který se však v průběhu času ukázal velmi nespolehlivým, ovšem skrze něj potkal právě Younga, jenž dával dotyčnému kytarové lekce. Mustaine tedy Youngovi jen tak mezi řečí nadhodil, aby se přidal k MEGADETH, přičemž ten souhlasil, byť svým herním pojetím, stylovým zaměřeními či hair (slušňáčtějším) metalovým vzhledem zcela nezapadal. Mustainea později neiritovala pouze jeho náklonnost k více melody rockovým stylům, ale třeba i jeho úhledně sestříhané kadeře do účesu, jakým v osmdesátých letech vešel ve známost třeba Joe Lynn Turner.

Narychlo poskládaná sestava vydržela jen necelé dva roky, ale album „So Far, So Good... So What!“, které tato parta reprezentuje, se podle mého názoru povedlo. Na producentské židličce nakonec vedle Mustainea stanul jistý Paul Lani. Celý koncept desky jakoby byl posedlý myšlenkou na ohrožení naší planety jejími samotnými obyvateli a jejich neuváženými a ve velké míře bezohlednými kroky. Vize konečného světového chaosu nabírala realistické podoby díky tehdejším hrozbám globálních válečných konfliktů, nepřetržitým atomovým strašákům a zároveň uvědoměním si lhostejnosti mnohých Američanů k důležitým politickým tématům konce osmdesátých let. Vždyť už jeho netradiční název mluví za vše.

Nahrávka startuje majestátní instrumentálkou „Into The Lungs Of Hell“, díky které se zřejmě kytarové duo snažilo hned na úvod pochlapit, aby zažehnalo obavy z toho, že nedávno odejitý Chris Poland bude pro slibně rozjetou kapelu nenahraditelný. Rozpoutání světového požáru ve strhující „Set The World Afire“, jako zřejmě nejdravější a v podstatě i nejstarší (skladba vznikla zhruba v době, kdy šli MEGADETH do studia za účelem nahrávání debutu) písni kolekce, směřuje neústupně k válečnému stavu.

Stylové je pak uvedení punkové klasiky „Anarchy In The U.K.“ – zde s nepatrně pozměněným textem, za který si to Mustaine od mnohých punkerů ještě nějaký ten rok vypíjel. Song je samozřejmě oděn do bombastičtějšího, mnohem více metalového kabátku a v podání MEGADETH je tvrdší, velkolepější. Jako čtvrtá přichází na řadu podceňovaná klasika a Mustaineho noční můra - „Mary Jane“. Naprostým vrcholem alba jsou však poslední tři písně – zrzkova osobní pocta pro tragicky zemřelého spoluhráče z časů jeho působení v METALLICE, Cliffa Burtona – „In My Darkest Hour“, na které byl po několikáté v historii MEGADETH použit úspěšný skladbový model se změnou tempa v její polovině (zatímco výpravná první půle skladby je volnější, ve druhé nastává hotové peklo), nenávistný hlen „Liar“ a „Hook In Mouth“ kritizující americkou cenzuru, která zejména díky organizaci P. R. M. C. známé především díky nesmyslným soudním procesům s mnoha hudebníky, pošlapala zákon na svobodu slova.

Album přes počáteční nadšené reakce fanoušků úspěšnosti předchozího počinu „Peace Sells, But Who´s Buying?“ (1986) nedosáhlo. Předchozí dílo bylo přece jen opatřeno o něco zdařilejší produkcí a větší mediální propagací v podobě velmi známých klipů. Já však považuji toto jediné album MEGADETH, nahrané s Jeffem Youngem u kytary a Chuckem Behlerem za bicí soupravou, za velmi kvalitní. Jde o originál v rámci celé diskografie kapely, žádné pozdější album již neznělo podobně nahalovaným způsobem. Na druhou stranu je třeba připomenout, že ty největší události a alba tuhle nažhavenou kapelu teprve čekali, stačilo počkat pár let, to již však v sestavě nebyli Behler s Youngem. Koncerty na podporu „So Far, So Good… So What!“ byly zatěžkávací zkouškou, kterou své zdraví nešetřící kapela zcela úspěšně neunesla. MEGADETH museli navíc odstoupit z karavany MONSTERS OF ROCK 88´a došlo i na první odvykačky, kdy se v roce 1989 David Ellefson ze svých trablů naplno vysekal a naopak Mustaine své prohřešky týkající se tvrdých drog pouze oddálil.

01.02.2014	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz