MEGADETH - Krize kam se hneš 10/12

V roce 2000 vypršela MEGADETH smlouva s jejich dlouholetým vydavatelstvím Capitol Records. Firma se navíc k nadcházející spolupráci stavěla poněkud nerozhodně (až odmítavě), takže se kapela brzy rozhodla vydat svou další řadovku u mladé britské značky Sanctuary Records. Mezi tím jejich bývalá stáj narychlo zaplácla poslední volné místo ve svém portfoliu výběrem „Capitol Punishment“. Naopak ta nová brzy vyjádřila spokojenost nad skutečností, že každou novou skladbu, každou notičku na připravovaném materiálu, složil velký zrzavý šéf zcela sám. Tohle však na druhou stranu vůbec neprospělo k upevnění kolegiality a sounáležitosti uvnitř bandu. MEGADETH chtěli albem nazvaným „The World Needs A Hero“, jenž nakonec vyšlo až v průběhu května roku 2001, dát především najevo svou odhodlanost k návratu do agresivnějších thrash metalových oblastí. Jenže dobrý úmysl se jaksi minul účinkem, protože ve studiu kapele zcela chyběly nápady a jakýsi jednotící duch, který je pro fungování každé profesionální kapely nutný. Al Pitrelli ani Jimmy DeGrasso se prostě nikdy nesžili s tvorbou MEGADETH, takže celou tu dobu působili spíše jako nějací najatí žoldáci, kteří sice odvedou poctivé řemeslo, ale nedodají tvorbě nic navíc. 

Materiál působil ve všech směrech předstíraně, narychlo spíchnutě a bez potřebného feelingu. Nové skladby vůbec neodpovídaly očekávané kvalitě a byly pro většinu fanoušků velkým zklamáním. Rozporuplné bylo rovněž přijetí nahrávky kritikou. Řada posluchačů se v názorech na „The World Needs A Hero“ úplně rozcházela. Zatímco jedna část jásala nad návratem k tvrdším riffům a metalové dravosti, druzí (a nutné říci, ti o dost střízlivější) upozorňovali na absolutní vyčichlost a nenápaditost nových skladeb. Měli snad někdy před tím MEGADETH nutnost posadit song kvalit „Moto-Psycho“ do pozice pilotního singlu? Ani omylem. Má odpověď je tedy jasně negativní, tudíž je zřejmé, že se osobně řadím k druhé skupině a tak považuji právě tohle dílo za zcela nejslabší v jejich dlouhé historii.

Částečný úspěch v podobě lehce navýšených prodejů oproti komerčnímu propadáku „Risk“ byl tudíž zapříčiněn pouze marketingovými tahy, jakými bylo třeba zařazení skladby s názvem „Return To Hangar“, která měla u posluchačů roznítit dojem jakéhosi návratu do starých časů veleúspěšného bestselleru „Rust In Peace“. Brzy kapelu opouští jak DeGrasso, tak  samozřejmě Pitrelli, oběma přeci jen anonymita jiných hudebních projektů vyhovovala poněkud více.

Absolutního dna se Dave Mustaine dotýká ovšem až v roce 2002, kdy byl nejprve hospitalizován kvůli nálezu ledvinových kamenů. Poté co ovšem začal užívat léky na utišení bolestí s tím spojených, pěkně rychle spadl do svých nedávných závislostí. Brzy tudíž následovala léčebna a aby toho nebylo málo, v průběhu svého pobytu v odvykacím zařízení si jednoho večera přeležel levou ruku tak nešťastně, že u něho došlo ke kompresi radiálního nervu, což u něho způsobilo dlouhodobou necitlivost ruky živitelky, jak nazývá svou bleskovou levačku operující na hmatníku kytary. Co se však zpočátku zdálo jako prkotina, brzy přešlo ve velký problém, protože první úsudky lékařů zpochybňovaly jeho další možnost ovládat kytaru. Tehdy však Dave nepodcenil rehabilitaci a začal na obnovení hybnosti poctivě makat. Jeho snahu však provázela obrovská frustrace, která přecházela do vzteklých výlevů, takže se nebylo čemu divit, že měl brzy na stole žádost o rozvod, ale rovněž zákaz přibližování se ke své manželce a dětem. Nejtěžší období svojí kariéry však ustál a nakonec se pomocí elektrošoků a pravidelné terapie dostal do formy, stejně tak jako zvrátil nepříznivý vývoj jeho manželství. Po téměř dvou mučivých sezónách hlásil návrat na scénu.

Na sklonku roku 2003 tedy začal Mustaine nahrávat materiál, který byl původně zamýšlen jako jeho první sólové album. Nahrávka vznikala velmi pozvolna a v několika periodách, takže se práce za přispění dvou studiových muzikantů Vinnieho Colaiuta a Jimmyho Sloase, protáhly až do poloviny následujícího roku. Ve studiu byl chvíli přítomen i Chris Poland, který nahrál několik riffových partů a kytarových sól. Mustaine mezitím koketoval s myšlenkou na obnovení MEGADETH v jejich nejslavnější sestavě, což se brzy ukázalo jako nesplnitelné přání, protože vztahy mezi ním a některými bývalými spoluhráči byly stále ještě plné trhlin. V září konečně album nazvané „The System Has Failed“ vyšlo, samozřejmě jako další řadovka MEGADETH, což si vlastně vynutila nová vydavatelská stáj EMI (distribuce v Evropě)/ Sanctuary Records (v USA). Album bylo přijato velmi vřele, byť se samozřejmě jeho úspěšnost nemohla rovnat zlaté éře z let devadesátých. Šlo o návrat k politicky zaměřeným textům a částečně i k thrash metalovému pojetí z dob „Rust In Peace“. Nahrávka celkově působí jako rekapitulační slepenec, kdy každý song jakoby reprezentoval jiné období vývoje této letité metalové kapely. Stěžejní skladbou se nakonec stala povedená hymna „Die Dead Enough“. Záhy Mustaine nachází i nové spoluhráče, se kterými vyjíždí na úspěšné comebackové turné. Sestavu kromě něho tenkrát tvořili jak bratři Droverovi, Shawn (bicí) a Glen (kytara), tak i baskytarista James MacDonough, který měl přetěžkou úlohu nahradit Davida Ellefsona, dlouholetého kumpána a jediného Daveova spoluhráče, který byl dosud u všeho od začátku kapely až do této chvíle. Vztahy s ním však nebyly už nějakou dobu na dobré úrovni, což později stvrdila Ellefsonova žaloba, kdy Mustainea obvinil z ušlých zisků (v řádu několika miliónů dolarů) z prodejů starých nahrávek. Soud nakonec Mustaine vyhrál a od podivného nařčení byl očištěn. Ve stínu těchto událostí mi přijde Ellefsonovo současné znovuobnovené členství (vrátil se v roce 2010) v MEGADETH neuvěřitelné (holt Amerika). Šlo tak o definitivní tečku za tímto obdobím plným krizových situací.

27.04.2014	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz