MEGADETH - Mládí na odpis 7/12

Hektický rok 1993 byl u MEGADETH kromě koncertování zase jednou ve znamení další odvykačky jejich šéfa. Prostřednictvím té se znovu snažil alespoň na krátko vymanit z drogové závislosti, které, jak sám dnes tvrdí, propadal vždy v určitých cyklických intervalech. S tím souvisela i další podstatná událost a sice rozhodnutí odstěhovat se z bahna Los Angeles do nesrovnatelně klidnějšího Phoenixu v Arizoně, který se tak stal novým domovem nejen Mustainea a jeho rodiny, ale i dvou jeho spoluhráčů z MEGADETH – Martyho Friedmana a Davida Ellefsona. Tou dobou se vlastně objevila jejich nová a vcelku povedená skladba „Angry Again“ na soundtracku k filmu Last Action Hero s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. Film sice stál za starou bačkoru, ale tohle kompilační album si postupem doby vypracovalo vcelku kultovní status. Kromě velmi dobré položky od MEGADETH, jenž rovněž zní v průběhu závěrečných titulků filmu, obsahuje kompilace i skladby od mainstreamových veličin rocku, metalu, či také tou dobou zhusta bujícího rapu - z nejznámějších zmíním účast ANTHRAX, AC/DC, QUEENSRŸCHE, DEF LEPPARD, ALICE IN CHAINS, AEROSMITH nebo dokonce CYPRESS HILL a FISHBONE.

Ještě před tím, než se MEGADETH rozhoupali k tvorbě zbrusu nových skladeb, byli dosazeni do role předskokanů na mamutím americkém turné bostonských AEROSMITH, ze kterého byli později (zhruba někdy v polovině) vyhozeni a to díky ničemu významnějšímu než Mustaineově prostořekosti. Šlo zejména o jeho dvojsmyslnou hlášku, kterou se snažil posluchače jednoho rozhlasového vysílání pobavit – konkrétně šlo o sdělení, že MEGADETH nemůžou hrát na tomto turné o něco delší set, protože AEROSMITH už stejně moc času nezbývá. Druhý den na to již MEGADETH balili kufry, protože byli díky promptnímu rozhodnutí Stevena Tylera s Joe Perrym (kteří dotyčné vysílání slyšeli) okamžitě nahrazeni mnohonásobně méně zajímavými a mnohonásobně méně populárními JACKYL. Tahle výměna vlastně nikomu příliš neprospěla, ale svými úspěchy z posledních let čerstvě namlsaní AEROSMITH považovali Daveovo nekorektní jednání za velkou nezdvořilost.

V polovině roku 1994 se šlo konečně nahrávat nový materiál, jenž byl v tisku ohlašován jako doposud nejmelodičtější a nejspontánněji vznikající. Přestože album prakticky navazovalo na předchozí „Countdown To Extinction“, šlo u něho rozpoznat mnoho rozdílů. V prvé řadě tedy ten, který se týkal samotných příprav. Nikdy před tím vlastně nešli MEGADETH do studia takto nepřipravení. Spoléhali se pouze na to, co vznikne přímo z jejich studiových sessions. Díky celému tomuto podniku bylo na periférii Phoenixu vystavěno mobilní nahrávací studio a řízení všech nahrávacích prací se po boku Davea ujal znovu Max Norman, který se velmi osvědčil už právě při tvorbě předchozího alba.

V kapele však tou dobou nebyla zrovna dobrá atmosféra. Navenek si všichni sice užívali roky hojnosti a slávy, ale uvnitř to v rámci mezilidských vztahů vysloveně hnilo. Bylo jen otázkou času, kdy se to celé zhroutí. V této době to však ještě všichni zasvěcení dokázali ukočírovat a díky profesionálnímu zaujetí při studiové práci odložit dál na neurčito. Proto i deska dopadla výtečně. Postupem doby dostala prapodivný název „Youthanasia“. Album nakonec splnilo velká očekávání a bylo fanoušky přijato velmi vřele.

Nyní však ještě zpět k ujasnění obsahu určitých tehdejších trablů. Jak už jsem výše zmínil, kapela právě v té době slavila již několikátou úspěšnou sezónu a všechno se navenek zdálo ideální, uvnitř kapely to však vřelo, protože rychlý úspěch tehdejší sestavy sebou nesl i nemalé egocentrické půtky. Zkrátka si o sobě někteří členové začali více myslet, než bylo zdrávo a rovněž začali spekulovat o vlastním podílu na tvorbě, té tvorbě, kterou do té doby skládal téměř výhradně Dave Mustaine, takže šlo zejména o hádky týkající se autorství písní a z nich plynoucího toku peněz. Na albu „Youthanasia“ tak poprvé docházelo k situacím, kdy byl preferován demokratický systém a podíl autorství byl danému muzikantovi připsán i za úplnou blbinu, ke které se vehementně hlásil. Každý se tedy záhy snažil, do té které skladby vložit alespoň nějaký svůj autorizovaný detail. Dříve byl výsadním autorem všech věcí Dave Mustaine, nyní, po velkých úspěších posledních nahrávek, se musel o autorství dělit u řady skladeb s ostatními členy MEGADETH, ačkoliv jejich podíl na nových věcech byl v porovnání s ním stále tak nějak nepodstatný. Demokratická opatření nakonec atmosféře uvnitř kapely stejně neprospěla, takže atmosféra houstla a houstla, ale vše se zatím tak nějak tutlalo a dál se v klidu sedělo na sudu se střelným prachem.

S napětím očekávaná „Youthanasia“ platí do dnes za sympatické album, které sice ve své době neohromovalo propracovanými aranžemi tak jako jeho předchůdci, ale jeho síla a magnetismus vězely v úplně v něčem jiném. MEGADETH se tentokrát ve skladbách zaměřili pouze na to základní – bezproblémovou poslouchatelnost, přímočarost, přehlednost, tedy i takřka rádiovou chytlavost, ale na druhou stranu i na tvrdost a velmi přirozený rockový feeling. Šlo především o schopnost napsat znovu silné metalové songy, které budou držet pohromadě a reprezentovat určitý postoj kapely a to se MEGADETH opět povedlo. Přestože tedy nebylo uvnitř kapely všechno ideální, čtveřice v té době díky novému materiálu působila navenek velmi semknutě jako zjevně žádný jiný úspěšný metalový band té doby. Vyvážené a velmi korektně pojaté album bylo vlastně takovým rázným krokem MEGADETH do muzikantské dospělosti. Prostě už nikdo neměl potřebu nové songy přecpávat exhibicemi, ono to vlastně v té době už ani nebylo v módě.

Samotný název alba hodně zaujal, stejně jako jeho obal se stařenou a batolaty na prádelní šňůře. Zvláštní spojení slov – mládí a euthanasie – nechávalo u posluchačů hodně prostoru k vlastní interpretaci jeho skutečného významu. Vzhledem k tomu, že naše dospívající generace z počátku devadesátých let opravdu milovala svou vlastní bolest, šlo o název mladými fanoušky velmi kvitovaný. Skladby působily surověji než ty u předchozí desky „Countdown To Extinction“, Max Norman albu  totiž ponechal velmi přirozený a heavy sound. Na druhou stranu se o nich nedalo říct, že by byly méně chytlavé. V tomto směru zašli MEGADETH ještě dál, takže na albu nalezneme nějakých osm položek, které by mohly být bezpečně považovány za singly. Na poznámky ohledně spojení chytlavosti s tvrdostí Mustaine odpovídal v tom duchu, že roky opravdu obdivuje Novou vlnu britského heavy metalu z počátku osmdesátých let a zejména nejmelodičtější alba této éry, mezi která tenkrát patřil i debut DEF LEPPARD. O podobný feeling se tedy snažil docílit i u alba „Youthanasia“.

Když se porozhlédneme po seznamu skladeb, nalezneme celou řadu skvělých čísel, jenž v souboji s časem obstála a patří ke klasice. V podstatě až na trochu slabší závěr (v podobě dvojice songů „Black Curtain“ a „Victory“) nemá nahrávka vyloženě slabšího místa. Pilotním singlem se nakonec stal song „Train Of Consequences“, který je postavený na poměrně zvláštním zasekávaném riffu. Píseň byla v americkém éteru po několika měsících vystřídána chytlavou polobaladou „A Tout Le Monde“, jenž vešla ve známost nápadnou melodikou, ale i díky části svého textu odzpívané francouzsky. Skladby jako „Reckoning Day“ a „Addicted To Chaos“ dávají vzpomenout na předchozí počin - střední tempa, výrazný riffing, propracovaná sóla a chytlavá zpěvavá linka, ovšem třeba takové „Elysian Fields“ nebo „I Thought I Knew It All“ zachází ve své melodičnosti ještě mnohem dál, tedy až někam, kde se MEGADETH doposud ještě nikdy nenalézali.

Nutno říci, že čerstvý příklon k chytlavosti kapele hodně slušel a hlavně nepůsobil vyumělkovaně, naopak bylo poznat, že nové skladby mají trvanlivé kouzlo. Vždyť vzpomeňte třeba na další dvě skvělé vypalovačky, které se neodmyslitelně zapsaly do arsenálu MEGADETH - „Blood Of Heroes“, což byla skladba vystavěná po vzoru Černého alba od METALLICY, která platila za poctu všem americkým patriotům a padlým válečným hrdinům, nebo kontroverzní „Family Tree“ - sociálně kritický song, jehož mrazivě melodická refrénová část se díky své ujetosti dokázala zarýt a to nejen kvůli faktu, že song pojednává o sexuálním zneužívání dětí. V květnu roku 1995 v průběhu dlouhé celosvětové štace na podporu „Youthanasia“ se konečně dočkáváme vystoupení MEGADETH i na našem území, konkrétně v Malé sportovní hale na Výstavišti (přítomen). Vystoupení to bylo sice zvukově poněkud přeřvané, ale fanoušky velmi oslavované, takže měl zrzoun a jeho kumpáni ten večer co dělat, aby je publikum vůbec pustilo z pódia.

Poznámka: K albu „Youthanasia“ se váže i má jiná, poněkud osobnější, zajímavost. Jde o první nahrávku, na kterou jsem vlastně kdy napsal něco jako recenzi (před tím mne snad něco podobného jako psát své názory do souvislého textu ani nenapadlo, ačkoliv jsem metalovou hudbu sledoval již šestým rokem), jenže když tehdy místní časopis Rock Report hledal na podzim 94´nové pisálky, přihlásil jsem se coby devatenáctiletý zobák a byl jsem požádán o nějaký článek na zkoušku. S recenzí bleskově naťukanou na psacím stroji jsem pak po domluvě nakráčel do redakce, kde se nad ní pár tamních lidí chvíli sklánělo, abych byl až po pár dnech vyrozuměn zamítavým verdiktem. Nedivím se, ten článek byl asi úplně hroznej.:-)

14.03.2014	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz