MEGADETH - Tornádo duší 5/12

Skutečnost, že hvězda MEGADETH do té doby stále jen stoupala a ambiciózní Dave chtěl tudíž udržet kapelu co nejdelší dobu v opojném lesku těch nejzářivějších reflektorů, ovlivnila nejen změny v sestavě, ale rovněž i časté střídání osob na postu manažerů starajících se o kapelu. Právě v tomhle období se na postu manažera v krátkých úsecích vyměnili hned čtyři pánové, což značí jak obtížné bylo zrzounovi požadavky plně uspokojit. Těmto lidem se zde ovšem věnovat nebudeme. Už začátkem roku 1989 došlo na další výměnu na postu bicmena, kde Chucka Behlera vystřídal Nick Menza. Kytaristu se však dlouhou dobu nedařilo nalézt, a tak Mustaine vyplnil volný čas nahráváním singlu „No More Mr.Nice Guy“, který měl doprovázet film Shocker. Šlo o předělávku velkého hitu sedmdesátých let, kterým se druhdy (konkrétně v roce 1973) prezentoval ALICE COOPER. Hned po této aktivitě následovalo několik ne zcela úspěšných odvykaček, které probíhaly zhruba tak, že byl Mustaine v ne zcela uspokojivém stavu někým ze štábu (většinou manažerem kapely, který posléze dostal od navrátivšího Davea padáka) převezen do ozdravného zařízení, kde se pár dní potloukal, aby brzy usoudil, že trávit čas povídáním si v kroužku s ostatními pacienty, ať už šlo o drogově závislé nebo o objemné řidiře tahačů, kteří se nějakým způsobem dostali do seznamu anonymních alkoholiků, jej zkrátka nebaví. Naopak Davidu Ellefsonovi, kterého na jeden z ozdravných programů poslal Mustaine místo sebe, se tehdy podařilo definitivně vyváznout z alkoholové a drogové pasti.

Brzy se zjevil i kytarista, který kapelu doslova ohromil. Byl jím talentovaný obdivovatel japonské kultury a umění, Marty Friedman. Přesně ten Marty Friedman, jenž měl za sebou několikaleté působení u power metalového projektu zaměřeného na bleskové kytarové kejkle, CACOPHONY, kde na konci osmdesátých let působil s neméně nadaným Jasonem Beckerem. Friedmanovo sólové album „Dragon´s Kiss“ Mustainea natolik zaujalo, že se neváhal s Martym spojit a pozvat jej na zkoušku, která dopadla nad očekávání. Následovaly tedy přípravy na další, již čtvrté řadové album, které je dodnes považované za průlomové. Práce s kapelou započal Dave Jerden, aby byl brzy vystřídán Mike Clinkem. S oběma pány měl Dave nějaký problém, ale Clinkovu touhu, soustředit se občasně na brzké přípravy velkolepé novinky GUNS N´ROSES („Use Your Illusion“ I.-II.), nějakým záhadným způsobem nakonec překousl a nechal jej pracovat až do konce.

Deska „Rust In Peace“ nakonec vyšla v říjnu roku 1990 a během prvních měsíců se jí prodalo přes milión kusů, což značilo dosavadní vrchol kariéry a nominaci na cenu Grammy. Jde o velmi progresivní nahrávku, která je gejzírem strhujících a na svou dobu progresivních metalových momentů, originality a skladatelské invence, která nedovolila písním upadnout do zbytečné samoúčelnosti. Zhruba čtyřicetiminutové dílo je plné svěžích nápadů, které dodnes ukázkově reprezentují hudbu stojící na pomezí mezi klasickým pojetím heavy metalu a jeho divočejší thrash metalovou odnoží. Na tom by však nebylo nic zvláštního, kdyby zde nebyl zastoupen onen prvek u MEGADETH nikdy později neslyšené progrese, barvitosti a jisté nepředvídatelnosti.

Vím, že se Mustaine už od ranějších alb snažil o originalitu oproti klasickému podobenství thrash metalu a celkem se mu to i dařilo, ale až zde mám pocit, že skladbám nic nechybí, že jsou komplexními díly, která není třeba vylepšovat. Jednotlivé motivy songů na sebe navazují a vy si skutečně nejste jistí, zda-li budou ještě opakovány. Klasická struktura se slokami a refrény zde znovu vzala (jako vždy do té doby u MEGADETH) za své, naopak album je prošpikováno do posledního detailu všelijakými vyhrávkami a překvapivými zvraty temp, nemluvě o sólových duelech kytar Friedmana a Mustainea.

Písně jakoby pořád pokračovaly do stále nových pasáží. Tak třeba slavná sci-fi hymna „Hangar 18“ je písní bez refrénu, stojící pouze na chytlavých slokách vedených v souladu s repetetivním riffem, zatímco kytarových sól obsahuje hned šestnáct. Skladba vypovídá o jakési před veřejností utajované výzkumné pouštní centrále, kde jsou prováděny zakázané testy na mimozemských bytostech. Hned úvodní píseň narážející na konfliktní situaci na blízkém východě – „Holy Wars... The Punishment Due“ je reprezentantem všeho, co jsem zde o albu napsal. Ani jediná pasáž se v ní neopakuje. „Svaté války“ jsou zahájeny nezvykle zurčivým zvukem kytar, které půl druhé minuty dovádí v trhaných riffech, než vůbec ohnivý „kozlík“ Dave začne mečet, jak je mu vlastní. Výpravná sloka do kytarových partů parádně šlape, následuje úpěnlivé zvolání „Holy Wars“, orientální vyhrávka, střední část, kde Mustaine cedí slůvka skrz zuby a zajímavý „bridge“ jako nejmelodičtější fáze skladby, ještě několik kytarových sól a skladba uhání ve zvýšeném tempu ke strhujícímu finále. Zkrátka parádička.

Protiválečná „Take No Prisoners“ stejně jako zřejmě nejnáročnější song „Five Magics“ představují jakýsi protipól k vysokorychlostní metalové střelbě „Poison Was The Cure“, zahájené úvodem s výraznou basovou linkou, po kterém se však skladba zlomí v přímočarý úprk s punkovou melodikou a bohatou kytarovou instrumentací. Asi nejhitovějšími písněmi jsou „Lucretia“ a zejména jedna z nejlepších skladeb MEGADETH vůbec – „Tornado Of Souls“. V té se Mustaine zabývá tématem lidí, kteří, i třeba jen na velmi krátko, procházeli jeho nespoutaným životem. Pouze expresivní Mustaineův hlas za podpory osamocené rytmické sekce promlouvá o nebezpečném oteplování naší planety v ekologicky orientované „Dawn Patrol“. Vůbec celé album stojí na konceptu globálních problémů Země, jakými je třeba hrozba jaderné války v závěrečné „Rust In Peace... Polaris“. Titulní skladba svou bohatostí a chytlavými melodiemi v mnohém upomene na bezchybný úvodní song „Holy Wars“. Kapela se v té době nacházela na svém dosavadním vrcholu, který vyšperkovala účastí na mamutím turné – CLASH OF THE TITANS, jenž proběhlo na konci roku 1990 v Evropě za spoluúčasti SLAYER, TESTAMENT a SUICIDAL TENDENCIES, a na jaře 1991 posléze ve Spojených státech s tím, že se k hlavní dvojici SLAYER, MEGADETH tentokrát připojily kapely ANTHRAX a ALICE IN CHAINS.

06.02.2014	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz