MEGADETH - Zajatcem nekonečné spirály 12/12

Na začátku roku 2010, zrovna když vrcholily přípravy na mamutí akci Sonisphere, kde se úplně poprvé spolu na jednom pódiu představily všechny čtyři kapely, které tvořily už od druhé půle osmdesátých let silnou thrashovou The Big Four, přišel čas na návrat ztraceného syna Davida Ellefsona, Mustaineova dlouholetého spoluhráče, který s ním vlastně jako jediný přežil celých prvních  dvacet let (období v rozmezí let 1984-2003). Karavana nakonec zaznamenala nebývalý ohlas, protože přišla zrovna v době, kdy se dost vehementně do popředí zájmu metalových fanoušků dostávalo thrashmetalové retro a právě k velkým kapelám minulosti bylo vzhlíženo. Je jasné, že hlavní atrakcí celého podniku byla METALLICA, ovšem účast SLAYER, MEGADETH i ANTHRAX udělala z festivalu něco zcela jiného, než by fanouškům mohl nabídnout pouze samostatný koncert hlavních hvězd. Mnohým se splnil dlouholetý sen a během jednoho večera měli možnost shlédnout své nejoblíbenější kapely. Já osobně budu mít na tento festival pouze dobré vzpomínky, byť řada škarohlídů již bezprostředně po akci (nebo dokonce už v průběhu ní) zmiňovala to či ono a hledala mouchy, kde se jen dá.

Krátce na to přišel čas na nový studiový materiál. I když vlastně zrovna v tomto případě nešlo zas až tak jasně o nové skladby, protože album „Th1rt3en“, jinak vznikající ve studiu Vic´s Garage v Kalifornii, obsahovalo řadu dosud nevydaných skladeb staršího data. Mustaineovi se zkrátka nahromadily šuplíky nepoužitým materiálem a tak jej zužitkoval ve prospěch další řadovky MEGADETH. Našlo se v něm pár skladeb, které určitě stojí za poslech – „Black Swan“, „Public Enemy No.1“ nebo „Sudden Dead“, nicméně zbytek působil tak trochu děravě. A protože album nakonec příliš nezabodovalo, šlo o rozlučku s vydavatelstvím Roadrunner Records. Album ani fanoušky zrovna moc nenadchlo, a tak se od počátku objevovaly ohlasy upozorňující na jistou stagnaci souboru, nicméně samotná kapela si z podobných názorů vůbec nic nedělala a vyjela na další vleklé šňůry. V sestavě s Droverem, Broderickem a Ellefsonem vlastně fungují dodnes a vše se zdá jaksi ustálené, i když je pravda, že u nevypočitatelného Davea nikdo neví. 

Poznámka autora: V období po roce 2010 jsem měl osobě možnost vidět  MEGADETH naživo dvakrát a ani jednou mne nenadchli. Dost pravděpodobně šlo o vůbec nejslabší koncertní výkony, jaké jsem od nich za těch více než dvacet let viděl. Vystoupení působila jaksi bez energie, měla katastrofický neprůrazný zvuk, vše působilo chaoticky a bylo korunováno vyloženě špatným pěveckým výkonem hlavního aktéra. Ať se Broderick s Droverem snažili sebevíc, vystoupení to nakonec nepomohlo. 

A zde už se dostáváme téměř do současnosti, protože Mustaine dlouho nelenil a jal se tvořit další album, tentokrát plné zcela nových písní. Vše opět proběhlo za asistence Johnyho K. v prostorách studia Vic´s Garage v San Marcos v Kalifornii. Deska byla tentokrát zrealizována pod křídly kolosu Universal. Názory veřejnosti na ní se od sebe diametrálně liší. Zatímco jedni (mezi které se rovněž počítám) chválili její stadiónový ráz, radio-friendly hitovost, celkově košaté a jaksi učesanější vyznění, druzí nad kapelou polekaně lámali hůl a obviňovali jí z definitivní zrady pravidel thrash metalu. Mě osobně negativní pohled právě na album „Super Collider“ zaráží. MEGADETH přeci mnohokrát v minulosti přišli s deskou odlehčenější, barvitou, rockovou a skoro vždy šlo o lepší krok, než když by se snažili i po dvaceti letech znít za každou cenu ortodoxně. 

Poznámka autora: Dle mého právě tohle album vneslo do žil stárnoucí kapely novou kreativitu a energii a dokázalo, že se Mustaineovci opravdu snaží neznít zatuchle. MEGADETH už dlouho nezněli tak svěže a pestře. Celkově zde nacházím celou řadu znamenitých položek – titulní hymna, „Off The Edge“, „Dance In The Rain“ nebo „Beginning Of Sorrow“ (a to ještě není zdaleka všechno), a tak nahrávku řadím k tomu nejlepšímu, co se kapele podařilo dát do kupy od časů alba „Youthanasia“, které je mnohými považováno za vůbec poslední opravdu velkou věc od nich. 

Je pravdou, že už třeba obal novinky způsobil u metalové veřejnosti v předstihu jisté nesrovnalosti - Rattleheada nikde nebylo vidno, místo toho jakýsi průzor kosmickou spirálovou šachtou. Už tohle značilo, že nepůjde o zcela typické album thrashmetalových MEGADETH, ale někdy prostě změna výsledku prospěje a většina jí docení až po mnoha letech. Odvážný „Super Collider“ nakonec propadl jako žádné jiné předešlé album, což Mustaine nesl velmi nelibě. Navíc si už při realizaci díla pohrával s myšlenkou (vědom si vlastní zhoršující se pěvecké formy), že post zpěváka přenechá někomu se školenějším hlasem, k čemuž nakonec nedošlo. Tím vyvoleným měl být David Drainman (frontman DISTURBED), ovšem z plánů nakonec sešlo a vše zůstalo pouze u hostování zmíněného pěvce v nejlepší skladbě nahrávky („Dance In The Rain“).

O tom co bude dál s MEGADETH a jak se bude nadále vyvíjet kariéra zlého zrzavého muže s kytarou ve tvaru šípu, můžeme dnes jen polemizovat. O jeho vlivu na celou generaci metalových kapel je už dávno zbytečné pochybovat, protože to co mělo skutečný dopad, jsou zejména alba dvacet a více let stará. MEGADETH budou již navždy patřit ke koloritu zaoceánské metalové scény, ať je jejich šéf sebevětší podivín. Své místo pod reflektory oslňující ty největší mají zkrátka navždy zaručené. 

Když už jsme u té Daveovi nevypočitatelné povahy a podivínství, tak za celou dobu fungování v hudební branži měl  opravdu nepočítaně kontroverzních zkratů. Vše samozřejmě začalo divokými pitkami a později i závislostmi na zakázaných látkách, roztržkou se spoluhráči z METALLICY a jeho následným vyhazovem z této kapely, která se až později stala veličinou. Vše dál pokračovalo v MEGADETH, zejména díky jeho přinejmenším komplikovanému přístupu k lidem, ať už šlo o muzikanty, studiové techniky, producenty, ale i novináře a koncertní promotéry. Hodně známá je historka ohledně jeho bitky s frontmanem Mikem Muirem ze SUICIDAL TENDENCIES, ke které došlo v průběhu turné Clash Of The Titans na podzim roku 1990, ale to je jen jeden střípek z celé té řady. Jedna z posledních kontroverzí se týkala zrušeného koncertu MEGADETH v Řecku, na kterém měla vystupovat i kapela s názvem ROTTING CHRIST a právě díky názvu této kapely Mustaine celý podnik stornoval, protože to nejvýznačnější, na čem v posledních letech začal ujíždět, byla prý křesťanská víra. Dave prostě vždycky uměl překvapit, takže je otázkou, zdali u někoho podobného vůbec lze prohlásit - kruh se uzavřel? Je dobře, že ne!

29.06.2014	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz