MEMORIAM - To The End
Asi se opětovně nedalo čekat, že by se britští MEMORIAM dotáhli do úrovně famózních BOLT THROWER, kteří svým zvukem kdysi definovali celou jednu žánrovou odnož, ale i tak Willetsovci bez problému zapadají mezi popřední deathmetalové smečky roku 2021. Jejich novému albu „To The End“ se nedá upřít výborné žánrové řemeslo, které mají tito zkušení hudebníci zmáknuté od základů. Čtvrtá deska MEMORIAM bez zaváhání pokračuje v nastolené cestě a prezentuje svou porci doomově truchlivého a místy až chorobného death metalu a to s patřičným zaujetím. Materiálu opět nechybí pro Británii tolik specifické zvukové nastavení, které se až tolik neliší od gruntovního soundu typických představitelů anglické deathmetalové scény devadesátých let, jakými byli především BENEDICTION a již výše zmínění BOLT THROWER. Svou příbuznost však materiál birminghamských nezapře třeba i v případě srovnání se soundem raných PARADISE LOST (teskné a táhlé vyhrávky, tak jako je tomu v případě zdejší závěrečné suity „As My Heart Grows Cold“) nebo dokonce holandských hrobníků ASPHYX (zemité a valivé riffy), se kterými zvuk MEMORIAM rovněž pojí přímočarost. Po pravdě, nepatřím zrovna k příkladným odběratelům obdobné hudby a vlastně si už ani nepamatuji, jestli se u MEMORIAM vůbec něco posunulo (viz. zde před cca čtyřmi lety recenzovaná dvojka „The Silent Vigil“), neboť jsem si kapelu v mezidobí nepouštěl. Co však z novinky poznám bezpečně, je fakt, že jde o zručně odvedenou práci na žánrovce, jejíž existence může mít delší trvání než pouhých pět let.
MEMORIAM je vlastní záliba nejen v rychlejších riffovitých válech, ale i časté brodění se ponurou, pozvolna se rozpínající bažinou. Ano, Karl Willetts možná mohl s touto sestavou pokračovat pod jménem BOLT THROWER, jenže by to asi nebylo úplně fér k jeho někdejším spoluhráčům, kteří utvářeli zvuk význačné žánrové instituce. Willettse v MEMORIAM už pár let doprovází o dekádu mladší kytarista Scott Fairfax a zkušená rytmická sekce od SACRILEGE, jmenovitě baskytarista Frank Healy (v devadesátých letech působil i v sestavě BENEDICTION) a bubeník Spikey T.Smith. Výsledkem jejich snahy jsou již čtyři vyrovnaná a stylově ujasněná alba, která plně souzní s Willettsovou minulostí a nenabízí nic víc a nic míň než poctivě nahraný death metal. „To The End“ opravdu neodbíhá ze zavedeného směru a prezentuje přesně to, co většina fans od kapely očekává.
Onu ponurost a atmosféru plnou zmaru a pokoření zde asi nejlépe reprezentují vály jako „Each Step (One Closer To The Grave)“ nebo titulní „To The End“, což jsou songy opravdu temné, díky kytarovému zvuku a všem těm táhlým vyhrávkám až tklivé, dotýkající se niterných pocitů každého, kdo se jimi nechá příliš unést. Naopak živelnější a dynamičtější práce je znát ze skladeb jako „This War Is Won“ nebo „Vacant Scare“, které naopak považuju za nejvýraznější okamžiky novinky. Tyto songy vlastní výtečně naostřené riffy a zároveň v sobě mají určitý potenciál chytlavosti. Zvláštní položkou je „Mass Psychosis“, jejíž forma vychází i z chladného industriálně laděného prostředí a dominují jí tak především strojově a neživotně odkrajované party.
MEMORIAM každopádně nahráli velmi nevlídnou nahrávku, jenž splňuje přísné parametry pro ne zrovna rychlý, avšak přímočarý a hlubší atmosférou oplývající vzorek smrtícího kovu. Zkrátka, ve svém ranku dobrá práce, která však není zas až tak brutální, aby mne činilo problém ji poslouchat. Prostě příjemně plynoucí deathmetalový old-school od letitých dělníků stylu. Škoda, že mám z fanoušků této stylové škatulky dlouholetý pocit, že bych se měl pomalu omlouvat za to, že jsem si dovolil (jako člověk vnímající rockovou a metalovou hudbu v celé šíři) vůbec na jejich modlu napsat článek, pokud tomu nedám vysoké hodnocení.
31.08.2021 | Diskuse (11) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Stray | 13.09.2021 20:00 |
Widl: Jo, máš pravdu, asi jsem to v případě Franka, zmínkou hozenýho jen do devadesátek, podcenil. Z DM si občasně vyzobnu jen něco, co mne zrovna zaujme, jinak nemám čas se tomu stylu detailně věnovat, baví mě spousta hudby a snažím se k sobě vyfiltrovat jen to opravdu zajímavé. Jinak věřím, že je toho stále dost dobrého, to ne že ne. |
Widl | 13.09.2021 12:04 |
Napsat o Frankovi, že hrál v Benediction v 90. letech je takový nedoceněný, když tam tvoril pevný základ přes 25 let :) |
Stray | 01.09.2021 15:04 |
Očekávat, že k tomu přistoupím jako na webech zabývajících se výhradně extrémním metalem a pohybujících se v mantinelem death, black, thrash, kde je zcela běžná filosofie, že posluchač nikam jinam neodbíhá a jede si buď tyto tři, nebo dva, a nebo dokonce jen jeden z těchto subžánrů, je mylný závěr.:-)
|
Valič | 01.09.2021 12:42 |
Stray: Je pravda, že jsem v těch starých komentářích některá alba silně nadhodnotil (většinou z toho důvodu, že jsem danou novinku neměl v době zveřejnění recenze ještě pořádně naposlouchanou). Nejvíce jsem to asi přehnal u poslední desky Suffocation, kterou s odstupem času považuji za jednu ze dvou nejslabších položek jejich diskografie. U těch druhých Memoriam bych to opravdu na těch 60% snížil. Rozhodně se jedná o jejich nejslabší album, a to nejen kvůli špatnému zvuku a slabým vokálům. To ostatní, co jsem tenkrát napsal, ale pořád platí. Podle mě jsou ty dvě nejlepší desky Memoriam zhruba na úrovni těch nejslabších alb Bolt Thrower. |
Hivris | 01.09.2021 10:17 |
Souhlasím se Strayem, ta recenze je dokonale výstižná. To The End je čistá old school žánrovka, která se příjemně valí skrz reproduktory, potěší proplešatělé vrstevníky, ale žádný větší dojem nezanechá. MEMORIAM navíc chrlí desky jak na běžícím páse, trocha seberegulace a střihu by jim neškodila. |
Stray | 01.09.2021 09:43 |
afro: radši než na kombo ASPHYX, BENEDICTION, MEMORIAM bych zašel prostě na BOLT THROWER.:-)
|
afro | 01.09.2021 08:41 |
Poslechl jsem si před časem a je to taková ta deska, kdy se srdíčko čtyřicátníka zrychlí (nebo u Memoriam i zpomalí:-)) a mrští ho to o čtvrtstoletí zpět. Takže pár spokojených poslechů a tím to asi skončí. Scriptures od Benediction má IMO trochu větší trvanlivost. Ale je to dobrá deska, o tom žádná. 6/10 |
Valič | 01.09.2021 08:33 |
Ta recenze mi přijde v pořádku a nízké procentuální hodnocení od člověka, kterého daný žánr už víc než dvacet let moc nezajímá, se dá taky pochopit. Stejně jako u předchozí Requiem For Mankind se jedná o hodně zdařilé album „pro pamětníky“ (oběma bych dal hodně silných 80%, přičemž moje hodnocení většiny desek Bolt Thrower by se pohybovalo kolem 90%). Rozhodně se jedná o velké zlepšení oproti celkem nevýraznému a nedotaženému debutu For The Fallen (70%) a hlavně nepovedené dvojce The Silent Vigil (slabých 60%). |
Stray | 01.09.2021 05:51 |
Mickej: Hodnocení není mimo, ale úplně v pořádku. PODLE SEBE, SOUDÍM TEBE tady vůbec nefunguje.:-) Má perspektiva je úplně jinde než perspektiva člověka co death metal poslouchá v prvé řadě. Mám death metal rád a fakt si myslím, že v té old-school části, tedy mezi 1987-1995, se orientuju velmi dobře, odhadem mám naposloucháno tak 400 alb z těch let v tom stylu a doma mám tak 150 originálů, což sice oproti jiným stylům (ehm...jako třeba hair metal, US power metal, nebo old school thrash) není vůbec nic, ale prostě základní přehled tam pořád je. Jiná věc je to, co se v DM děje zhruba od přelomu milénia, to už fakt moc nesleduju, nerozumím tomu a nelíbí se mi to.
|
Mickej | 01.09.2021 00:13 |
Urcite uzijes. Skvela doska. Hodnotenie mimo. Spolu s poslednymi Asphyx zatial oldskullovy topik za tento rok. 80-90% a pokial si schopny dat umastenemu vidlometalu z ulepenej nadrazky v podani Poverwolf 70%, tak tu kľudne kilo😃 |