MERCYFUL FATE - 9

70%

Studiová tvorba MERCYFUL FATE dospěla na sklonku devadesátých let ke svému prozatímnímu konci a do té doby několik let velmi aktivní dánská kapela přerušila v tomto směru činnost. Shodou okolností se mají právě letos hudebníci v aktualizované sestavě znovu sejít za účelem pokračování svého kdysi pozastaveného heavymetalového příběhu. Jenže víme, jak to má nyní King Diamond s pravidelností svých aktivit. Nechme se tedy překvapit, co z toho nakonec vzejde. Nyní se však vraťme do roku 1999.

Zastávám ten názor, že „9“ je bezesporu lepší deskou než předchozí zdlouhavá „Dead Again“, ale rozhodně ne až tak dobrou, aby se dalo uvažovat o návratu do té nejlepší možné formy. Jakoby samotná kapela velmi záhy pochopila, že temná, grooveová a technicky překombinovaná nahrávka z roku 1998 nepředstavovala úplně to pravé ořechové, takže pojala jejího albového následovníka zcela opačně, bez potřeby klestit si cestu skrz nekonečně loudavá a progresivně laděná území nikoho. Album sázelo především na strukturálně přehledné a jasné songy. „9“ působí hodně přímočaře, rázně a nachází se na něm celá řada rychlých metalových skladeb nebo střednětempých riffovaček, v obou případech svou stopáží se pohybujících okolo rozumných čtyř minut. V post-comebackové etapě jde zřejmě o nejtvrdší dílo MERCYFUL FATE. Pokud je zde nějaká slabina, tak ji slyším v absenci výrazných vrcholů, ale to jen v případě, že vyrovnanost posluchač nebere jako klad. Skladatelská stránka, kde se to vždy hemžilo okultními symboly a proprietami, měla sedm let od obnovení činnosti a čtyřech albech nahraných v rozmezí let 1992-1999 v podstatě své meze. Neotřelých pasáží zde opravdu mohlo být více.

Celá ta věc na mne působí tak, že na konci devadesátých let se King Diamond daleko spíše zaměřoval na kvalitu především svých vlastních studiových alb a jim po skladatelské stránce věnoval o něco lepší nápady a motivy. Rozumějte tomu však tak, že „9“ určitě není špatnou deskou, jen v ní nenacházím nic nad rámec již dříve slyšeného. Zkrátka úderné klasicky heavymetalové dílo kapely, která hraje na jistotu, ovšem jak všichni víme, kdysi měla potenciál na to překvapovat a peloton dokonce vést. I Hank Shermann tou dobou působil, že mu tento údržbový stav vyhovuje, takže mohl být vlastně spokojený, že jím budovaný band odjezdil v roce 1999 dlouhé celosvětové turné v předprogramu slavné METALLICY a o nic dalšího se nestaral. Když desku „9“ z dnešního pohledu poslouchám, vlastně se ani nedivím, že záhy kapela ohlásila přerušení činnosti.

Úvodní svižná jízda „Last Rites“ jakoby předurčila ráz celé desky, který byl dravý a energický, ovšem v rámci dramaturgie jen málo rozmanitý. Všemu dominovala heavymetalová údernost, dost možná i potřeba posluchače přesvědčit o vlastní energii, ale nápady s tím související zde vyskakovaly jen mírně nadprůměrné. Vlastně bych řekl, že skoro žádná skladba z desetipísňového celku nevyčnívá. O některých z nich se však s čistým srdcem dá mluvit jako o velmi solidních. Třeba hned druhou „Church Of Saint Anne“ vnímám v pozitivním duchu. Rozhodně jde o bytelnou a poměrně zajímavě koncipovanou píseň s rafinovanou gradací, stojící na pochodovém tempu, výrazném řezavém riffu a blouznivých kytarových vyhrávkách, které výsledku přidávají na osudové náladě. Po všech stránkách jeden z vrcholů alba.

Určitě mezi výraznější položky řadím i rockově bujarou „Sold My Soul“, střídající až goticky umírněné poloakustické fáze v ponurých plačtivých slokách, s dravějšími refrénovými vrcholky plnými ohně. V případě této skladby můžeme mluvit o jednom z adeptů na albový hit. Zlepšený songwriting oproti „Dead Again“ byl znát na filosofii celé desky, která se prostě poslouchala o poznání lépe. Skladby se sice držely robustní metalové podoby a přímočarosti, ale aspoň se neztrácely v potřebě progrese za každou cenu a neustálých proměnách. Pokračujme k čtvrté položce „House On The Hill“, ta je přesně tím rychlým kvapíkem, o jaké po několikaletém období nerozhodnosti fanoušci dost možná žádali. Zde není pochyb, že song byl složen na míru právě fans starých dobrých alb, samozřejmě vše prezentováno s devadesátkovou úderností. Další charismatická položka se jmenuje „Burn in Hell“ a jde o svižnou hymnu, jež je protkána melodickými sóly, vyhrávkami a zpěvovými linkami. Pokud si letmý posluchač něco zapamatuje právě z tohoto alba, bude to velmi pravděpodobně tahle věc, jejíž autorem byl samozřejmě King Diamond.

Špatně se nejeví ani riffově repetetivní grooveovka v experimentálnějším stylu - „The Grave“, ani naopak plíživou náladou prostoupená „Kiss The Demon“ představující pravý opak, tedy (ovšem jen částečné) zvolnění. Oběma těmto písním však nechybí temná atmosféra a prvek určitého specifického kouzla tkvícího skoro až v melancholické náladě. Mezi nimi dojde ještě na zběsilost „Insane“, která na mne dělá divoký dojem se špetkou samoúčelnosti. Co bylo pozitivní, skladbě se v době vydání nedala upřít moderní zvuková koncepce poplatná heavy metalu roku vydání. Jeden z nejvýraznějších kousků alba „9“ je, dle mého, song „Buried Alive“ stojící na zatvrzelém riffovém hloubení, které nezná úlev, a to ani když Shermann s Weadem v průběhu skladby rozjíždějí ornamentálně loudavé Blackmoreovské sólo po vzoru kapely RAINBOW. Hlas samotného Diamonda je patřičně nažhavený, a tak je celý song, co se týče prostorovosti i nálady, znamenitě vyvážen. 

Závěrečná titulka „9“ přestavuje prvek určité váhavosti v rámci potencionální budoucí tvorby kapely. Po čase se ukázalo, že to byl oprávněný posluchačský dojem. Jakoby měla tahle věc s koncem studiových aktivit kapely znázorňovat metalovou parafrázi na beatlesáckou rozlučku „She´s so Heavy“. Celkově vzato, „9“ je velmi slušným metalovým albem konce devadesátých let, avšak, napřímo řečeno, kapela měla z minulosti v zásobě zkrátka spoustu zdařilejších prací. Letos se snad už přeci jen MERCYFUL FATE objeví ve studiu, což u mne vzbuzuje spíše mírně zdvižené obočí. Nejsem si úplně jist, že by po šestadvaceti letech ticha kapela najednou excelovala s materiálem, který by vzhledem k slavné minulosti obstál. Nechme se překvapit...

02.02.2025	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz