MERCYFUL FATE - In The Shadows

90%

Když KING DIAMOND na začátku devadesátých let završil pětici skvostných albových artefaktů vydaných pod jeho uměleckým pseudonymem, a prostřednictvím necitlivě poskládaných rekapitulačních výběrovek z hitů („A Dangerous Meeting“) či naopak z rarit („Return Of the Vampire“) byla záhy naplněna a ukončena i smlouva s vydavatelstvím Roadrunner Records, nastal čas z čistého stolu znovu přimět k životu svou oslavovanou a kultovní metalovou formaci MERCYFUL FATE, jež se i postupem těch osmi let nečinnosti stávala velmi vlivnou v rámci evoluce metalové muziky.

Právě v roce 1992 už bylo rozhodnuté, že dánský kvintet připraví svou návratovou řadovou desku, o níž se posléze vydavatelsky postará stáj Metal Blade Recods kalifornského gurua Briana Slagela. Původní plán povolat nejslavnější sestavu pětice však vzal rychle za své, neboť bubeník Kim Ruzz svou účast na reunionu zamítl, byl tak ve studiu v Dallasu nahrazen dočasným studiovým hráčem Mortenem Nielsenem. Ačkoliv ten nikdy nebyl počítán do sestavy a i v dobových promo materiálech místo něho často pózoval Snowy Shaw. Ostatní členové MERCYFUL FATE se však návrhu účastnit se znovuzrození legendy nevzdali a tak kapela mohla splétat plány na masivní atak, jak na pódiích v USA, tak pro několik koncertů v Evropě. Nejprve však přišla na řadu deska, která vznikala mezi únorem a dubnem roku 1993 a jen o pár týdnů později se objevila na pultech. Kytaristé Hank Shermann a Michael Denner, baskytarista Tim Hansen, všichni tři byli v texaském studiu přítomní, koncentrovaní na výsledek, aby dali vzniknout svébytně vyznívajícímu novému materiálu MERCYFUL FATE. Album nazvané „In the Shadows“ zahájilo novou etapu fungování kapely a bylo uvedeno na trh v ten samý týden, kdy kapela odehrála headlinerskou show na festivalu Dynamo Open Air v holandském Eindhovenu.

Jestli deska něčím překvapovala, pak již tím, že nešlo o tak sevřenou, černočernou a okultní seanci, na jaké byli ze staré etapy fanoušci MERCYFUL FATE zvyklí. Naopak, na všech muzikantech byl patrný vývoj a zkušenosti, takže skladby v jistých momentech ohromovaly až progresivními motivy a budily dojem komplexního a vyzrálého metalového díla, které si neodpírá svobody a je silně ovlivňováno hardrockovým cítěním sedmdesátých let a stylovou nadčasovostí. Parádní zvuková stránka působila zemitě a o něco méně zdobně, než na co byli pro změnu zvyklí příznivci Kingovy sólové kapely a kytarového rukopisu Andyho LaRoquea. Nicméně duo Hank Shermann a Michael Denner oslnilo skvělou souhrou a povzbudivou porcí vytříbených kytarových harmonií, sól a vyhrávek. Tahle deska za více než třicet let prakticky ani trochu nezestárla, naopak se potvrdila její vysoká úroveň a nadčasovost. Vedle prvních dvou kultovních alb patří „In the Shadows“ bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy MERCYFUL FATE dali světu.

Na desce se nacházely jak skladby honosnějšího hitového zabarvení jako třeba úvodní velkolepá „Egypt“, duchařská skoro-titulka „Shadows“ nebo neo-klasicistní libůstka „Is That You, Melissa?“, jež mohly leckomu připomenout právě o něco zdobnější sólovou tvorbu Kinga Diamonda (ostatně u všech tří skladeb byl hlavním autorem právě on), tak naopak bezútěšnější a komplikovanější suity se značnými proměnami temp a přehlídkou kytarových riffů – např. „The Bell Witch“, „The Old Oak“ nebo „Thirteen Invitations“. Právě tíživější a více komplikované songy pocházely naopak ze skladatelské iniciativy Hanka Shermanna. Celek však dramaturgicky velmi dobře fungoval a fanoušek dostal velmi pestré a zároveń soudržné metalové dílo.

Tematicky nešlo až tak úplně o koncepční dílo, provázanost byla patrná snad jen mezi několika skladbami a skrze abstraktnější souvislosti, jež ani tak nepoukazovaly na nějaký konkrétní hororový příběh, jako spíše vyprávěly o temných skutečnostech minulosti a budily dojem povídaček či temných pověstí, vztahujících se k určitým artefaktům či místům. Holčička hypnotizovaná obrazem značila počátek neštěstí rodiny. Starý dub na indiánském území, v jehož okolí se shromažďují zlé síly a půda okolo něho je mrtvolná. Sídlo poblíž jezera, kam je třináct lidí pozváno na karetní seanci. A nebo třeba bezhlavý jezdec zjevující se poblíž hřbitova. To všechno byla témata opatřená v písních. Nejvýraznější příspěvek druhého kytaristy Michaela Dennera má zde jméno „The Gruesome Time“ a jde o skutečně šťavnatou Hard N´Heavy kompozici, odpovídající tíživému zvuku navrátivších se MERCYFUL FATE.

Přes jisté rozdíly mezi songy se materiál skvěle doplńuje a nepůsobí ani trochu rozháraně. Startovní „Egypt“ je oslavou mystiky starověkého Egypta, které je propůjčen až velkolepý ráz, naopak tíživost „The Gruesome Time“ vychází z okultní temnoty a téma vtělení zla a prokletí jí žene v ústrety staré černočerné tvorbě MERCYFUL FATE. Réunion si však udržel svou nadčasovost a kvalitu právě díky tomu, že se kapela nesnažila bezmyšlenkovitě navázat na staré okultně metalové období, ale pojala nový materiál velmi aktuálně, tak aby odpovídal tehdejším uměleckým vizím hudebníků, jež by byly poplatné roku 1993. 

King se v té době nacházel stále ve vynikající hlasové kondici, což bylo patrné nejen na výrazných hitových nápěvech, jako je zde hned úvodní mistrovská suita „Egypt“, ale také na skladbách, které nabízely proměnlivější dějství a výrazivo, které vyžadovalo jeho teatrální hlasový talent. Když tak poslouchám songy jako „The Bell Witch“, „The Old Oak“ nebo „Legend Of the Headless Rider“, dostávám se do stavu, kdy jsem unášen a fascinován proudem obrazů a to nejen na základě Kingova hlasu a projevu, ale souhrou veškeré instrumentace, jež je osobitá ve všech svých výrazných prvcích i detailech. Tohle dílo je sice melodické a výborně poslouchatelné, zároveň však sebou nese i progresivní stopy (skoro až psychedelické kytarové harmonie a sóla) a nesporný umělecký přesah. Ostatně tak, jako tomu bylo do té doby u Kinga vždy.

Desku ve výsledku zdobil nejen fantaskní obal s dívkou zhypnotizovanou záhadným obrazem, ale také plný a ve všech směrech špičkový zvuk Tima Kimsleye. Jeho aktualizace MERCYFUL FATE pro devadesátá léta mnohé nadchla a po právu sklízela pochvalná hodnocení. Závěr alba patřil nejen klenutě vystavěné a snad největší hitovce „Is That You, Melissa?“, tak nové verzi letité skladby „Return Of the Vampire...1993“, jež vlastnila výrazné stopy stylu BLACK SABBATH a nesla se ve středních tempech opatřená dusivými riffy. Není tajemstvím, že bubenické party v ní nahrál Lars Ulrich z METALLICY. Soudě dle dobového ohlasu se stalo album „In the Shadows“ úspěšným projektem, který zahájil zhruba osmileté druhé období fungování slavné dánské metalové grupy MERCYFUL FATE.

23.12.2024	Diskuse (15)	Stray janpibal@crazydiamond.cz