MESSA - The Spin

80%

Italská kapela MESSA si čím dál více dělá nárok na stabilní místo v srdcích celé řady evropských příznivců náladotvornější rockové, potažmo metalové hudby. O tom, že zde máme co do činění s kapelou trvanlivějšího ražení, napověděla něco již minulá, v pořadí třetí řadová deska „Close“, skrze kterou kvartet obstojně bodoval coby nová výrazná akvizice osudovostí a mystikou opředené hudby. Soudě dle aktuálního stavu věcí, americké vydavatelství Metal Blade Records rozhodně neprohloupilo, když dalo této kapele šanci a zahrnulo ji do své stáje.

Po třech letech od minulého alba přichází na řadu novinka „The Spin“ a v podstatě úspěšně navazuje na celkový vývoj situace, který není veden ani tak touhou po prvoplánovosti, jako spíše snahou o zlepšenou kompoziční práci a vyšší míru poslouchatelnosti, chcete-li přehlednosti a ujasněnosti tvorby, navíc prezentované tak, aby to celé nemělo vliv na úbytek silné atmosféry a procítěnosti skladeb. Italové si bezesporu stále drží svůj specifický, nepřeplácaný zvuk, stále dbají na přirozený aspekt věci a rozhodně nespoléhají na laciné zbraně. Možná se o něco více přiblížili rockovější sféře a naopak vzdálili té metalové, ale pořád jde o soubor, který prezentuje svou tvorbu s rozvahou a bez rychlokvaškových manýr a nevhodných přikrášlení.

Kapela ze severu Apeninského poloostrova je samozřejmě o další tři roky vyzrálejší a celková ujasněnost koncepce vlastní tvorby je u nich okamžitě znát. MESSA letos přišla s řadou skutečně silných rockových válů, které sebou nesou vlivy nejen doom-metalu, ale daleko spíše i stoneru, případně dark a gothic rocku. Tyto vlivy rozhodně nestaví před posluchače bariéry, právě naopak, čtveřice v rámci pouhých sedmi skladeb nabídne poměrně pestrý celek, kde jednak není nouze ani o majestátní hymny, tak samozřejmě i o uhrančivé skladby, ve výsledku pomaleji se rozjíždějící a nabízející pozvolnější vstup do charakteristické atmosféry. 

Bezprostřední gradace se dočkáme možná v případě hned úvodní vypalovačky „Void Meridian“, která, coby nejcharismatičtější song alba, zaujme nejen svou mystickou aurou, pečlivě budovaným napětím, nápadnou gradací vedenou skrze emotivní zpěv Sary Bianchin, zde vrcholící v parádním refrénu, ale také nosnými cinkavými tóny gotické kytary Alberta Piccola. Naopak velmi pozvolnou náladotvornost objevíme u takřka desetiminutové „The Dress“, kde dojde i na silnou atmosféru vedenou skrze pošmourné pasáže, zkrášlené jazzovými preludii, ve kterých si to vzájemně přihrávaj dechové party s kytarovými mini sóly.

Právě někde mezi oběma výše uvedenými póly se nachází výsledné vyznění nové desky „The Spin“, jež je rozhodně nejvděčněji poslouchatelným kusem hudby, za jakým tito Italové zatím stojí. Za hitovku je možné považovat i stoner-rockově dravější kus „At Races“, nebo třeba i následující heroicky odzpívanou vypalovačku „Fire On the Roof“, popřípadně krásnou a temnou baladu „Immolation“, kde Sařin hlas doprovází především tklivé zvuky piána a křehkých aranží. Kapele MESSA se podařilo navázat na obstojný potenciál alba „Close“ s ještě o něco doladěnější a posluchačsky vděčnější sadou. Rozhodně velmi povedená záležitost na pomezí klasického hard rocku a jeho náladotvornějších a mladších odrůd.

22.04.2025	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz