METAL CHURCH - From The Vault

50%

Vlastně dost dobře nechápu, proč kapela jako METAL CHURCH vydává album zbytků, nedodělků, předělávek a ne moc povedených živých nahrávek, pouhý rok po vcelku povedené řadové desce. Nemám zkrátka vymetání šuplíků příliš v oblibě, zvlášť pak v situaci, kdy band nutně potřebuje na svou stranu potvrzení kvality. Na to, aby s něčím podobným band ze Seattlu šermoval, je zkrátka málo žádaný, respektive je schopen oslovovat především pamětníky. Nerozumím zkrátka situaci, proč zrovna zasloužilá old school metalová kapela, která se dnes doslova pere o každého fanouška z vesměs staré éry, ředí svoji diskografii slepencem zbytků a nezveřejněných skladeb, jenž jsou sice někdy dobré, jinde však také horší kvality, záznamů z koncertů a sporadických sessions songů.

Novinka „From The Vault“ je vlastně kolekcí, která je dělaná přímo pro fanoušky METAL CHURCH a sběratele prakticky všeho, co tahle kdysi dávno pozoruhodná parta vypustí. Není třeba se domnívat, že tenhle nosič nastolí nějakou novou etapu existence kvintetu. Přestože se jejich comeback se staro-novým zpěvákem Mikem Howem vydařil, si totiž stále myslím, že svá nejlepší alba vydávali METAL CHURCH v prvních deseti letech existence, pokud tedy budeme za onen start počítat bezejmenný debut z poloviny osmdesátých let odzpívaný ještě excentrickým Davem Waynem. Ano, první pětice jejich albových zápisů je nepřekonatelná. Nepochybuji o tom, že tento fakt jejich hlavní tahoun, kytarista Kurdt Vanderhoof, ví, a tak mě dost dobře zaráží smysl vydání podobného nosiče jako „From The Vault“.

Předně je třeba říct, že ne všechno je zde špatné. Tak třeba hned úvodní dvojice powermetalově nabroušených jízd se klidně mohla objevit na některé ze dvou posledních řadovek. Ať se to týká riffové „Dead On The Vine“ nebo následně volnější „For No Reason“, z obou je cítit energie, pozitivní náboj a skladatelský potenciál. O něco horší se jeví následné dvě dosud nezveřejněné věci „Conductor (Redux)“ a „Above The Madness“, snad protože jim není vlastní ona žádaná rozmáchlost a vezou se spíše na odrhovačkové notičce. Na skladby dělané pro zábavu beztak není u METAL CHURCH nikdo zvědavý.

Po čtyřech úvodních skladbách, které by jinak mohly tvořit obstojné EP vyrovnaného a vcelku reprezentativního charakteru, následuje pět věcí připravovaných pro poslední řadovku. Jedná se o skladby, které se objevily na B stranách singlů, ovšem zde jsou prezentovány v sessions verzích a v některých případech dokonce bez zpěvu. Opravdu nevím jaký má tohle zveřejňování nedodělků se zvukem různorodé kvality smysl? Přesuňme se do třetí etapy nosiče, jíž jsou předělávky. Sérii coverzí vládne „Please Don´t Judas Me“ od NAZARETH, ale i zde dochází k mírnému faux pas. Přestože jsou METAL CHURCH nesporně energičtější a tvrdší partou než hardrockoví staříci NAZARETH, jejich verze za originálem silně zaostává a nedaří se s ní navázat na syrovost McCaffertyho zapráskané hospodské party. Skoťáci proslulý v sedmdesátých letech odráží totiž tuhle výzvu amerických metlošů levou zadní, protože na jejich straně je původnost, zápal i uvěřitelnost. METAL CHURCH zkrátka nemají zapotřebí dělat nějaký revival. Po této písni následuje několik dalších předělávek, u kterých nevěřím, že jde o dobré skladby ani v originálu.

Následně přichází čas na několik skladeb zaznamenaných na živých vystoupeních, tyto záznamy však nemají příliš velkou sílu a atmosféru, takže bohužel umocňují pocit nedořešenosti a slepenosti celku. Bohužel si zde METAL CHURCH znovu zahrávají s devalvací svého jména, a to ačkoliv musí být Kurdtovi tento stav z mnoha hladových let mezi zlatou érou (1984-94) a dnešním comebackem (po roce 2016) bytostně znám. V bonusové části alba ještě dojde na remixy a nové verze některých skladeb z post-comebackové éry (např. „Killing Your Time“), které ovšem výsledek nevytrhnou. Celkově tak hodnotím desku jako poměrně nešťastnou. Jméno METAL CHURCH mělo v osmdesátých letech pořádný lesk, a tak je škoda dopustit se podobné devalvace - ve smyslu formy provedení. Celkově je album takovou nadstavbou pro sběratele všeho, která se snad ani nebude počítat do oficiální diskografie. A jaké z toho plyne ponaučení? Každý hudebník s potenciálem by si měl zkrátka vážit času na rekonvalescenci.

24.04.2020	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz