Metal Giants v nedbalkách, aneb přehled dvanácti albově nedochvilných velikánů

Nechat fanoušky čekat dlouhé a dlouhé roky na svůj další hudební počin patří už nějakou dobu k oblíbeným kratochvílím řady věhlasných monster hardrockové a metalové scény, jen mám ten pocit, že se tento nešvar stal poslední dobou častý u daleko většího počtu zavedených těles. Přináším tedy osobní (ale zdaleka ne kompletní) výběr z nejaktuálnějších exemplářů, v jejichž případě už to pár let vypadá, že ta nová deska musí každou chvíli přijít, jenže prostě nepřichází a vlastně možná ani nepřijde. Situace je však u každé jednotlivé grupy jiná, takže v některých případech jsou ony dlouhé prodlevy snáze pochopitelné (např.zdravotní stav některého z členů), zatímco v jiných je vše zahaleno neprostupným mlžením. Nad smyslem existence velkých značek v době jejich letitých studiových a koncertních prázdnin se tedy nešlo nezamyslet.

1.GUNS ´N´ ROSES

Nepatřím k zoufalcům, kteří stále ještě s napětím očekávají cokoliv smysluplného od člověka jako je Axl W.Rose. Poté co zrzavý mimoň před mnoha lety (na turné k patnáct let zdržovanému albu „Chinese Democracy“) demonstroval, že se cítí být důležitější než druhdy věhlasná značka jeho kapely, kterou v průběhu let nechal, jak známo, personálně zcela rekonstruovat, bylo by naivní si myslet, že v sobě tento podivín ještě někdy zažehne neskrývaný plamen chuti tvořit s někým na férovku osobnostně rovnocennou kapelu. Na zlikvidování nejslavnější kapely první poloviny devadesátých let musí mít zkrátka člověk koule, ale ještě více kuráže se pak projeví ve chvíli, kdy se prakticky Axlův sólový materiál objeví v roce 2008, tedy po patnácti letech mlžení a zadržování, pod touto slavnou značkou, následkem čeho dost lidí čeká, co jako bude dál, ale dočká se akorát dalších sedmi let ničeho. Pokud se tedy Axl někdy zvedne z toho dřevěného houpacího koně, na kterém pět let jezdí po podlaze svého sídla v Malibu a svět se tak opět dočká zbrusu nového matroše od novodobých GUNS´N´ROSES, pak stejně celá záležitost nemá větší šanci zabodoval, než tomu bylo v případě Čínské břečky. Neříkám že všichni, ale hodně velká várka lidí (včetně mne) prostě kapelu v této podobě odmítá. To je fakt, který se nedá ničím odvrátit.

2.METALLICA

Co by to bylo za žebříček metalových nedochvilků, když by zde chyběli svými prodlevami notoricky proslulí pánové z kapely METALLICA, že? Pokud si dobře pamatuji, o nové desce už se mluvilo v průběhu roku 2012, ale vše nakonec kupodivu nějak vyšumělo, nebo lépe řečeno, bylo nahrazeno sadou dalších turné a také filmovým projektem, který celá řada fanoušků doposud ani neměla potřebu shlédnout. Pokud se dočkáváme od čtveřice nějakých informací ohledně nového alba, tak jde o celou řadu nepříliš konkrétních hlášek, z nichž nejčastěji zaznívají: „Bude to typická METALLICA. V jistém smyslu je album hodně riffové a podobné „…And Justice For All“. Máme asi dvanáct skladeb a riffy na dalších šest. Průběžně nahráváme a hromadíme nápady.“ Prodleva od poslední řadovky „Death Magnetic“ tak pomalu narůstá do rekordní sedmileté hranice, což by ovšem vůbec nevadilo, kdyby posléze kapela všem zavřela hubu deskou kvalitativně a evolučně srovnatelnou z některou ze starých klasik, ale všichni příčetní dobře ví, že tohle se zcela jistě nestane.

3. KING DIAMOND

Dánský šílenec a kultovní figurínka metalové scény osmdesátých let se sice naposledy albově připomněl v roce 2007, ale na rozdíl od jiných klasiků zápolil King v mezičase o holý život - díky vleklým a nutno říci vážným zdravotním komplikacím, které si vyžádaly obtížné operační zákroky a navazující dlouhá období rekonvalescence. Jenže je to už dva roky, co zmalovaný Dán stanul po této dlouhé pauze na koncertních pódiích, kde exceloval, přesto to stále vypadá, že je nová deska v nedohlednu. Některé informační prameny tvrdí, že bychom se jí mohli dočkat do konce letošního roku, jiné mlčí zatvrzeleji než náhrobní kameny v přítmí nočního staroanglického hřbitova z devatenáctého století. Ať je to jak chce, comeback KING DIAMOND bych opravdu považoval za velmi osvěžující událost v moři módních rychlokvašek a nasupěných blbostí.

4.TOOL

Být umělečtější a záhadnější než Salvatore Dalí stojí hodně energie a námahy. A kalifornští přemýšlivci TOOL si vždycky hráli na zhudebnění neuchopitelnosti. Řada posluchačů je od devadesátých let považuje za Bohy, druhá skupina se potutelně usmívá nad tím, jak se těmto „sluníčkářům narozeným na tom nejhorším možném místě“ fikaně daří oblbovat dav svými dogmaty ohledně vlastní jedinečnosti a boji s těmi velmi zlými korporacemi. Jenže kde je psáno, že nová deska, kapelou prý stále už několik let vytrvale připravovaná, bude mít nějaký podnětný obsah, když se pánové (dle mnohých prý znamenití muzikanti) zhruba dekádu drží poměrně zpátky? Jakoby snad ani neměli potřebu již cokoliv vydávat a cpát to světu. Ptám se tedy, opravdu je nutné bystřit pozornost nad aktivitami někoho, kdo se pohoršeně rozklepává při sebemenší zmínce ohledně oznámení realizačního data slibované desky?

5.SYSTEM OF A DOWN

Prý už konečně letos, ale kdo ví? Arménští přistěhovalci vlétli před více než patnácti lety na světovou scénu a získali si hodně rychle širokou posluchačskou obec. Jejich alba dodnes patří k neúspěšnějším metalovým nahrávkám počátku tohoto století, ale od té doby co se Serj Tankian vydal na sólovou dráhu, v domnění, že jeho hlas je dozajista nejcennější položkou utvářející sound „Systémů“, šlo všechno rychle do kopru. Když se tento „pán s kalkulačkou“ v roli zatvrzelého levicového aktivisty, kterou by v jeho případě prokouk snad i Dustinův „Rainman“, dopídil k tvrdé realitě, že bez své původní kapely půjde rovněž hodně rychle do hoven, začal spřádat plány na to jak svůj přešlap ohledně sólových aktivit plynule zaoblit. Oblíbená kapela, která dokonce v roce 2013 absolvovala návratové turné, dnes prý už cosi nahrává a kutí, ale zatím jsme se konkrétních informací nedočkali.

6.SLAYER

Poté, co se titáni thrash metalu a velcí učitelé vypořádali s úmrtím kytaristy Jeffa Hannemanna a zároveň svou semknutost doložili prapodivným vyhazovem bicmana Davea Lombarda, usoudili rovněž, že po pětiletce bez čerstvého materiálu je nutné něco také nahrát a předhodit fanouškům. Od začátku roku tak tvoří s velmi obstojnou náhradou v podobě zkušeného kytaristy z EXODUS Garyho Holta a bubenického řezníka Paula Bostapha, který u nich již nějakou dobu v minulosti pobýval. Z dosud vypuštěných skladeb je patrné, kdo že byl ústřední postavou při tvorbě jejich stěžejních vypalovaček minulosti. Ne, opravdu to nebyl Kerry King, jehož patentem byly vždy spíše přímočaré hardcorem nasáklé výplachy, ale právě nebožtík Hannemann. Nová deska ponese název „Repentless“ a vyjde 11.září 2015. Už teď je nutné se křižovat, protože ze tří zveřejněných ukázek plní (s přivřenýma očima) vysoko nastavená očekávání až ta poslední, tedy před nedávnem zveřejněný titulní kus, který opanovává smrtící riffing hraný typicky slayerovským způsobem stále dokola.

7. IRON MAIDEN

Oblíbenci miliónů a zřejmě největší metalová kapela historie je ve svém prodlení prakticky nevině, zpěvákovi Bruceovi Dickinsonovi byl totiž v loňském roce diagnostikován na jazyku rakovinový tumor v počátečním stádiu, který se úspěšně podařilo odstranit. Nevím zdali Bruce na připravované desce zapracoval ještě před touto událostí a tak bylo vydání pozdrženo až do doby, kdy již bude kompletně fit, nebo zdali došlo až na dodatečné práce. Jedno je však jisté, nové album ponese název „The Book Of Souls“ a půjde o velmi rozložitý projekt v podobě dvojalba trvajícího celých dvaadevadesát minut. Celá ta paráda spatří světlo světa už 4.září 2015 a já britským legendám držím palce. Na desce se totiž budou nacházet také nejdelší skladby jaké kdy IRON MAIDEN nahráli a sice dvě položky z autorského pera právě Bruce. Jestli některá nová deska velké kapely znamená metalovou událost letošního roku, pak je to rozhodně z mého pohledu právě „Kniha duší“, která je opatřená obálkou s kouzelně nazlobeným Eddiem, jenž je tentokrát hozen do podoby domorodého a hodně démonického zuřivce.

8.MORBID ANGEL

Možná že se kytarista a šéf Trey Azagthoth probral z letargie v pravý čas a zjistil, že s Davidem Vincentem a jeho kumpány bude bloudit tak akorát latexem vystlanými kasematy floridských bordelů, ale hudebně to celé nebude mít valného přínosu. Každopádně personální zemětřesení v řadách deathmetalové šlechty, uskutečněné právě před několika dny, kdy letěl na dlažbu nejdříve David Vincent a posléze i bubeník Tim Yeung s kytaristou Destructhorem, značí jistou změnu situace a posun v uvažování hlavní persony Andělů. Mám sice velmi rád první čtyři řadovky, které bych si bez Vincentova vkladu nedovedl představit, ale na druhou stranu je třeba si přiznat, že od té doby co byl David znovu součástí kapely (od roku 2004) se MORBID ANGEL nezmohli na víc, než na jedno vcelku kontroverzně přijaté album, ze kterého každému deathmetalovému srdcaři naskakovaly kapičky potu na čele a vysychal ohryzek. Steve Tucker je zpět za mikrofonem, kdo však přijde dál, je zatím ve hvězdách, natož pak aby byla objasněna skutečnost, kdy se začne tvořit nový materiál. Nechme se tedy překvapit, kam všichni rohatí pod vlivem metafyzických zákonitostí floridské nakormidlují.

9.ANTHRAX

Newyorčané si vždycky nějakým podivuhodným způsobem dokázali proklestit cestičku skrze krizové situace a dobu, která jim příliš nepřála. Svou druhou desku od návratu zpěváka Joeyho Belladonny však rovněž nahrávají na můj vkus až příliš dlouho. Nebyli oni nakonec ve studiu už před rokem? Nebo dokonce před dvěma lety? Poprvé s Jonathanem Donaisem (ex-SHADOWS FALL) u kytary prezentují vlastní semknutost, takže prostřednictvím celé řady zpráviček a častého vystupování na veřejnosti ujišťují, že ještě neřekli poslední slovo. Práce jsou však už od loňského roku kouskovány a soudě dle střípků z facebookové stránky ANTHRAX, kterou pravidelně podrobuji kontrole svým přísným okem, zdá se, že bychom se alba konečně mohli dočkat do konce letošního roku, byť už mělo být venku dávno. Soudě dle nějakých mini-ukázek, které se dostaly ven ze studia, mám za to, že novinka se ponese na trochu melodičtější heavymetalové vlně a bude tak konglomerátem dvou povedených albových předchůdců – tedy „We´ve Come For You All“ a „Worship Music“. I když v případě Scotta Iana, který si v mezičase vystřihl rovněž roli zombíka v seriálu „The Walking Dead“, nikdo dopředu neví, na čem skončí.

10.MEGADETH

Tak vám opravdu nevím, ale nad vyhraným konkursem do skupiny, které velí Dave Mustaine, bych jako citlivý člověk asi příliš nejásal, ale je pravda, že ambiciózní muzikant zvyklý na trochu toho psychického nepohodlí to vidí trochu jinak. Celá záležitost se sice může pro talentovaného borce vyvrbit výhrou, tzn. nahraje s kapelou povedené album, odjezdí hojně navštěvované turné, získá spoustu cenných zkušeností a zážitků, to všechno je samozřejmě pravda, ale při vzpomínce na všechny ty personální veletoče a rošády, které kapelu MEGADETH od pradávna doprovázejí, opravdu nevím. Máme rok 2015, takže existuje docela dost velká pravděpodobnost, že členství v MEGADETH může být stejně tak přímou cestou do prdele. Přeji tedy Kiko Loureirovi a Chrisi Adlerovi především pevné nervy a pozitivní mysl. A jaká by vlastně nová deska mohla být? To zatím ví určitě jen Dave.

11.TESTAMENT

Jen co kalifornští thrasheři vyztužili uvolněný baskytarový post vynikajícím veteránem Steve DiGiorgiem, bylo to na jejich koncertní výkonnosti zatraceně poznat. Od poslední řadové desky již rovněž uplynuly dlouhé čtyři roky a tak se mluvčí zdravě natěšené kapely Eric Petterson nechal slyšet, že jen co TESTAMENT odjezdí momentálně probíhající evropské turné, dojde konečně na studiové práce a přípravu zbrusu nového materiálu, studio je údajně zamluveno na konec září, celý říjen a listopad. Soudě dle vystoupení na plzeňském Metalfestu je tento „all stars band“ doslova v životní formě, vždyť při fungování aktuální sestavy: Billy, Skolnick, Petterson, Hoglan, DiGiorgio, nemůže kapelu nikdo obvinit z toho, že by se na některém postu nacházel, byť jen trochu méně geniální muzikant.

12. EXTREME

Když se v roce 2008 bostonští EXTREME vrátili po dvanácti letech nicnedělání v tichosti na scénu a s obstojnou, nicméně nepříliš dobře přijatou, deskou „Saudades De Rock“ následně odjezdili nějaké ty koncerty a turné, pochopil i Nuno Bettencourt, že smyslupné muzikantství musí být, i pro takovou kytarovou ikonu jako je právě on, především o chlebu, a tak se stal členem doprovodné skupiny snědé popové hvězdičky z Barbadosu – Rihanny. Dnes je vytížen zejména coby její dvorní kytarista, nicméně ke své hardrockové úderce se s pauzami vrací a také koncertuje. Nová nahrávka EXTREME by měla vyjít určitě ještě letos a skladby vznikající v průběhu posledních pěti let v sobě ponesou typický rukopis kapely a již tradičně eklektický ráz. Těším se velmi.

22.06.2015	Diskuse (17)	Stray