METAL MADNESS X - Sušice, Ostrov Santos, 25.-26.června 2023

Předpověď počasí na minulý víkend nebyla zrovna vábná, přesto však můžeme konstatovat, že se metalová akce na sušickém ostrově Santos, proslulém bujnou vegetací, vydařila a všechna vystoupení na březích řeky Otavy proběhla v únosných povětrnostních podmínkách. Hustěji pršelo prakticky jen v průběhu vystoupení rakouských blackers THEOTOXIN, takže to vlastně dopadlo lépe, než jsem na začátku předpokládal. Fanoušků sice (údajně) dorazilo zas o něco méně než v předchozích letech, byť si osobně nemyslím, že by ten pokles byl na první pohled až tak znatelný. Chválím organizaci akce a svižné střídání protagonistů na scéně, kdy nedocházelo k žádným zaznamenáníhodným prodlevám mezi vystoupeními.

pátek 25.srpna - warm up

Hivris: Letošní ročník odstartovala nekompromisně táborská úderka F.O.B., celkem šikovně to zvolená warm up parta. Nabroušený metalcoreový sound stavící na deathových základech dal jasně tušit celému okolí, komu že bude patřit následujícího půldruhého dne jindy malebné prostředí sušického Santosu. F.O.B. nešlo upřít snahu zaujmout první netrpělivé fans, ale hudebně se jednalo o nesourodé přešlapování mezi tradičním pojetím extrémního metalu a corem nasáklou vlnou z nového tisíciletí. Přestože mají jihočeští borci na svém kontě úctyhodný počet řadovek, tak na úvod festivalu byly jejich ostře rezonující tóny převážně jen kulisou pro seznámení se s areálem a občerstvením. Ovšem s klidem si je dovedu představit, jak za jiné konstelace rozsekají nějaký menší klub.

Stray: Písečtí thrasheři LAHAR sází na rychlost a přímočarost a vycházejí od základu spíše ze stylového podhoubí, které je ovlivněné a blízké hardcore punkové scéně. Dravá tempa, ostré riffy a nekompromisní chuť jít na zteč měly ve spojení s českými texty něco do sebe, ovšem pro mne jako fanouška spíše instrumentálně naducanějších thrashových věcí jen do určité míry, po dvou desetiminutovkách skladby působily, především díky uštěkanému frontmanově projevu, mnohdy monotónně. Alespoň že se kapela příliš nezdržuje zbytečnostmi a nemá potřebu tempo vystoupení krájet promluvami k fans. Svižná jízda na vlně žánrové ortodoxie.

Hivris: Na mé oblíbence HYPNOS jsem se těšil možná až moc, zvlášť když pro mě ztělesňovali jediné větší lákadlo pátečního dne. Pocit očekávání se totiž velmi brzy po začátku produkce změnil v rozčarování. Energie studiových hitů jako „Whitecrow“, „Liquid Sands“ nebo „Plunged Into Cacophony“ se ztrácela někde mezi muzikanty a publikem a jindy nezastavitelná deathová mašina zněla najednou suše a bez onoho typického drtivého tlaku. Jako by to bez Pegase nebylo ono. Tím rozhodně nechci kritizovat nového bicmena Satarotha, a už vůbec ne ostatní protagonisty v čele s ikonickým prošedivělým kapelníkem, ale přeci jen jsem od této české undergroundové špičky zvyklý na více strhující show. Takže hudební výkony zcela bez výhrad, ale celkový dojem, že něco zásadního v živém představení současného ansámblu opravdu chybí, nezmizel po celou dobu vystoupení.

sobota 26.srpna - hlavní program

Stray: Druhý den jsme dorazili do areálu krátce před čtvrtou odpolední a s nástupem jindřichohradeckých neo-blackers NÁV jsme hned zaznamenali znatelné zlepšení kvality produkce. Nepochybně velmi nadějná tříčlenná formace do posluchačů nasypala sympatickou nálož black metalu, který sice čerpal z odkazů severských klasik, ale rovněž také působil ve své civilnosti novodoběji, oproštěn od teatrálně patetické maškarády. Úderné slogany vládly skladbám a ty zachycovaly znatelnou dávku nihilismu vtěsnanou do tohoto zčernalého rock´n ´rollu. V určitých momentech jsem zde totiž nalezl souvislost nejen s tvorbou švédských MARDUK, ale zaznamenal jsem i lehký záchvěv siláckého pojetí novější tvorby SATYRICON. Skladby jako „False Messiah“ nebo „Shadows In Men“ zde učarovaly stejně přesvědčivě jako z desky „Arcizlo“, které jsem velkým fanouškem. Kapela na říjen připravuje svou třetí řadovku, na kterou se obzvláště těším. Vedle headlinerů ACCUSER a BEHEADED tak pro mne jasný vrchol akce.

Hivris: Název dalšího z účinkujících jsem registroval už v devadesátkách v záplavě jiných brutal deathových a grindových nadějí z tuzemska. Od té doby uplynulo moře času, sestava se mnohokrát měnila, i proto jsem byl docela zvědavý na aktuální sound POPPY SEED GRINDER. Co si budeme povídat, největší pozornost vzbudila hned při zvukové zkoušce frontmanka; přeci jen je ženský element za mikrofonem extrémní undergroundové smečky pořád raritou. Hlasový fond sympatické dívčiny každopádně nepostrádal dostatečnou hloubku a skvěle zapadal do konceptu masivního vyznění celé kapely. Z reproduktorů se valil poctivý brutální death metal až kosti praskaly, zasekávačky střídaly kvapíkové rubanice a koncert si užívalo publikum i trio hudebníků na pódiu. Absentujícího bubeníka nahradily obstojně nasamplované bicí, což na souhru hrubozrnného „mlýnku na mák“ nemělo nijak negativní vliv. Skupina sklidila jeden z největších aplausů, což se projevilo okamžitým návalem u merch stánku, kdy typicky došly jako první trika velikosti XL a XXL.

Stray: Krátce po grind/deathové jízdě přišli na řadu onášivkovaní džískovatí geront thrasheři z Německa zvoucí se HELLFUCK. Ti odehráli poctivé žánrové standardy bez většího záměru o osobitost, či jakékoliv vymanění se z houfu stylově podobných. Ke cti jim mohlo sloužit, že jim to slušně šlapalo a neměli vůbec špatný zvuk, já však žádnou extra dobrou vypalovačku v jejich setu nezaznamenal. Holt to mám tak, že vždy ocením spíše kapely, které se snaží vnést do prostoru alespoň špetku něčeho pro ně typického a nového. Hudba je ryze individualistická disciplína a na nějaký slogany „my metalisti jsme jedna rodina“ příliš nehledím, naopak mě přijdou trapné. Nejsme!

Hivris: S prvními kapkami dlouho avizovaného deště se na stagei objevilo logo rakouských pekelníků THEOTOXIN, a vzápětí se rozpoutala blacková vichřice, která chrlila do provazů padající vody hromy a blesky. Po malé chvilce váhání jsem nasadil kapuci a vydal se mezi hrstku věrných podpořit skupinu přímo pod pódiem. Teprve tam mě hudba THEOTOXIN vtáhla do sebe a přímo uhranula. Vzteklý a nekompromisní severský černý kov se zřetelnou inspirací u legendárních kolegů MARDUK umocňoval svým expresivním hrdelním projevem zpěvák Ragnar. Temně agresivní atmosféra gradovala během celého setu, warpaint se vlhkem roztékal v mrtvolné fragmenty na tvářích a kytarové brusky kvílely do kanonády bicích. Za mě vrchol celého festivalu a jasný důvod začít se pídit po diskografii nesmiřitelných Vídeňáků.

Stray: Druhým nejvěhlasnějším jménem celého letošního podniku byli germánští groove-thrash vytrvalci z ACCUSER, kapela, která pamatuje scénu z konce osmdesátých let a je považována za současníky třeba takových TANKARD, SODOM či DESTRUCTION. Nutno říct, že jim to velice dobře šlapalo a jejich skladby působily o dost různoroději než v případě jejich krajanů HELLFUCK. Z instrumentálních dovedností a přesvědčivosti, s jakou do svých skladeb šli, bylo poznat, že tento band kdysi na počátku devadesátých let koketoval s progresivnějším prostředím. Zkrátka výborně zmáknuté vystoupení, které nesázelo jen na agresi a rychlost, ale vedlo přihlížející i terénem záludnějšího groovu a tu a tam v něm došlo i na epicky gradující akustickou pasáž. Po řemeslné stránce nemám ACCUSER co vytknout, snad jen že by měli jít odvážněji směrem vlastního vymezení. Poslední řadové desky však hovoří o něčem zcela jiném a tak kapela zůstává thrashoidnější, než bych si býval chtěl představovat.

Hivris: Měřeno vzdáleností od místa konání a velikostí fontu loga na plakátech byli letošním headlinerem maltští deathmetalisté BEHEADED. Pokud je mi známo, nejedná se v našich končinách o nijak zvlášť profláklou kapelu. Její jméno u nás zatím nemá takový lesk, jako tomu bylo u lídrů minulých ročníků, ať už šlo třeba o VADER nebo PESTILENCE. Veškeré případné pochyby o prvoligové příslušnosti ale vzaly za své hned při úvodním songu exotické čtveřice. Tvrdý a precizně zahraný death metal amerického střihu, technicky a výrazově striktně vytříbený a stylově podaný. Co ztrácel zpěvák Frank Calleja na výšce postavy, to doháněl přirozeným charismatem během zpěvu i v pauzách mezi skladbami. Z jeho komentářů jsem pochopil, že BEHEADED přivezli do Sušice setlist složený z průřezu jejich dlouholeté tvorby. Jak už to tak bývá, struktura starších pecek byla dravější a přímočařejší, u novějších kousků vítězilo naopak komplexnější provedení. Profesionální přístup přecházel až v profesorsky chladnější výkon, což je nicméně problém mnoha techničtěji orientovaných spolků. Občas zamrzela chybějící podpora druhé kytary, ale jinak šlo výborný koncert, kterým BEHEADED potvrdili své místo mezi deathmetalovou elitou, o čemž svědčí i jejich angažmá na Marylendském Deathfestu v příštím roce.

31.08.2023	Diskuse (3)	Stray / Hivris