METAL MADNESS - VIII - Sušice, Ostrov Santos, 28.srpna 2021

Předpověď počasí sice na ten víkend nebyla z nejoptimističtějších, i tak jsem se vydal do Sušice navštívit známou extrémně metalovou přehlídku Metal Madness, jejíž osmý ročník se konal tradičně v krásném prostředí zalesněného ostrova Santos, který je obtékán řekou Otavou. Letošní ročník svérázného podniku sliboval další velké jméno světové scény na soupisce a tím byli polští matadoři death metalu VADER, kromě nich pak ještě několik tuzemských kapel, ať už zkušenějších nebo teprve začínajících.

Od dětství jsem se nebyl podívat na Svatoboru, takže volba na polední program byla v sobotu jasná. Ještě před druhou hodinou mířím k vrcholu nejvyššího kopce v okolí a k jeho pověstné rozhledně. Cestou zpátky schytávám jedinou deštivou přeháňku toho dne, bohudík. Do areálu fesťáčku se dostávám po zajištění noclehu zhruba před pátou odpolední, v době, kdy na pódiu úřaduje kladenská melo-deathová sebranka ART OF BLOOD, o jejíž členech bych po chvíli soustředění řekl, že co nedokáží do přihlížejících natlačit hudbou, to se snaží dohnat prostřednictvím image. Kůži na holých pažích každého hudebníka totiž zdobí podivné rudo-hnědé rukávky. Předpokládám, že ta barva měla symbolizovat krev a hudebníci si tak před vystoupením smáčeli ruce v čemsi nevábném až po biceps. Z provinčního standardu vyskočil občas nápaditější riffík či nějaká notoricky obehranná staccato figura, jinak se nedalo mluvit o ničem zajímavém. Zkrátka thrashově laděný metálek se snahou o hejvíkové vyznění kytar a s nekompromisním řevem trhajícím ušní bubínky.

Následovali snad ještě o kus slabší thrasheři MURDER INC., dle mého docela nevyzrálá kapela z Berouna, o které si myslím, že spolu příliš dlouho nefunguje, alespoň tomu napovídal přístup a nevyhranost doháněná každou chvíli neumětelskou intenzitou. Přemotivovaný bubeník zasypával prostor bombardovacími nálety úderů ve frekvenci asi tak dvakrát až třikrát hustší, než by bývalo skladbám slušelo. Klišovitým kytarám chyběla lehkost a tempo v celém tom chaosu agrese a zběsilosti střídavě pokulhávalo a následně vše dohánělo. Šílený harsh-vokální štěkot rozčísával vzduchoprostor parku do té míry, že i náhodně kolemjdoucí pejskařky obracely na druhém břehu Otavy teatrálně oči v sloup. 

Plzeňští INNERSPHERE platí za cílevědomou jednotku, která si jde poctivě za svým a stále se zdokonaluje. S jejich setem se konečně dostavuje nějaká koncepce a ujasněná představa o vlastní tvorbě. Je poznat, že kluci kapelou dlouhodobě žijí a mají už ledacos odehráno. I v Sušici to nebylo vůbec špatné a rád jsem před pódiem vydržel zhruba půlhodinu. Kombinace groove metalu plného tklivých vyhrávek a melo-deathové řežby měla v jejich podání určitou poetiku a chytlavost, takže bych jejich vystoupení zhodnotil jako ucelené a dobře odehrané. Možná by si to celé zasloužilo ještě trochu natlakovanější zvuk, i když je pravda, že jsem si oddychl, když jsem zjistil, že se INNERSPHERE s přehledem vyhnou všem začátečnickým neduhům kapel, které ten den vystupovaly před nimi. Areálem zaznělo i několik věcí z právě vydané novinky „Omfalos“, ale také několik kousků staršího data. Tahle kapela sice není geniální nebo beznadějně nadějná, mám však za to, že vcelku dobrá ale zaručeně bude.

Na severočeských death-grinderech FLESHLESS je poznat, že již nějaký ten pátek náleží k osvědčeným jménům tuzemského extrému. Po stránce zvuku, sehranosti a nasazení totiž zastiňují všechny předešlé grupy, jen to má v mé osobní rovině jeden podstatný háček, podobná hudba se mě vůbec nelíbí. Jejich instrumentální složka má však v sobě úžasnou lehkost i tolik potřebný tlak, jaký u předchozích partiček chyběl. Co vadí, je směšný, do rytmu úsečně štěkající growl chlápka u mikrofonu, který mne v pološeru svou postavou evokoval vizáž ex-kryptorského křiklouna Pípy zhruba někdy kolem roku 1992, kdy si ten, v časech projektu LEPROCIDE, nechal narůst odbarvenou trvalou. Shrnul bych to asi nějak takhle: na FLESHLESS bylo poznat, že jsou hodně zkušenou a vyhranou kapelou, která je ve svém ranku pojmem a které se sobotní koncert prostě vydařil, jenže hrají něco, co mne vůbec nebere.

Byl jsem zvědav na STÍNY PLAMENŮ vylézající z podzemí či kanalizace města Plzně a vydržel u nich skoro celý set, neboť mne místy bavily překvapivé pasáže Morbivodovy lyriky. Ta ve výsledku působila hravěji, než jak se kapela na pódiu tvářila. Na to, že se jednalo o syrový black metal, asi bych čekal více energie prýštící z pódia. Hudebníci, v gumákách s logem kapely a s decentně pomalovanými obličeji, však po celý set drželi přísné postoje a ve svém zanícení neuhnuli ani o píď. Jen škoda, že o nějakém nekompromisním a zlovolném tlaku, vycházejícím ten večer ze zvukové aparatury, mohli jen snít. Nebylo to sice úplně špatné, ale otevřeně si řekněme, že tenhle soubor má své muzikantské limity. V rámci relativně monotónního usazení mne zaujala textová pasáž, kde ten brčálnický čahoun krákoral, že je údajně inženýr kanalizace, kterému zrovna praskla v hlavě cévka a tak nás všechny zaplaví. Vcelku zábavné, nicméně Morbivod není Franta Štorm a do procítěného divadelnického prožívání vlastních textů mu dost schází.

Polští deathmetaloví veteráni VADER vždy byli známou položkou v koncertních programech tuzemských klubů. Ani letos příjezd do České republiky nevynechali, takže po vystoupení na festivalu Brutal Assault ještě zavítali do Sušice, kde prostřednictvím vystoupení, rovněž spadajícího do jejich aktuálního turné, které oslavuje výročí čtvrtstoletí od vydání svého nejslavnějšího alba „De Profundis“, připomenuli, že jsou stále výtečnou koncertní stálicí. V devadesátých letech byla kapela pojmem a dokázala to, co se žádné jiné metalové grupě z východního bloku nepovedlo - prorazit ve velkém na západě. Musím potvrdit, že VADER šli do koncertu maximálně soustředění a i zvuková stránka se jevila takřka dokonale. V jejich zvuku šlo nalézt střet SLAYER s MORBID ANGEL, zkrátka vše zásadní, z čeho kdy Poláci ve své tvorbě čerpali a co je nejsilněji formovalo. Muzikantsky byli bezkonkurenční a to ve všech směrech. 

Jejich programu rovněž prospělo, že zaznělo mnoho skladeb ze zmiňovaného alba, zejména pak v jeho důraznější a ďábelštější první polovině, takže šlo zažít fláky jako „Silent Empire“, „Blood Of Kingu“ nebo „Incarnation“. Až posléze přišly na řadu i novější věci jako „Emptiness“ či „Bones“. Ve výsledku se jednalo o 70 minut trvající, zabijácky nabroušený set se skvělým zvukem, který měl velkou schopnost magnetizovat. V průběhu něho bylo člověku prakticky jedno, že se u bran Šumavy po setmění ochladilo takřka na 10stupňů nad nulou. Nicméně právě díky sílící zimě jsem si musel nechat ujít následující a poslední vystoupení toho večera - jmenovitě německé thrashery ANTIPEEWEE. I díky skvělému vystoupení VADER se jednalo o příjemnou akci, v ne až tak zalidněném avšak kultivovaném lesním prostředí okrajové části Sušice, kde se do budoucna ještě můžeme dočkat nějakých zajímavých jmen.

01.09.2021	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz