METALFEST OPEN AIR - Plzeň, Lochotínský amfiteátr, 2.-4.června 2023 (1/2)

Letošní Metalfest se opět vydařil. Navíc prokázal, že se těší stálé, neuvadající, spíše naopak vzrůstající oblibě mezi metalovými fans. Akci samozřejmě pomáhá blízkost centra západočeské metropole i originální prostředí lochotínského amfiteátru, který je rovněž unikátem svého druhu. Výhodou tohoto rozložitého místa je, že návštěvník může všechny performace sledovat pohodlně odkudkoliv, i třeba z větších vzdáleností. Metalfest je hojně navštěvován nejen fanoušky ze všech koutů republiky, stále ve větší míře k nám však láká i cizince, převážně pak lidi ze sousedního Německa. Pořadatelům lze letos přičíst zásluhu na tom, že všechna vystoupení probíhala přesně dle harmonogramu a nechyběl jim dobrý až vynikající zvuk. Jistou slabinu tak vidím jen v poněkud stabilně se opakujících jménech na line-upu akce, z čehož vyplývá jistá neměnnost dramaturgie. To tvrdím i přes znalost stavu věcí a sice, že Metalfest má svou cestu pevně danou a převládají na něm evropské, melodické, pompézní a prověřené metalové produkce.

Poměrně nevděčnou úlohu startéra celé akce zajistili v pátek před polednem tuzemští SEBASTIEN vedení zpívajícím kytaristou Jirkou Rainem, kteří si i vzhledem k tomu, že se na nich zvukař teprve zajížděl, vedli vlastně docela dobře. Rád jsem se přesvědčil, že jejich melodický Hard´n´Heavy, čerpající z předobrazů osmdesátých let, se velmi dobře poslouchá. Skladby mají švih a jako pozitivum jejich písní vlastně slyším i české texty.

Po nich následovala podivně nesourodá německá sebranka ALL FOR METAL, která svou tvorbu opírala o ta největší metalová klišé. Ať už se zaměřím na ohozy hudebníků (kožené kalhoty či různé válečnické chrániče) nebo budu cílit na rovinu hudební („heavy“ halekačky směřující svými refrény na první signální), nejsem schopen jejich výstup vyhodnotit jako něco, bez čeho bych nemohl fungovat. Zvláštní bylo i šestičlenné složení kapely. Rytmická dvojice v rouškách a krátkých vlasech vyznávala spíše image ala SLIPKNOT, zatímco všichni ostatní platili za stoupence vízoru AMON AMARTH či MANOWAR. Dvě kytaristky na krajích pódia a dvojice střídajících se zpěváků – drsňák a melodik - pak kdesi uprostřed, to také není zrovna běžné rozložení sil. Šestici hudebníků však doprovázela ještě dvojice roztleskávaček v oplechovaných sukýnkách, zde občasně vybíhajících před plnící se areál snad z důvodu rozproudění atmosféry. Pro někoho dost možná příští velká věc na scéně (kapele debut teprve vyjde), z mého pohledu, i vzhledem k tomu, že prostorem stále dokola létala slova jako „hammer“, „metal“ nebo „glory“, však absurdní klišovitý cirkus. Jen je mi divný, proč ten inženýr od nás ze Škodovky tak soustředěně sledoval ze stráně každý jeden moment jejich vystoupení. Jakoby se snažil v souvislosti s touhle hudbou ještě na něco dalšího přijít.:-)

Finští náladotvůrci INSOMNIUM měli zde po povedeném albu „Anno 1696“ slušně našlápnuto a předvedli výborný koncert, prostřednictvím něhož mohli přiblížit svůj melodický death metal, který byl navíc plný smutku a melancholie, trochu širšímu poli posluchačů. Jejich vystoupení patřilo v rámci třídenní akce rozhodně k těm zajímavějším a dodalo prvnímu hracímu dnu nejen notnou dávku umělečtějšího přesahu, ale sklidilo i nemalou odezvu. Budu si muset na tuhle partičku někdy udělat čas, neboť cítím decentní souvislost s novější tvorbou AMORPHIS. 

Po natlakovaných INSOMNIUM už v pátek násedovala jen velká jména, přejděme tedy k nim. Jejich krajané STRATOVARIUS platí už dekády za stálici melodického speed metalu, a tak samozřejmě došlo spíše na prověřené nosné hymny jako „Eagleheart“, „Black Diamond“ nebo „Hunting High And Low“, byť samozřejmě celek mohly vyvážit i novější kusy typu „Unbreakable“ nebo hodně čerstvá „Glory Days“. Velice solidní koncert tohoto finského kvintetu byl přehlídkou strhujících žánrových momentů a zároveň sázkou na jistotu, tradičně opentlenou výtečně šlapající instrumentací v módu klasického metalu a rovněž slovutným témbrem Kotipeltovým.

Švédští klauni AVATAR zklidili velké ovace. Musím uznat, že jejich show něco do sebe měla, byť k jejich muzice budu mít stran její nepůvodnosti asi vždycky výhrady. Jasně, kapela se snaží působit moderně a dělat k tomu pořádnou performaci, která balancuje někde mezi spontánním a nepředvídatelným konáním šíleného frontmana a štábním schématismem jeho spoluhráčů. Kros mezi drtivou a hutnou groovovou polohou s harsh vokály a snahou o melodické pop/rock hymny mi vlastně připadá tak trochu na sílu, ale třeba mám jen jisté předsudky a jako starší posluchač potřebuju trochu vycukat. Právě u AVATAR však došlo k neuvěřitelnému propojení kapely s fanoušky a bylo poznat, že jestli dnes někdo z účinkujících jede na vlně, pak jsou to právě tihle Švédové, o čemž svědčí i jejich úspěšná poslední řadovka. Ano, byla to jízda.

Mezi stálice lze již dávno řadit i hlavní páteční kapelu, jmenovitě Amottovi ARCH ENEMY, kteří se v poslední dekádě s Alissou White-Gluz za mikrofonem vyhoupli ke kýženým komerčním vavřínům. Na Metalfestu sice hráli již poněkolikáté, ale tentokrát mělo jejich vystoupení naprosto dokonalé parametry a nešlo mu prakticky vůbec nic vytknout. Vše do puntíku vyladěné, zvuk čistý jak luxusní křišťál, skvělé muzikantské výkony a ohromná porce energie, která šla z celé kapely a výběru jejich největších hymen. V jejich programu samozřejmě převládaly songy z poslední řadovky „Deceivers“ (zaznělo šest největších pecek), což jsem kvitoval s nadšením, ale nechyběly samozřejmě osvědčené hitovky jako „We Will Rise“, „My Apocalypse“, „Ravenous“, „War Eternal“ nebo „Nemesis“. Už teď je jasné, že se angažování kanadské front-woman i kytaristy Jeffa Loomise velice vyplatilo, a tak tahle mezinárodní instituce přístupného tvrdého metalu šlape lépe jak švýcarské hodinky. Nejlepší koncert celé akce.

Fotografie převzaty z FB profilů kapel.

06.06.2023	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz