METALFEST - Plzeň, Lochotínský amfiteátr, 5.června 2016 (den třetí)

Letos k popisu dění na šestém ročníku plzeňského Metalfestu nejsem schopen přistupovat jako ke komplexní třídenní akci, protože jsem se díky jiné zaneprázdněnosti dostavil až na tři úplně poslední kapely třetího dne. Lochotínský amfiteátr byl stejně jako minulý rok velmi uspokojivě zaplněn a působil znovu jako ten nejideálnější prostor pro konání podobné akce a to nejen v západočeské metropoli. Počasí akci velmi přálo a atmosféra byla znovu velmi pohodová až vlídná, o zvukové stránce vystoupení všech tří kapel netřeba pochybovat, neboť byla znovu na výborné úrovni, takže to pro mne bylo zkrátka takových příjemných pět hodin rozjímání nad metalem uvnitř přírodní scenérie, jakou zde představují parky v okolí letního kina a zoologické či botanické zahrady. Zde jsou tedy pouze tři odstavce věnované oněm třem viděných/ slyšeným kapelám.

AMORPHIS: dlouhá plavba na odlescích severské exotiky

Finové zde potvrdili svou dlouhodobě vynikající formu a předvedli set, kdy se i jedinci dříve neznalí jejich tvorby bouchali do čela nad tím, jak barvitou a v podstatě melodickou hudbu tihle AMORPHIS hrají. Neuvěřitelně ucelený a zároveň zvukově pestrý proud hitovek nebral konce a kapela čerpala nejenom z posledních období, ale kolikrát zabrousila i do vlastní historie. Velkou devízou byl samozřejmě výtečný frontman Tomi Joutsen, který působil jako pohybový katalyzátor a showman a ještě ukazoval jak hlasově všestranným lídrem stále je. Myslím, že rovněž díky němu si hudba těchto Finů drží stále čerstvost a vysokou úroveň. Skvělá byla souhra obou kytaristů, takže zatímco ty nosnější prvky, vyhrávky nebo případná sóla byla většinově záležitostí Esy Holopainena, pak ony spodní proudy a riffy ovládal hlavně Tomi Koivusaari. Set-list odehraný v Plzni.

EPICA: oči očarovány, uši stále tápou

Asi to není nadpis úplně k věci, neboť hudbu této holandské sympho-metalové jednotky za jiných okolností vůbec nesleduji. Důvodem zřejmě nebude nějaká nekvalita jejich produkce, ale jeden prostý důvod a sice ten, že se svým vkusem hodně míjím s jejich tvorbou, které rozhodně neschází ono bombastické, klávesami nazdobené aroma i zpěvaččiny časté přechody do operních sfér. Nicméně Simone Simons aspiruje bezpečně na jednu z největších krásek v ranku. Zkrátka a dobře, příznivci korektnosti a píčusové dbající na pravidla genderové rovnoprávnosti by se jistě pohoršili, kdybych zde uvedl hlášku, kterou jsme v mládí používali naprosto běžně („to je žíně jako svině“). Nejsem tedy schopen napsat cokoliv detailnějšího k této výživné porci skladeb od zvukově korpulentních Holanďanů, protože mne ta hudba zkrátka míjí a zanechává úplně bez emocí. Mluvit o tom, že je to prostě kýč a nic víc, by bylo asi moc povrchní a laciné, takže jen potvrdím, že se jim vystoupení zvukově vydařilo a že si získali velký aplaus a já se velmi rád díval, i když s poslechem...ehm, s tím už to bylo horší. Set-list odehraný v Plzni.

DIRKSCHNEIDER: řízný metal co pořád baví

Tenhle chlap představuje opravdovou legendu na scéně. Poctivý dělník heavy metalu, který zažil období největší slávy nejen jeho bývalých chlebodárců z ACCEPT, ale i žánru obecně. V Plzni prokázal svou ohromnou hlasovou formu a vybavenost a to tak, že by s tímto elánem s přehledem utáhl místo zde předvedených jednadvaceti fláků rovnou vystoupení minimálně čtyřhodinové. Jeho band, vystupující zde pod jeho příjmením (nikoliv pod zkratkou U.D.O.), přehrál tedy více než dvacet legendárních songů od ACCEPT z let 1979-1986 a po celých dvou hodinách si to s razancí vítězně odkráčel. Udo potvrdil, že je jako zpěvák prakticky nenahraditelný, protože jeho barva hlasu je prostě čistej originál a že jeho srdíčko stále bije pouze pro skutečný heavy metal. A tak jsme nebyli svědky žádného zdlouhavého vykecávání a cvalík do nás stále hrnul tuny pozitivní energie a nezastavoval. Na čež reagoval spontánně celý letňák poskakováním, pařením, chorálováním a radováním se. Dokonce jsem viděl stánkaře, který si odběhl od triček a mávaje rukama nad hlavou radostně v uličce poskakoval a volal, že Udo je jasně nejlepší na celým festu. Což je samozřejmě naprosto jasně pochopitelné. Naprostá osobnost co zde předvedla autentičtější set ACCEPT než samotní ACCEPT. Set-list zatím není k dohledání, ale buďte si jisti, že zaznělo to nejlepší, takže z hlavy a chronologicky dle stáří skladeb nikoliv dle pořadí: I´m Rebel, Starlight, Breaker, Son Of A Bitch, Fast As A Shark, Restless And Wild, Flash Rockin´Man, Princess Of The Dawn, Balls To The Wall, London Leatherboys, Head Over Heals, Losers And Winners, Metal Heart, Midnight Mover, Up To The Limit, Screaming For The Love Bite, Living For Tonite, T.V.War, Monsterman + dvě skladby z nejstarší etapy, jejichž název neznám.

09.06.2016	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz