METALLICA - Reload

70%

Jakkoliv bylo „Reload“ v tisku tehdejší doby prezentováno jako album, které celé vznikalo během stejných studiových prací co předchozí „Load“, není tomu zas až tak docela pravda. Nahrávalo se samozřejmě ve stejných prostorách The Record Plant studií v městečku Sausalito poblíž San Francisca a spolu s hlavním všudepřítomným tandemem James Hetfield/ Lars Ulrich byl do role producenta již tradičně nominován také Bob Rock. Cesta k zhotovení „Reload“ má však o něco komplikovanější průběh, než tomu bylo u přímo předcházející desky. Kapela totiž na „Load“ vybrala především dodělanou a poněkud uzrálejší polovinu skladeb z oněch sedmadvaceti a ty, které z původních prací vyšly pouze v rozpracované podobě, v nedodělaných konturách a skicách, začala dolaďovat a finalizovat  až s více než ročním zpožděním, jelikož bylo nutné díky vydání „Load“ také vyjet na světové turné. Mezi oběma alby však není zásadních rozdílů. Myslím tím jak na stránku kvalitativní, především vypovídající o nápadech (ano, „Reload“ obsahuje o něco více vaty než předchůdce), tak samozřejmě co se týče stylového zaměření, ale i zvukové opracovanosti (desce pomohla přítomnost Randyho Staubba). Obě alba spolu výtečně souzní a tak jsou chápána jako dvojčata, která zdařile doplňují tezi o někdejší plodnosti obří metalové kapely, která se rozhodla po několika letech pusta obšťastnit fanoušky velkou porcí skladeb, navíc přesně takových, které plně charakterizovaly muzikantské zrání kapely METALLICA a odpovídaly naturelu a muzikantské podstatě pětatřicetiletých rockerů, kteří nechtěli zamrznout u škatulky thrash, ale jali se stvořil songy, které by šly více s kontextem hudby jejich vzorů.

METALLICA měla v polovině devadesátých let spoustu času a prostředků, aby s výsledkem naložila podobným způsobem, takže i když se dvojice „Load/ Reload“ dočkala také kritiky ze strany metalového jádra, nikdo nemůže kapelu obvinit z toho, že by se snížila k neupřímnosti, k nadbíhání širší posluchačské obci, nebo že by snad šla cestou laciného opakování svých osvědčených vzorců. Stejně jako tomu bylo u „Load“, i „Reload“ šlo cestou přehledného rockového usazení, středních temp a skladeb odhalujících osobnější lyrické nastavení. Jasně, byla to pro určitý typ fans těžko poživatelná změna, tedy oproti hudbě, jakou se METALLICA prezentovala v osmdesátých letech, ale šlo rovněž cítit, že kapela vrhá na svět materiál vypovídající pravdivě o jejich muzikantských chutích dané doby.

Pilotní singl „The Memory Remains“, který charakterizuje houpavý groove a bytelně frázující Hetfield, se ještě dnes dostává těžko z hlavy, byť bezprostředně po zveřejnění této skladby, jinak obsahující dokonce vokální part Marianne Faithful, byla METALLICA kritizována z dalšího odklonu od heavy metalu. Pravdou však je, jakkoliv byl song zabývající se stárnutím v době svého vydání označován jako „ne moc dobrý“, tak prostě přežil a patří k nejčastějším a nejchytlavějším držákům hučícím v mém hudbou poznamenaném podvědomí. Ještě dnes je stále na koncertech hraný song „Fuel“, rychlý energický výpad na úvod, ve kterém mne však vždy vadila ona startovní část s hektickým Jamesovým odříkáváním veršů o vyhoření. Stejně jako „Load“ byl už od úvodu alba patrný příklon k rockovějšímu naturelu skladeb a bluesovějším základům – hutné vály jako „Devil´s Dance“, „Better Than You“ nebo lehce psychedelický „Slither“. Sympaticky dopadla i balada „Unforgiven II“, která sice na „jedničku“ z Černého alba nemá, ale i tak jde o povedenou věc s vlastním ksichtem.

Důležitou složkou „Reload“ bylo uchopení role kytar (Kirk Hammett tehdy přiznal, že v té době poslouchal nejvíc tvorbu S.R.Vaughana a další mistry blues), jako hlavních vykreslovatelů harmonií a různých ornamentů spjatých s tehdejší rockovou podstatou METALLICY. Kytary tak již neměly nic společného se zběsilostí a s proudy thrashových riffů. Čerpalo se z klasických stylů spjatých s bluesovějším naturelem nebo southern rockem, svou roli ve vyznění díla však hrálo i využívání různých kytarových efektů a zkreslovačů, díky kterým určité pasáže vyznívaly jaksi psychedeličtěji a tak se METALLICA někdy nevyhnula nařčení z příklonu k alternativnímu rocku. 

Když se zaměřím na to nejméně povedené, musím zmínit zejména skladby jako „Bad Seed“ nebo „Attitude“. První jmenovaná je klasická vata ve středním tempu, skladba nepříliš osobitá jakkoliv se člověk snaží k ní cestu najít a druhá zmíněná potvrzuje fakt, že METALLICA devadesátých letech nebyla nikdy moc silná v oblasti rychlejších temp. Za výplň je možné považovat třeba i výše zmíněný song „Better Than You“, jenž do zblbnutí opakuje totožné figury a celkově zaostává za jinými zdařilejšími riffovačkami jako třeba „Slither“, „Devil´s Dance“ nebo „Carpe Diem Baby“. 

Když budu cílit opačně, tedy na klady celé desky, nejlépe z „Reload“ vyjdou skladby tak trochu experimentálního charakteru, vedle singlů „Fuel“, „The Memory Remains“ a „Unforgiven II“ to jsou věci jako právě výše zmíněná „Carpe Diem Baby“ představující METALLICU v typickém houpavém stylu, s bytelným groovem, uspokojivými riffy a vcelku dobrými nápady. Povedla se psychedelická „Where The Wild Things Are“, kde se dostáváme na území poněkud netradiční, právě díky abstraktnímu hlukovému usazení této valivé, zlověstně kypící skladby. Jde o jedinou položku na desce, na které se skladatelsky podílel i Jason Newsted. Osobně však za nejlepší skladbu „Reload“ považuji „Low Man´s Lyric“, což je pomalý baladický song mající podobu jakéhosi irského tradicionálu a nutno přiznat, že to Hetfieldovi v poloze používané spíše u někoho jako je Nick Cave velmi sedne. Tuhle skladbu celkově poznamená i úvodní vstup zvláštního flašinetu. Druhým vrcholem je závěrečný epický výboj „Fixxxer“, zdlouhavý riffovitý trip, který prý vznikal na základě spontánního jamu. Nutno přiznat, že se dle mého „Fixxxer“ povedl více než „The Outlaw Torn“ z minulého alba.

Jsem rád, že si kapela nechala na tvorbu „Reload“ delší čas a tvořila album po částech, díky čemuž má deska i svojský ksicht a působí čerstvěji a osobitěji (hořčí příchuť a opar smutku), než kdyby bylo vše nahráno v jednom sledu do léta 1996. Větší odstup kapele prospěl a vyhnula se tvůrčí unavenosti, naopak vše bylo vybroušeno do zvukově výtečné podoby. Své kromě produkce vedené Bobem Rockem dělal také zákrok zvukového mistra Randy Staubba, který byl u finálních prací přítomen. „Reload“ odhaluje podobné rockové chutě METALLICY jako předchozí deska a je jen o trochu slabším pokračováním. Desku mnoho lidí osočuje z toho, že se na ní nachází velké množství vatových míst, čím déle jí však poslouchám, tím na ní více objevuji podnětného. Je fakt, že se kapela opět nevyhnula slabším a poměrně zbytečným položkám (viz. některé zmíněné výše), ale i tak si myslím, že převládají dobré skladby. Deska je tak kombinací dvou třetin zajímavých skladeb a jedné třetiny těch hodně průměrných. Na album jsem určitě nahlížel kritičtěji v době jeho vydání, než s oním dvacetiletým odstupem. 

21.11.2016	Diskuse (12)	Stray janpibal@crazydiamond.cz