MICHAEL MONROE - Horns And Halos
Když se řekne Michael Monroe, většina rockových příznivců
v České Republice dost možná vůbec neví, která bije. Je to opravdu
zarážející, protože tento dnes již jednapadesátiletý showman stál se svými
HANOI ROCKS předobrazem celé skandinávské punk rockové, garážové a
rock´n´rollové scéně. Finové měli se svým stylem, který do sebe míchal vlivy
kapel jako THE ROLLING STONES, THE DAMNED, NEW YORK DOLLS a JAPAN, v první
půli osmdesátých let zdárně nakročeno k metám nejvyšším a platili nejen na
londýnské klubové scéně (kde se kapela v roce 1982 na dva roky usadila) za
senzaci. Co víc? Bylo s nimi počítáno na místo, které o pár let později
zaujali GUNS´N´ROSES, nebýt kvanta drog, horkých hlav, přebujelých eg a rovněž
nebýt tragédie, kdy byl zkraje roku 1985 vinnou podnapilého zpěváka MÖTLEY CRÜE
při autonehodě v hollywoodských kopcích zabit jejich bubeník Nicolas
„Razzle“ Dingley, který v celé události figuroval jako spolujezdec.
Ze
staré éry za sebou HANOI ROCKS zanechali pět vynikajících a výsostně kultovních
studiových alb a jeden živák, aby se na sedmnáct let zcela rozešli. Většina
členů však pokračovala ve vlastních hudebních aktivitách. Comeback započatý
rokem 2002 sklidil velké úspěchy zejména na Starém kontinentě a přinesl další
tři solidní řadovky, aby v roce 2009 došlo opětovně k rozchodu. Mezi
oběma etapami Monroe nezahálel a pravidelně přicházel s vlastními projekty
nebo sólovými alby. Dělo se tak na sklonku osmdesátých let, v průběhu let
devadesátých a děje se tak i dnes.
Jeho další nahrávka „Horns And Halos“ je znovu naprosto skvělou a říznou porcí opravdové rock´n ´rollové muziky, kde převládají pouliční street rockové prvky, citlivě vyvažované s punkovými nášlehy. Prostě další velmi sympatická sada třinácti skladeb, ze kterých je cítit radost z muziky, z živého hraní, z životních postojů, z v textech předávaných příběhů. Tohle je prostě opět nepřibarvovaný zásah do černého, po kolikáté už u Monroea? Alba, na kterých Michael Monroe figuruje, platí většina za velmi kvalitní práci v rámci punk a street rockového žánru, bez ohledu na výsledné prodeje, protože jak známo častokrát některá vyšla u velmi malých značek (hlavně v průběhu devadesátých let). Ať se na mě tedy nezlobí všechny ty papundeklový rádoby kapely s lukrativní smlouvou v kapse, ale dle mého ví houby o čem je rock´n´roll. Mám na mysli všechny ty figury jako AVENGED SEVENFOLD (ve Spojených státech), HIM (v Evropě), o trapnostech typu LORDI ani nemluvě… zkrátka a dobře, někdo má za zosobnění opravdovosti Lemmyho (proč ne, že jo?) z MOTÖRHEAD, já řadím Monroea do naprosto stejné škatulky a na úplně stejnou úroveň. Letos navíc v sestavě s kytarovým střelcem Stevem Contem (NEW YORK DOLLS), Dregenem (ex-BACKYARD BABIES) a bývalým kumpánem z HANOI ROCKS Sami Yaffou, což samo o sobě značí už hodně moc. Prostě další výživná porce rocku bez příkras.
04.10.2013 | Diskuse (11) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Bluejamie65 | 12.07.2017 09:28 |
To je jedno, jak to bylo, jak je možný, že je jich míň, než nás a jsou všude... je to jak v tom vtipu s Leninem. Byla to má oblíbená země. Organizovali studijní pobyty pro evropské studenty na svých univerzitách se zdůvodněním, že toho mnoho dluží evropské kultuře a měli by něco také vracet... :-(((((((((( |
Stray | 11.07.2017 16:55 |
Nic jsem nepřipisoval. Takhle to bylo. |
spajk | 11.07.2017 16:22 |
To tam musel Stray připsat o Larsovi. To tam nebylo. Nebo jo? :-D |
Bluejamie65 | 11.07.2017 16:08 |
O to divnější je, že jste stejně skončili u Dána. |
spajk | 11.07.2017 15:56 |
Tady je řeč o finech :-) |
Bluejamie65 | 11.07.2017 14:03 |
Já to pořád říkám, Dánů je vlastně míň než nás a přitom jsou po světě všude:-)))) |
spajk | 09.07.2017 13:50 |
Tancovackove Nazareth...dej si facku! |
Stray | 09.07.2017 13:48 |
Tak jestli se ti nelíbí HANOI ROCKS a nebo nad ně dokonce řadíš tancovačkové NAZARETH, tak asi na té Monroeově tvorbě každej hledáme vitamíny úplně jinde. Na HANOI ROCKS mě nejvíc fascinuje ta "vamp atmosféra" nočního street rocku ranných 80´s a zásadní je tam pro mne vklad Andyho McCoye, Monroe na sólovkách už mě přijde víc rockerskej, víc americkej, je tam dost často foukací harmonika, akustická kytara a to je dle mého samozřejmě horší. :-) Od THE WILDHEARTS mám rád debutové album "Earth vs. Wildhearts" a ještě "P.H.U.Q." a "Fishing For Luckies" jsou dobré věci, bohužel ale ta kapela je symbolem promarněného talentu, není divu že to vyšumělo když Ginger v roce 1998 naběhl do londýnské redakce Kerrangu, rozbil tam někomu hubu a ještě to odnesli tři počítače, v podstatě ho chápu a ztotožňuji se s jeho minimalistickou diplomacií. :-)))Víš jakou kapelu nenávidí Steve Conte? Kapelu METALLICA.:-) Když totiž Lars vyhrožoval, že pokud volby vyhraje Trump, že se odstěhuje zpět do Dánska, Conte tento post na FB suše komentoval a nazval to jako to nejpozitivnější, co se může na hudební scéně stát po Trumpově vítězství. :-) |
spajk | 09.07.2017 13:28 |
Tu posledni desku Blackout states nebo jak se jmenuje taky mam, ale ještě jsem jí nerozbalil z celofanu. Pak mam neco z devadesátých Life gets you dirty a vinyl Not fakin it z 89. To je slušná palba, duet s Axlem nasledovan vubec moji nejoblibenejsi spratkovskou rifárnou While you were looking at me. Kua to je zacatek desky! Pak to chytne lehce patos aor, ale porad je to vyborny treba Muž bez očí. Body pripisuji taky za pojmenovani desky dle songu od Nazareth. Leckdy opomijené kapely a rekl bych, že neprávem. Mam je hodně rád. Nejvic absurdni na tom všem je, že Hanoi Rocks mě moc nebaví :-) Ginger Wildheart je taky dobrý borec, mam ho rád. Po ukonceni The Wildhearts se stahl z mainstreamu a jede klubovou karieru a hraje asi ve třech kapelach + vydává vynikající solova alba. Bohužel tezko sehnatelna, jen z jeho webovek a par alb existuje jen v digitální podobě. |
Stray | 09.07.2017 10:29 |
Díky těm svým posledním třem sólovkám ("Horns And Halos" je prostřední z nich) jsem přesvědčen, že MONROE zažívá nejlepší období své tvorby od konce osmdesátých let, Conte je jediný Američan v jeho kapele, dřív tam byl i Ginger z THE WILDHEARTS nebo Dregen z BACKYARD BABIES, což jsou taky známé firmy, byť evropské scény. Poslední řadovka "Blackout States" je nejlepší a jsem rád, že jsem si nenechal ujít mnichovský koncert. http://www.crazydiamond.cz/hardcore_superstar_michael_monroe_mnichov_backstage_21rijna2015_koncert/786 |