MICHAL PAVLÍČEK - Pošli to tam!

90%

Někdy je prostě dobré zajít na přednášku k panu profesorovi a ujasnit si některé priority. Zvlášť tehdy, když lze v jeho očích stále ještě bez problémů zaregistrovat onu lišáckou jiskru, která svědčí o schopnosti sebeironie a současně neguje veškeré obavy ze senility nebo rezignace. Dostane se vám pak spousty poznatků a podnětů, vytříbených náročným testem všech možných polemik i konfliktů a vyztužených mocnou životní zkušeností. A konečně i toho nejdůležitějšího, totiž ukázkového příkladu, jak lze důstojně stárnout, když má člověk alespoň trochu štěstí. Talentovaní lidé nemají v tomto směru žádnou výhodu, resp. jsou na tom pod neutuchajícím tlakem očekávaného výkonu ještě hůře. Michal Pavlíček byl přitom podarován v mnoha ohledech, nejenže má talent, je i velmi pracovitý, určitě mu nechybí smysl pro humor ani hlubší náhled na řadu podstatných věcí. V éře hodnotové relativizace jsem si za pár vyzrálými tóny nakonec odskočil zrelaxovat právě k němu.

Cesta k „Pošli to tam!“ ovšem nebyla přímočará. PRAŽSKÝ VÝBĚR jsem dříve spíš respektoval, než poslouchal. Daleko víc se mi líbili STROMBOLI, především pak tvrdší jazzrockové instrumentálky z jejich eponymního dvojalba. I dnes mě dokáží naprosto pohltit. V době nástupu grunge zas zapůsobily velmi osvěžujícím dojmem Pavlíčkovy našláplé projekty BSP a BIG HEADS. Od té doby víceméně pauza. Můj větší zájem o „lidi kolem PRAŽSKÉHO VÝBĚRU“ podnítila, možná trochu paradoxně, teprve mezinárodní sešlost kolem Michaela Kocába a její album „Aftershocks“, které se mi ovšem dostalo do rukou až minulý rok. Příjemné překvapení z toho, co dokázal jeden ze dvou pilířů české rockové legendy, vystřídala zvědavost ohledně aktuální formy druhého. Posledním impulzem se stal plakátek nalepený v blízkosti pražského Hyde parku – Palackého náměstí. „Neumělá“ kresba srdce prostřeleného kytarou svojí zdánlivou naivitou a nerockovostí zaujala. Zmíněná symbolika, nebyla-li úplně mimo, šla každopádně příjemně proti proudu. Vše nakonec urychlilo cd darované kámošem, který pěl ódy na jeden z mistrových posledních koncertů.

První poslechy se nesly ve znamení uznalého přikyvování. Ano, tohle je skutečně profesorský výkon. Stoprocentní hra a maximální pestrost. Výborný zvuk, jemuž dominuje, jak jinak, kytara, která podléhá jen svému pánovi a jejíž zvuk nenarušuje naprosto nic. I hutnější bicí tradičně výborného Miloše Meyera znějí v podstatě velmi nekonfliktně a jemně. Po pár dnech se nicméně dostavily neklamné příznaky provázející poslech něčeho víc než jen kolekce výborných skladeb: mrazení, neodbytné melodie a v závislosti na nich i četné změny nálad, které kupodivu svět kolem mne polidšťovaly. Nová sólovka Michala Pavlíčka není čistě instrumentální, přesto jí takové skladby naprosto dominují, neboť jde o opravdové skvosty, nadto opalizující pozitivními emocemi. Pavlíček v tomto směru neošidil snad ani jeden tón. Každý nese jedinečný otisk a z každého z nich tryská radost ze hry, o níž se chce evidentně a permanentně dělit, a to bez ohledu na intimnější atmosféru některých skladeb. Absolutně také nezáleží na tom, zda přistoupil k rozmáchlé, či decentní kytarové výmalbě. I díky tomu se album prakticky nemůže oposlouchat. Maestro se do své vlastní hudby během nahrávání zkrátka ponořil a dosáhl mimořádné hloubky, aniž by se současně něčemu či někomu uzavíral. Onen český (národní) undergroundový prvek, typický právě pro PRAŽSKÝ VÝBĚR, nechává ve své hře spíše jen problesknout. Jakmile rozezní své struny, vůbec nepochybujete o tom, že posloucháte světovou kytarovou extratřídu, která se v celé své jedinečnosti dnes a tady upřímně snaží navázat co nejuvolněnější a nezamindrákovanou komunikaci se světem kolem sebe a „poslat to tam“. S tím koresponduje i fakt, že titulku reprezentuje asi nejdůraznější, rozuměj nejtvrdší, skladba. Jeho projev, jakkoli působí vřele, totiž rozhodně neobnáší prvek podbízení.

Pavlíčkovo sdělení, i když je veskrze pozitivní a někdy i humorné, neztrácí ani okamžik na opravdovosti. V tom Havlův „srdeční vzkaz“ obsáhlo dokonale. V uvedeném smyslu může „Pošli to tam!“ představovat velmi úspěšnou misi. Aby také ne, když tak chytře políčil na každého rockera. Takže, zatímco jsem si nejprve užíval patetický kytarový trip „Ve znamení Jayi“ či metalově vygradované „Červánky“, vykvetly další a další skladby. Ty první ovšem stále „nevadnou“, stačí jen měnit úhel pohledu a objeví se další a další nuance. Proto také právě „Ve znamení Jayi“ stále považuji za jeden z instrumentálních vrcholů, který může mocně působit i koncertně. Někdo jiný může být zas zaháčkován až vaiovsky odlehčenou skladbou „Jseš tak romantická“ a krásu již zmíněných objevit až posléze. Za stručný rozbor by každopádně stály všechny instrumentální kousky, včetně takřka crimsonovského úvodu v podobě „Dunění“ a lehce znepokojujícího meditativního finále, jež obstarala decentní akustikou prodchnutá „Na druhém břehu“.

O něco delší dobu jsem si lámal hlavu s písněmi. Hned první z nich jsem zprvu vnímal jako značný propad. Nabízím tuto verzi: Některé zpívané skladby proud závažných emocí prýštících z kytar znatelně odlehčují. Přístup Pavlíčka k využití ženského elementu by snad mohl vyznívat až allenovsky, tj. ve smyslu pravidla – nejdříve podlehnutí femme fatale a pak skladba dokonale padnoucí jejímu projevu. Podobné úvahy však nabourává nejen hostování Třešňáka s Müllerem, ale především očividná snaha odlehčit tíhu sdělení svěřeného kytarovým tónům. Jednotlivá instrumentální čísla, resp. jejich sady, chtěl prostě nějak výrazněji předělit, jinak by hrozilo riziko přílišného akademismu, popř. únava či sterilita z nadměrného působení vysokých emocí. Pomocí občasného vrácení na zem, vystřízlivění, naprosto odlišného – ženského – výraziva, popř. melancholičtější vokální polohy a ironie lze pak posluchače po chvíli vystřelit zas o něco výše. Hostující zpěvačky tudíž plní především roli těch nejvhodnějších interpretek a možná i něčeho jako principu (puntíku) jin v Pavlíčkově jang tvorbě. I díky popsané dynamice vám těch téměř sedmdesát minut magické hudby, a tím pádem i přednesu neodolatelné koncertní pozvánky uteče opravdu rychle.

12.07.2019	Diskuse (29)	Pekárek hackl@volny.cz