MINISTRY - AmeriKKKant
Mám za to, že neustálé prodlužování kariéry americkým MINISTRY rozhodně
nepřidává, protože rovněž novinka „AmeriKKKant“ neplatí za bůhvíjak nezbytné
hudební dílo. Vlastně stejně jako tomu bylo u několika jí přímo předcházejících
desek. Beru to však tak, že Al Jourgensen po smrti svého kytaristy Mika Scaccii
nechtěl vyklízet místo, navíc si zjevně uvědomil důležitost této značky pro určitou zajištěnost svého dalšího života, vždyť se svými MINISTRY strávil již více než pětatřicet
let a je jediným hudebníkem v sestavě, který byl u všech etap této legendy. To se pak logicky těžko končí nebo cokoliv na svých zvyklostech mění. Když
jsem jej v předchozích letech viděl dvakrát na festivalu Brutal Assault,
nepřišlo mě to zrovna jako prezentačka kondice a příčetnosti. Letos je na soupisce znovu, v průběhu dekády již potřetí.
Už album „The Last Sucker“, které v předchozí desetiletce
uzavíralo anti-bushovskou trilogii, mělo být posledním kusem v diskografii
MINISTRY. Nahrávka působila vedle předchozích bezchybných jízd „Houses Of The Molé“ a „Rio Grande Blood“ však jaksi zbytkovitě, ale pořád se jednalo o
důstojné zakončení nějakého příběhu. Přitom k thrash metalu tou dobou tíhnoucí
MINISTRY, měli tenkrát energie na rozdávání, a kdyby Jourgensen o brzkém konci
sám nemluvil, nikoho by to v oné době asi ani nenapadlo. Ostatně sarkasmem naplněná témata motající
se stále okolo osoby ďábelského „W“ měly tenkrát pořádnou šťávu, takže proti nim dvě návratové placky „Relapse“ a „From Beer To Eternity“ působily jaksi
nemístně. Novinka „AmeriKKKant“ situaci nemění, akorát posluchače utvrzuje, že
všechno zásadní už jsme od této kapely slyšeli dávno. MINISTRY sice znovu více
tíhnou k noiseové podobě zvuku a elektronika hraje dominantnější roli než
v minulé dekádě, ale skladby oproštěné od metalových prvků a skrz na skrz prošpikované samply, těch nápadů valné
úrovně vlastně ani moc nemají. Celkově působí jako snůška repetetivně
vyřvávaných politických sloganů do nějakého kraválu, jakých má za sebou tahle kapela už hromadu.
Zatímco MINISTRY se dnes zbavují metalové části svého zvuku,
nic jim nebrání v podepsání smlouvy s největším metalovým vydavatelstvím
Nuclear Blast, jehož jsou dnes poprvé stájovými koni. Stejně tak Al Jourgensen do
sestavy přijal několik hudebníků z tohoto stylového ranku – viz. rytmika Tony
Campos (baskytara) a Roy Mayorga (bicí). Jen doplním, že kytary krouhají Sin
Quirin a Cesar Soto a klávesy obsluhuje John Bechdel.
Novinka se názorově veze na (pro MINISTRY již tradičních) protirepublikánských postojích a hlavním jejím aktérem je tentokrát další viditelný zloun – Donald Trump. V textech se to hemží narážkami na velkohubost a herecký talent hlavního klauna. Takže už od intra „I Know Words“ (sampl: we´ll make America great) posluchač může tušit, že bude v tomto směru docela sranda. Jenže té naopak moc není při střízlivém zhodnocení nového materiálu a jeho invence. Ten se jeví docela monotónně a nemá švih klasických prací kapely. Určité kouzlo má na intro navazující „Twilight Zone“ s nasamplovaným zvukem foukací harmoniky ve vygradovanějších fázích. Jde zjevně o soundtrack k rozpoložení velké části společnosti, které následovalo poté, kdy v amerických volbách zvítězil někdo, jenž je až komiksově přehnaným zosobněním všeho, co i tahle kapela nenávidí. Sílící Říše zla zkrátka nenechává Jourgensena lhostejným, i když jak již dlouho pozorný fanoušek tuší, jde o hru, během které se akorát účelově posiluje jedna názorová linie patřící odnepaměti k značce MINISTRY.
„Victims Of A Clown“ je další z proti-trumpovských skladeb a
zřejmě jeden z vrcholů alba. Současní MINISTRY to opravdu nepřehánějí s nějakou
rychlostí, materiál zní po mnoha letech vlastně docela loudavě, jakoby po vzoru alba „Filth Pig“ hrál spíše na atmosféru a vyvolával svým soundtrackovým charakterem
potřebné pocity. Jedinou rychlejší skladbou je „We´re Tired Of It“ a v jejím případě, po pravdě, nejde o nic světoborného. Ve skladbách jako „Game Over“ nebo „AmeriKKKa“ se
zmiňují zhoršující se poměry ve společnosti, ať už jde o Trumpa a jeho laciná
populistická gesta (hodně jeho slov je znovu nasamplováno a libovolně poházeno
celým materiálem), permanentní napětí vyvolávané hrozbou jaderné války nebo
narůstající rasistické a nenávistné tendence. Docela krátce zaujal chorál „Wargasm“,
kde se však, bohužel, do zblbnutí prodlužují právě ty nezajímavé noisové fáze, ale
i song s názvem „Antifa“, tak nějak automaticky náležící do všeho, co je zde ke
slyšení. Tahle poslední zmíněná věc naopak působí, jako by snad šlo o nějaký zbytek z časů „Psalm
69“. Z mnoha písní nemám totiž pocit, že by se, kdy dříve, dostaly na regulérní desku.
Z mého pohledu určitě nejde o vyloženě slabou desku, ale od MINISTRY už jsem zkrátka slyšel několik mnohem lepších kusů. Album je pravděpodobně lepší než dvě předchozí, ale určitá vyčpělost je z nahrávky rovněž cítit, což ještě umocní docela laciný cover díla. S přivřenýma očima tedy 60%.
06.04.2018 | Diskuse (10) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Jano | 05.08.2024 11:24 |
Díky, chlapi, za výživné tipy. Prelúskam sa tým postupne. Je toho dosť, ale to sú príjemné starosti :)) |
Stray | 04.08.2024 23:55 |
STABBING WESTWARD - Wither Blister Burn And Peel! (1996)
|
Lord VILE | 04.08.2024 22:15 |
To Jano: |
Stray | 04.08.2024 20:34 |
Můžeš samozřejmě u jmenovaných zabrousit i k jiným deskám, u KILLING JOKE ber celou tvorbu jako doporučení, od 1994 však si myslím víc, že ti bude sedět, můžeš zkusit Democracy (1996), nejlepší post comeback deskou je Killing Joke (2003) s klaunem na oranžovým podkladě, celá ta nová etapa je super. Nic ti nebrání projet si celou tvorbu THE CURE i DEPECHE MODE, víc toho od NINE INCH NAILS, komplet THE CULT, sólo prvotinu ROBA ZOMBIEHO - Hellbilly Deluxe (1998), debut Undertow (1992) od TOOL, Maynnardův bočák A PERFECT CIRCLE, novější věci od PRONG, pokud netrpíš předsudky tak si dej klidně LIFE OF AGONY a jestli se ti to bude líbit, tak ti můžu ty alba za rozumnou cenu prodat, protože já předsudky trpím.:-) A tohle podporovat nehodlám. |
Jano | 04.08.2024 19:33 |
Hltám komplet všetko presne tak, ako si napísal a rozpísal. Či ide o tvrdší metal ebo kľudne aj U2 alebo Davida Bowieho. Priznám sa, kopec z týchto vecí (drvivú väčšinu) nepoznám. Ale, tak snáď časom doženiem tieto resty. Táto Tvoja vyčerpávajúca odpoveď je ako z encyklopédie rock/metalu. Paráda. Ďakujem, že si si dal tú námahu. Pomohlo mi veľmi a mám čo robiť na dlhšie. Aj keď to nepočúvaš priamo, teda niektoré záležitosti, ale prehľad v muzike hodný obdivu. Vidím, že som sa nemýlil a som na správnej adrese tu |
alesh | 04.08.2024 19:25 |
Osobně bych přidal raná alba Godflesh nebo Pitchshifter, kdysi jsem to docela poslouchal, později mě to pustilo. |
Stray | 04.08.2024 18:26 |
pokud ti jde vyloženě o rock/metal s vlivy industrialu tak:
|
Stray | 04.08.2024 16:39 |
OK, já si jenom vybalím batoh, nacpu věci do pračky a pak odpovím. Pojedu podle polic. :-) Zajímá tě devadesátková hudba, která musí nutně šmrnclá elektronikou a nebo můžu psát i velkoměstkej groovy-rock stojící na kytarách? |
Jano | 04.08.2024 15:37 |
Zdravím, som mladý metloš (18 rokov) a chcel by som pekne poprosiť Straya alebo tunajších znalcov o nejaké tipy na kvalitný industriál v strihu 90-tok,ktorý ma už nejakú dobu veľmi drží. Napr: FEAR FACTORY, FRONT LINE ASSEMBLY, STRAPPING YOUNG LAD, NAILBOMB, LAIBACH a ďalších pár vecí, pretože naozaj nie som znalec štýlu ako takého. Trebárs tu píšem pod MINISTRY, ale hudbu nepoznám ( len som potreboval príslušné vlákno, nech nie som mimo misu 🙂). Hlavne ten FF, MESHUGGAH a SYL sú srdcovky. |
Valič | 16.04.2018 13:52 |
70% Podle mě to kapela měla zabalit už po výborném albu Rio Grande Blood. Novinka sice není ani zdaleka takový propadák, jak jsem čekal, ale neumím si představit, že by v dnešní době podobný materiál oslovil někoho jiného než pamětníky „starých zlatých časů“. |