Boomer Space

MINISTRY - AmeriKKKant

Mám za to, že neustálé prodlužování kariéry americkým MINISTRY rozhodně nepřidává, protože rovněž novinka „AmeriKKKant“ neplatí za bůhvíjak nezbytné hudební dílo. Vlastně stejně jako tomu bylo u několika jí přímo předcházejících desek. Beru to však tak, že Al Jourgensen po smrti svého kytaristy Mika Scaccii nechtěl vyklízet místo, navíc si zjevně uvědomil důležitost této značky pro určitou zajištěnost svého dalšího života, vždyť se svými MINISTRY strávil již více než pětatřicet let a je jediným hudebníkem v sestavě, který byl u všech etap této legendy. To se pak logicky těžko končí nebo cokoliv na svých zvyklostech mění. Když jsem jej v předchozích letech viděl dvakrát na festivalu Brutal Assault, nepřišlo mě to zrovna jako prezentačka kondice a příčetnosti. Letos je na soupisce znovu, v průběhu dekády již potřetí.

 

Už album „The Last Sucker“, které v předchozí desetiletce uzavíralo anti-bushovskou trilogii, mělo být posledním kusem v diskografii MINISTRY. Nahrávka působila vedle předchozích bezchybných jízd „Houses Of The Molé“ a „Rio Grande Blood“ však jaksi zbytkovitě, ale pořád se jednalo o důstojné zakončení nějakého příběhu. Přitom k thrash metalu tou dobou tíhnoucí MINISTRY, měli tenkrát energie na rozdávání, a kdyby Jourgensen o brzkém konci sám nemluvil, nikoho by to v oné době asi ani nenapadlo. Ostatně sarkasmem naplněná témata motající se stále okolo osoby ďábelského „W“ měly tenkrát pořádnou šťávu, takže proti nim dvě návratové placky „Relapse“ a „From Beer To Eternity“ působily jaksi nemístně. Novinka „AmeriKKKant“ situaci nemění, akorát posluchače utvrzuje, že všechno zásadní už jsme od této kapely slyšeli dávno. MINISTRY sice znovu více tíhnou k noiseové podobě zvuku a elektronika hraje dominantnější roli než v minulé dekádě, ale skladby oproštěné od metalových prvků a skrz na skrz prošpikované samply, těch nápadů valné úrovně vlastně ani moc nemají. Celkově působí jako snůška repetetivně vyřvávaných politických sloganů do nějakého kraválu, jakých má za sebou tahle kapela už hromadu.


 

Zatímco MINISTRY se dnes zbavují metalové části svého zvuku, nic jim nebrání v podepsání smlouvy s největším metalovým vydavatelstvím Nuclear Blast, jehož jsou dnes poprvé stájovými koni. Stejně tak Al Jourgensen do sestavy přijal několik hudebníků z tohoto stylového ranku – viz. rytmika Tony Campos (baskytara) a Roy Mayorga (bicí). Jen doplním, že kytary krouhají Sin Quirin a Cesar Soto a klávesy obsluhuje John Bechdel.

 

Novinka se názorově veze na (pro MINISTRY již tradičních) protirepublikánských postojích a hlavním jejím aktérem je tentokrát další viditelný zloun – Donald Trump. V textech se to hemží narážkami na velkohubost a herecký talent hlavního klauna. Takže už od intra „I Know Words“ (sampl: we´ll make America great) posluchač může tušit, že bude v tomto směru docela sranda. Jenže té naopak moc není při střízlivém zhodnocení nového materiálu a jeho invence. Ten se jeví docela monotónně a nemá švih klasických prací kapely. Určité kouzlo má na intro navazující „Twilight Zone“ s nasamplovaným zvukem foukací harmoniky ve vygradovanějších fázích. Jde zjevně o soundtrack k rozpoložení velké části společnosti, které následovalo poté, kdy v amerických volbách zvítězil někdo, jenž je až komiksově přehnaným zosobněním všeho, co i tahle kapela nenávidí. Sílící Říše zla zkrátka nenechává Jourgensena lhostejným, i když jak již dlouho pozorný fanoušek tuší, jde o hru, během které se akorát účelově posiluje jedna názorová linie patřící odnepaměti k značce MINISTRY.


„Victims Of A Clown“ je další z proti-trumpovských skladeb a zřejmě jeden z vrcholů alba. Současní MINISTRY to opravdu nepřehánějí s nějakou rychlostí, materiál zní po mnoha letech vlastně docela loudavě, jakoby po vzoru alba „Filth Pig“ hrál spíše na atmosféru a vyvolával svým soundtrackovým charakterem potřebné pocity. Jedinou rychlejší skladbou je „We´re Tired Of It“ a v jejím případě, po pravdě, nejde o nic světoborného. Ve skladbách jako „Game Over“ nebo „AmeriKKKa“ se zmiňují zhoršující se poměry ve společnosti, ať už jde o Trumpa a jeho laciná populistická gesta (hodně jeho slov je znovu nasamplováno a libovolně poházeno celým materiálem), permanentní napětí vyvolávané hrozbou jaderné války nebo narůstající rasistické a nenávistné tendence. Docela krátce zaujal chorál „Wargasm“, kde se však, bohužel, do zblbnutí prodlužují právě ty nezajímavé noisové fáze, ale i song s názvem „Antifa“, tak nějak automaticky náležící do všeho, co je zde ke slyšení. Tahle poslední zmíněná věc naopak působí, jako by snad šlo o nějaký zbytek z časů „Psalm 69“. Z mnoha písní nemám totiž pocit, že by se, kdy dříve, dostaly na regulérní desku.

 

Z mého pohledu určitě nejde o vyloženě slabou desku, ale od MINISTRY už jsem zkrátka slyšel několik mnohem lepších kusů. Album je pravděpodobně lepší než dvě předchozí, ale určitá vyčpělost je z nahrávky rovněž cítit, což ještě umocní docela laciný cover díla. S přivřenýma očima tedy 60%.


06.04.2018Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Jano
05.08.2024 11:24

Díky, chlapi, za výživné tipy. Prelúskam sa tým postupne. Je toho dosť, ale to sú príjemné starosti :))

 

Stray
04.08.2024 23:55

STABBING WESTWARD - Wither Blister Burn And Peel! (1996)
DANZIG - III - How The Gods Kill (1992), IV (1994)
TYPE O NEGATIVE - Bloody Kisses (1993), October Rust (1996), World Coming Down (1999)
THERAPY? - Troublegum (1994), Infernal Love (1995)
CORROSION OF CONFORMITY - Blind (1992)
PARADISE LOST - Icon (1993), Draconian Times (1995, One Second (1997), Host (1999)
CATHEDRAL - The Ethereal Mirror (1993)
BIOHAZARD - Urban Discipline (1992), State Of World Adress (1994)
KREATOR - Renewal (1992), Outcast (1997), Endorama (1999)
MORGOTH - Odium (1993)
NAPALM DEATH - Fear Emptiness Despair (1994), Diatribes (1996)
CARCASS - Heartwork (1993)
SKREW můžeš zkusit do roku 1996
SONIC YOUTH - Goo (1990), Dirty (1992)









 

Lord VILE
04.08.2024 22:15

To Jano:
Jestli mohu přispět svou troškou do mlýna, tak třeba prubni dohledat i tyhle kapely.Třeba kapela SOULSTORM by se ti mohla, jako fandu tvorby FF, docela i zamlouvat.Upozonuji, že se jedná o doom, death metal věci.

INNER THOUGHT - Wordly Separation 1994
INNER THOUGHT - Perspectives 1995
INNER THOUGHT - Is Thehe Hope Aid The Ruins 1999
MINDROT- Dawning 1995
MINDROT - Soul 1998
MEATHOOK SEED - Embedded 1993 (bokovka lidí z Napalm Death a Obituary)
SOULSTORM - Darkness Visible 1993
SKIN CHAMBER - Wound 1991
SKIN CHAMBER - Trial 1993

 

Stray
04.08.2024 20:34

Můžeš samozřejmě u jmenovaných zabrousit i k jiným deskám, u KILLING JOKE ber celou tvorbu jako doporučení, od 1994 však si myslím víc, že ti bude sedět, můžeš zkusit Democracy (1996), nejlepší post comeback deskou je Killing Joke (2003) s klaunem na oranžovým podkladě, celá ta nová etapa je super. Nic ti nebrání projet si celou tvorbu THE CURE i DEPECHE MODE, víc toho od NINE INCH NAILS, komplet THE CULT, sólo prvotinu ROBA ZOMBIEHO - Hellbilly Deluxe (1998), debut Undertow (1992) od TOOL, Maynnardův bočák A PERFECT CIRCLE, novější věci od PRONG, pokud netrpíš předsudky tak si dej klidně LIFE OF AGONY a jestli se ti to bude líbit, tak ti můžu ty alba za rozumnou cenu prodat, protože já předsudky trpím.:-) A tohle podporovat nehodlám.

 

Jano
04.08.2024 19:33

Hltám komplet všetko presne tak, ako si napísal a rozpísal. Či ide o tvrdší metal ebo kľudne aj U2 alebo Davida Bowieho. Priznám sa, kopec z týchto vecí (drvivú väčšinu) nepoznám. Ale, tak snáď časom doženiem tieto resty. Táto Tvoja vyčerpávajúca odpoveď je ako z encyklopédie rock/metalu. Paráda. Ďakujem, že si si dal tú námahu. Pomohlo mi veľmi a mám čo robiť na dlhšie. Aj keď to nepočúvaš priamo, teda niektoré záležitosti, ale prehľad v muzike hodný obdivu. Vidím, že som sa nemýlil a som na správnej adrese tu
👍

Škoda, že táto súčasná doba už neponúka tak kvalitnú muziku a hlavne experimentovanie. Na druhú stranu sú už obmedzené možnosti a v podstate asi všetko, čo sa ešte dalo objaviť/vymyslieť už bolo zrealizované. Možno sa mýlim, ale tak to vnímam. No nič, teším sa na objavovanie hudobných pokladov. Vďaka ešte raz.

 

alesh
04.08.2024 19:25

Osobně bych přidal raná alba Godflesh nebo Pitchshifter, kdysi jsem to docela poslouchal, později mě to pustilo.

 

Stray
04.08.2024 18:26

pokud ti jde vyloženě o rock/metal s vlivy industrialu tak:

WHITE ZOMBIE - Astro Creep: 2000 (1995)
NINE INCH NAILS - Downward Spiral (1994), Fragile (1999)
MARILYN MANSON - Antichrist Superstar (1996), Mechanical Animals (1998), Holy Wood (2000), Golden Age Of Grotesque (2003)
STRAPPING YOUNG LAD - City (1997)
FEAR FACTORY - Demanufacture (1995), Obsolete (1998)
MINISTRY - Psalm 69 (1992), Filth Pig (1996) ...dobré desky jsou i Houses Of the Molé (2004) a Rio Grande Blood (2006)
pokud budeš chtít měkší hudbu se silným pulzem devadesátek a nevzdat se elektro prvků
DAVID BOWIE - Outside (1995), Earthling (1997)
KILLING JOKE - Pandemonium (1994)
DEPECHE MODE - Violator (1990), Songs Of Faith And Devotion (1993), Ultra (1998)
U2 - Achtung baby (1991), Zooropa (1993), Pop (1997)

bez elektro prvků, kytarové věci - ROCK:
velmi charismatická dobová alba
THE CURE - Wish (1992)
FAITH NO MORE - The Real Thing (1989), Angel Dust (1992), King For a Day (1995), Album Of the Year (1997)
JANE´S ADDICTION - Nothing´s Shocking (1988), Ritual de Lo Hobitual (1990), Strays (2003)... kapela coby pilíř USA alternativy a jedno z beranidel destruujících osmdesátky.
SUICIDAL TENDENCIES - The Art Of Rebellion (1992)
THE ALMIGHTY - Crank (1994)
WARRIOR SOUL - Salutation For the Ghetto Nation (1992), Space Age Playboys (1994), můžeš zkusit i jejich jiná alba, ale těmito bych začal...
MONSTER MAGNET - Dopes To Infinity (1995), Powertrip (1998), God Says No (2000)
THE CULT - celkově skvělá kapela, nejvíc devadesátkové album the Cult (1994)
MÖTLEY CRÜE - Mötley Crüe (1994)
KISS - Revenge (1992)
TOOL - Aenima (1996)
DEFTONES - White Pony (2000)
KORN - Follow The leader (1998), Issues (1999), Untouchables (2002)
CORROSION OF CONFORMITY - Deliverance (1994), Wiseblood (1996)
PRONG - vše mezi 1989-1996
trochu groove metalu:
MESHUGGAH jsem nikdy neposlouchal, SOULFLY taktéž ne...
MACHINE HEAD - Burn My Eyes (1994), The More Things Change (1997), The Burning Red (1999)
SEPULTURA - Chaos AD (1993), Roots (1996) ...já osobně mám o něco radši starší thrashovou SEPULTURU (1987-1992)
pokud ti jde vyloženě elektroniku, tak si můžeš najít kapely jako SKINNY PUPPY, tebou zmíněné FRONTLINE ASSEMBLY a podobné, ale v tom nejedu, vždy jsem se přesvědčil, že elektronika stárne a drží jen fakt u těch nejvíc nejmainstreamovějších bomb, kde ten sound pořád drží (např. THE PRODIGY - The Fat Of the Land 1997), pokud ti jde o nu-metal, groove metal/rock s prvky elektroniky tak můžeš zkusit FILTER, STATIC X, ale v tom taky nejedu, vlastně mimo ty nejtlustší nosný pilíře mě ta el.hudba nezajímá.

grunge zde asi vypisovat nemusím...? Do dění dost promlouvali RED HOT CHILI PEPPERS (výborná alba 1991 a 1995 a vlastně i ta další), RAGE AGAINST THE MACHINE, v Evropě pak CLAWFINGER, ty jsem ale neposlouchal
KYUSS jsem nikdy nepřišel na chuť, ale asi nejkultovnější stoner formace devadesátek...

 

Stray
04.08.2024 16:39

OK, já si jenom vybalím batoh, nacpu věci do pračky a pak odpovím. Pojedu podle polic. :-) Zajímá tě devadesátková hudba, která musí nutně šmrnclá elektronikou a nebo můžu psát i velkoměstkej groovy-rock stojící na kytarách?

 

Jano
04.08.2024 15:37

Zdravím, som mladý metloš (18 rokov) a chcel by som pekne poprosiť Straya alebo tunajších znalcov o nejaké tipy na kvalitný industriál v strihu 90-tok,ktorý ma už nejakú dobu veľmi drží. Napr: FEAR FACTORY, FRONT LINE ASSEMBLY, STRAPPING YOUNG LAD, NAILBOMB, LAIBACH a ďalších pár vecí, pretože naozaj nie som znalec štýlu ako takého. Trebárs tu píšem pod MINISTRY, ale hudbu nepoznám ( len som potreboval príslušné vlákno, nech nie som mimo misu 🙂). Hlavne ten FF, MESHUGGAH a SYL sú srdcovky.
90-tky som síce nezažil, ale museli to byť krásne roky a hlavne dosť zásadne albumy vychádzali celkovo. Dalo sa v muzike proste vymýšľať, hľadať nové smery, kombinovať, miešať, ohýbať, zvukovo experimentovať atď. S čím teda začať, resp. pokračovať? Ďakujem veľmi pekne.

 

Valič
16.04.2018 13:52

70% Podle mě to kapela měla zabalit už po výborném albu Rio Grande Blood. Novinka sice není ani zdaleka takový propadák, jak jsem čekal, ale neumím si představit, že by v dnešní době podobný materiál oslovil někoho jiného než pamětníky „starých zlatých časů“.