MINISTRY - Praha, Roxy, 10.července 2019

Bez zdlouhavých kliček k věci. Program začali ten večer předskokani 3TEETH. Tihle borci z L.A. nastupovali v 19:15 před celkem řídce zaplněný sál, což bylo docela divné vzhledem k tomu, že pořadatel avizoval už hodně dopředu vyprodáno. Američané ale počty lidí vůbec neřešili a svoji show rozjeli hodně sebevědomě. Hudebně nebyli moc vzdálení hlavní hvězdě večera, občas jim do rytmu problesknul RAMMSTEIN, jindy riffy a protahovaný zpěv nahodil vzpomínku na WHITE ZOMBIE a když kapela přitvrdila, posunula se až někam k metalově industriálním SYBREED, a to znamená, že to ve finále nebylo vůbec špatné. Jako metal bych jejich produkci celkově vzato neoznačil, spíše to byl takový tvrdší elektro rock, místy až industrial, každopádně to ale znělo mnohem více heavy a kytarověji než na deskách. Kapela působila dojmem, že přesně ví, co chce hrát a žádná laciná-elektro dupárna ani líbivá muzika na první dobrou to nebyla. Tracky jely spíš ve středním až pomalejším tempu a vyzněly místy docela tvrdě a alternativně. Sympatická byla též stylová image frontmana, kdy tmavý knírek, kulaté brýle a kožba bylo přesně to, co se k tomuto typu muziky hodí.

Předkapela měla k dispozici zhruba třičtvrtěhodinku a ta byla vcelku zábavná. Skladby měly nápad a nebyly stejné. Škoda jen, že zvuk nebyl tak mocný, jako u hlavní hvězdy a ani světla nejela při jejich show naplno. A taky bylo s podivem, že na závěr dali hodně pomalou, celkem psycho věc, která na místo, aby set vygradovala, tak jej trochu přibrzdila. Celkově ale z mého pohledu nelze 3TEETH hodnotit jinak, než pozitivně. Jen nechápu, proč ten klávesák tolik mlátil svým nástrojem o stojan? To jako neměl strach, že si ten keyboard rozbije?

Po vcelku rychlé přestavbě podia pak nastupují bez dlouhého natahování MINISTRY a jako první spouštějí „Twillight Zone“ z posledního alba „AmeriKKKant“. Pomalý a řádně vohulený beat se zkresleným samplem známého sloganu Donalda Trumpa ...We will make America great again... determinoval i sděloval, o co ten večer půjde. Produkci umocňovala ještě velká videoobrazovka za kapelou, kde se americký prezident taktéž objevoval hodně často. První část koncertu byla ten večer věnována pouze poslednímu albu, což možná některé fanoušky nutilo trochu nervózně přešlapovat, mě ovšem nikoliv, protože novinka se mi líbí. Album AmeriKKKant ten večer kapela přehrála celé a musím konstatovat, že takové „Victims Of A Clown“, „Antifa“ a nebo „Game Over“ měly příkladné koule. Zvuk byl samozřejmě řádně vohulený a kapela ve složení, dvě kytary, basa, klávesy zněla opravdu ostře. Al Jourgensen střídající mikrofon se zkresleným zvukem s mikrofonem s ještě zkreslenějším zvukem kázal publiku a celkově se z podia linula velká energie. Zvuk byl možná až za hranicí únosnosti, ale o tom nakonec MINISTRY také jsou. První část show, stejně jako na desce ukončila skladba „AmeriKKKa“, která však, díky tomu jak je pomalá a expresivně rozplizlá, byla již trochu navíc, neboť publikum už čekalo netrpělivě na hity.

Druhou část setu, která byla oddělená kratičkou pauzou, kapela odstartovala dvěma tvrdšími, šlapajícími kousky, několika skladbami z alba „The Land Of Rape and Honey“, a rázem bylo publikum ve varu. Se zrychlením tempa se rozjel i kotel, a když po chvíli zazněla „Jesus Built My Hotrod“ (ta byla fakt boží..) a konečně také i všemi očekávaná „Just One Fix“, mlelo se to pod pódiem už docela fest. Následně pak šly ještě „New World Order“ a „Thieves“ a tím byla extáze dokonána. Rázem jsme se přenesli do zaplivaných klubů z devadesátých let a bylo nám všem dvacet. Situaci pak uklidnila až jako přídavek hraná „No Devotion“ od Alovi bokovky REVOLTING COCKS, po které pak 22. hodina povedenou produkci nekompromisně ukončila.

Byl to zážitek a největším překvapením pro mne byl příčetný, střízlivý, místy se dá říct až soustředěný Al Jourgensen! Pamětliv prvního vystoupení MINISTRY na BA, kde byl tento pán dost mimo, jsem se obával, zda-li jeho osobnost už není definitivně v troskách, musím ale uznat, že nikoli. Al Jourgensen vypadal ten večer opravdu živý a zdravý (!) a kázal své politické manifesty z pódia s příkladným entuziasmem. Podporován pak energickou a hlasitou kapelou dokázal, že značka MINISTRY zdaleka nepatří ještě do starého železa, čehož je nakonec i důkazem zcela vyprodaný (cca 1100 hlav) klub Roxy.

Bylo to hlasité, intenzivní a svým způsobem i jedinečné, protože moc kapel hrajících podobně jako MINISTRY ani není. Ten večer bylo ideální nechat se tím rachotem pohltit a vnímat jej celým tělem, kdo na toto přistoupil, musel odcházet opravdu nadšený.  

13.07.2019	Diskuse (0)	Sicky