Boomer Space

MISERY INDEX - Rituals Of Power

Razance spojení MISERY INDEX doposud nepodlehla moderním eufemistickým trendům a je až s podivem, že si tento název jistého ekonomického indikátoru ještě nevysloužil vylepšený kabátek z rádoby humanitárnější konfekce. Do reality dnešních dnů se přímo nabízejí novější střihy, třeba Prosperity Aim Barriers nebo Fortune Insufficiency Ratio. Delší slovní spojení (okecávání) v kladnějším gardu holt budí dojem větší sounáležitosti a znepokojující vůně prostě už není ten smrad, co tu býval, že ano? MISERY INDEX jsou také samozřejmě baltimorskou death metalovou masérkou, jež od samého počátku své existence striktně odmítá hledět na svět přes změkčovací růžovou optiku. Téměř dvěma dekádami prověřená formace nepřestává ve svých textových formulacích poukazovat na problémy, jenž architekti moci bagatelizují tak, abychom s nimi mohli v poklidu spolužít a budovat si svůj vlastní a ničím nerušený komfort, tudíž se o věci kolem nás příliš nestarat. Kvarteto umí mluvit „bez obalu“ a to jazykem, který nesahá pro laciné slovní výlevy, povrchní kritiku a vulgarismy, jazykem, jehož syrovost a sarkasmus přinejmenším nutí k opětovnému zamyšlení.


„Rituals Of Power“ je šestou řadovou deskou, která v tomto úsilí nepolevuje. Na ploše třiceti šesti minut přináší devět políčků pokrytectví od nepaměti bujícímu v každé společnosti. Mnoho už sdělují samotné tituly skladeb. Například hned úvodní „Universal Untruths“ snad ani nejde přeložit s takovým důrazem, s jakým k nám hovoří ono originální znění, no a zde nabízím úryvek ze skladby („čas vytrácí se uvnitř mazanin, ze skutečnosti se do černot řítíme, zásady zpochybněné, nekonečná opatření systém zadusila a co jsme si zaseli, to také sklízíme“). Slovní obraty Američanů v sobě i nadále skrývají velký kus pravdy, té pravdy, které se obtížně naslouchá, která se těžko přijímá, a přesto tam pořád někde ve skrytu duše doutná, dohořívá. MISERY INDEX tnou do živého, a to nejen svojí výmluvností, ale i hudební látkou.



Visačku death-grind kapela dostala hned při debutu „Retalitate“, o jehož emisi se postaral Nuclear Blast a docela dobře si vzpomínám na ten promo povyk v odborných periodikách. To se psal rok 2003 a čas ukázal, že nešlo jenom o lví pšouk. MISERY INDEX dokázali naplnit potenciál, který v nich skauti nahrávacího obra, či později Relapse Records a Season Of Mist svého času viděli. Jejich hudba by mohla plnit funkci jakéhosi ventilu k vypouštění frustrací. Opravdu nečekejte žádné větší skladatelské kompromisy, pouze mírně rozkročte nohy pro dostatečné ukotvení svého zběsilého headbangingu nebo se raději rovnou připojte ke chaosu těl v pulsujícím moshpitu. Čím více se budete do poslechů nořit, tím více budete nacházet drobné muzikantské kudrlinky, kvůli kterým se budete chtít k deskám vracet. Jenom se nezaleknout té prvotní zběsilosti, jež na nás skupina vychrlí.


Novinka, podobně jako všechna alba přechozí, nabízí kromě výše zmiňovaných death-grindových základů i hardcorové ingredience a až hmatatelný punkový feeling a drive. Skladby jsou střídavě podávány ve vysokorychlostních, valivých a sekaných tempech, všechny mají společného jmenovatele a tím je neutuchající přenos energie. Adrenalinem se zde opravdu nešetří. Materiál navíc opečovává i jistý druh brutální melodiky čili není složité se v něm orientovat. Strunné nástroje umějí skladby osvěžit sólovými party nebo překvapit různými výpady, z nichž některé švihají jako krátká thrashová metla („I Disavow“). Další zbraní je duo vokálů baskytaristy a zakladatele souboru Jasona Nethertona a kytaristy Marka Kloeppela. Jejich srozumitelné chrapoty, někde na hranici growlu, jsou tím správným katalyzátorem již tak maximálně živelných hudebních náloží, zvláště pak ve společných dvojzápřazích vyhánějí tlak v písních řádně vysoko.


Nakonec tu zkrátka musím zmínit jednu absolutní petardu na soupisce. „New Salem“ je skutečným hitem v tomto žánru. Z celé aktuální kolekce přináší zdaleka nejvíce melodické vyznění, přičemž svoji nasranost vybíjí s takovou výřečností, kterou jsem už dlouho neslyšel. Salem je přístavní město ve státě Massachusetts, které se kromě obchodu proslavilo i procesy s čarodějnicemi. „New Salem“ na tyto procesy odkazuje v zrcadle současných všemožných rychlokvašných afér a mediálního očerňovaní („Bojuješ za správnou věc? Nebo jenom vyhledáváš bojový stavy? Pitomý hon čarodějnic a padající hlavy“). „Rituals Of Power“ je další velmi povedenou nahrávkou, která po hudební stránce nepřináší vcelku nic nového, která ale zaručeně bude sklízet úspěch při živé prezentaci, jelikož má charisma a kvanta pozitivní energie na rozdávaní, a to i přestože neoblbuje krásnými iluzemi.


02.04.2019Diskuse (8)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

Subeer
02.04.2019 13:58

Jó super, díky..jsem rád, že tě to nezklamalo, tak nějak jsem si to představoval. 50 minut tohodle nářezu je celkem rozumných. Jinak toho grindu už hnětají pomálu, spíše jen přísada, která tuží ty rychlejší party..

 

Honza H.
02.04.2019 13:10

Stručně ke koncertu: Návštěva byla více než solidní, sál zaplněnej (odhadem 150 - 180 lidí), ale nebylo to úplně tělo na tělo, dalo se dejchat :) Předkapely skvěle zvučil domácí zvukař (včetně slyšitelných sól, chválím!),světla dělala celej večer stejná (taky domácí) dívčina. Na Misery Index pak nastoupil zvukař vlastní, vše se zesílilo, zvuk kytar zhutněl (tudíž nebyly logicky slyšet všechny drobný aranžérský vychytávky, ale tady šlo hlavně o tu intenzitu) a nade vším se pnuly dominantní bicí, především kopáky. Ostatně skvělej bubeník byl tím hlavním motorem, kterej hnal celou kapelu dopředu,jeho hra byla hodně pestrá (pro mně nejzajímavější článek koncertu).Celkovýmu projevu kapely nebylo co vytknout, řevy zvládnutý, sehranost na jedničku. Byla to hodně intenzivní jízda, v podstatě neustálej mosh-pit,lidi v sále se tvářili spokojeně, ale těch 50-55 minut bylo na mě tak akorát. Ostatně ani kapela evidentně nepočítala s přídavky a ani z publika je nikdo nijak výrazně nevyžadoval. Prostě stačilo :)
Jinak grindu hráli pomálo, bylo to většinou v intencích groove-deathu se špetkou HC.
Tak snad to takto stačí :)

 

Subeer
02.04.2019 12:18

Zdenos: Díky, jsem rád, že se ti to líbí, proto to tu děláme..měj se :-).

 

zdenos
02.04.2019 11:52

jinak chválím recku, která je zajímavě stavěná, vypíchnutí lyrics se mi líbí :)

 

Subeer
02.04.2019 11:41

zdenos: Ano, "Killing Gods" je nejvíce death friendly a pokud se ti líbilo, tak novinka je laděná dost podobně.

 

zdenos
02.04.2019 11:14

mě přeci jen přijde, že předposlední Killing Gods, přineslo oproti všem ostatním albům trochu změnu - chrastivější zvuk s lehkým efektem špinavosti, více harmonií, melodií, více HC a deathu než death grindu. Vlastně i ty obálky posledních dvou alb naznačují lehce jiné směřování. Pochopitelně i Killing Gods byla rubačka jak hrom, ta deska se mi moc líbila, tudíž se na novinku Rituals těším

 

Subeer
02.04.2019 03:13

Honza H.: Čau, no to jsem rád, že tě tu mám.. povídej více. Melodka se super klub, přesně stavěný pro takovýhle kapely. Pokud se povedl zvuk, což předpokládám, tak to muselo být maso. Kolik bylo lidí? Jak dávali zpěvy atd..sdílej trošku více plís...

 

Honza H.
02.04.2019 00:41

Díky za recku! Před týdnem jsem na nich byl v Brně na Melodce a byť se skalním příznivcem jejich stylu asi nestanu, jsem rád,že jsem je viděl. Jejich výkonu nebylo moc co vytknout, i ten mosh-pit byl vice než důstojnej :)