Mít kontrolu nad jemnou mechanikou webu

Celý nápad na tenhle úvodník se točí okolo myšlenky, která tvrdí jedno - Není nic špatného na tom, mít dopředu naprosto přesnou představu, jak mají tyhle stránky vypadat. Vědět, jak přesně má být výsledek namíchán, co má v rámci článků o hudebních produkcích reprezentovat a jak to celé má na čtenáře působit. Jde vlastně také o přístup, který se vymyká obvyklému: Ať si každý píše, co uzná za vhodné, nějak se to postupně stejně všechno zveřejní, bez ohledu na to, kam ten jednotlivý výstup stránky posune.

Kdybych chtěl být součástí kolektivu, kde se k dramaturgii daného místa přistupuje s ledabylostí nebo by byla vedena zcela mimo můj vkus, mohl jsem zůstat tam, kde jsem cca před patnácti lety byl. Jenže mě nebaví přeliberálnělá místa, kde si každý hraje na vlastním písečku a věnuje se podružnostem, nepodstatným tématům, či objektům bez charismatu, místo toho aby zabral na podstatných věcech, a kde bylo ve výsledku podle mého gusta zhotoveno asi tak 15% textů. Člověk, který vyžaduje absolutní svobodu toho, co ve svých textech vypouští, bez ohledu na skutečnost, zdali své okolí kladně nabíjí nebo zdali je tomu naopak, asi nebude úplně vhodným adeptem na pisálka našich stránek. A člověk hrající pouze na sebe, přeceňující vlastní důležitost, tak ten už vůbec ne. Pro náš stav mám jednu charakteristiku...

Rozhodně nejde o totální kontrolu nad výsledkem. Myslím, že i já se dost potýkám s územím zvaným kompromis a chápu se jako někdo, kdo je ochoten s ostatními jednat, případně spíše přivírat oči. Spíš mě baví představa teamu, kde každý účastník pochopí vnitřní nastavení a ochotně přijme roli mravenečka makajícího pro společné dobro.:-) Čímž automaticky ona temnou aurou opatřená „kontrola“ přejde do módu radostné sebekontroly každého jednotlivce. Nejde o to, někomu říkat, co má přesně dělat a psát, ale o to zachovat u dotyčného chuť, entuziasmus a zájem o psaní, ale zároveň jeho přednosti vypilovat do tvaru, který bude webu nějakým způsobem prospěšný a bude jej náležitě posilovat.

Jde o mód: „Drž se cesty, vidíš před sebe, sluníčko svítí do kroku, do toho smrkového lesa po pravé straně fakt nevstupuj. Radši srovnej krok a tepovou frekvenci, pořád je co pilovat. Baví tě koncerty? Choď na ně, odbyt těch článků tu bude. Chceš psát recku na nové NIGHTWISH? Pokud se v nich vyznáš a seš v rámci možností vlastníkem střízlivého náhledu na věc, napiš to jak chceš, ale s četností těchto textů to nepřeháněj! Chceš psát o veganských jídlech a bizarních myšlenkových proudech světa zasaženého revolucí genderu? Odejdi jinam!!!“

Přispěvatele tak vnímám jako součástku organismu, která mechanice dění může prospět. Vždycky jsem si přál, aby dotyčný nejen plnil učitou roli důležité ingredience webu, a je jedno, jestli je to pisatel koncertních reportů, recenzí nových alb nebo se zaměřuje na rozhovory, hlavní je, aby jej to stále bavilo a psal s rozhledem a chutí.  

09.11.2024	Diskuse (0)	Stray