MONSTER MAGNET - Powertrip
Čtvrtá deska „Powertrip“ je v rámci celé diskografie MONSTER
MAGNET velmi speciální. Po úspěchu předchozího alba „Dopes To Infinity“ z roku 1995 a odježdění všech následujících koncertních šňůr si kapela z New Jersey konečně vybrala chvíli volna, ale že by se jednalo o letargické povalování, o tom nemohla být v případě této nespoutané sebranky ani řeč. Dave
Wyndorf totiž velmi záhy odjíždí do Nevady, aby zde nejprve nasával atmosféru města heren a
striptýzových barů, Las Vegas, a posléze po celé tři týdny, absolutně odstřižen
od civilizace, v jednom nejmenovaném hotelu pro změnu nacházejícím se uprostřed
pustiny, tvořil právě skladby pro nový materiál, který se posléze stal náplní
desky „Powertrip“, přičemž témata skladeb se týkala většinově událostí, které
dobrodružný frontman za poslední dobu zažil na svém výletě. Nebylo nic, co by ambiciózního hudebníka a rockera každým coulem v jeho nejdůležitějším tvůrčím období zastavilo, a tak deska s
„beatnickým“ podtextem dýchala tvůrčí energií a upřímností, přičemž kulisami
většiny skladeb se logicky stalo prostředí pompézně zveličovaného světa americké
zábavy, která stojí a padá především na vydělávání peněz.
Ačkoliv původní motivy skladeb vymyslel Wyndorf zcela sám, je
zjevné, že do výsledku jaký nakonec známe mu museli pomoci jeho spoluhráči,
ovšem i výtečný producent, kterým se Matt Hyde skutečně jevil a svou pověst potvrdil. Podstatná pro tohle
album byla nekašírovaná rocková opravdovost, ale také skladatelská nápaditost, protože i přes relativně tvrdé a surové
vyznění zde působí většina rockových vypalovaček hodně chytlavě. Stejně tak hrála
roli vzájemná diferencovanost skladeb, takže jsme dostaly, jak songy
s bouřlivě vygradovanými refrény, tak pozvolnější věci, jejichž groove
pomalu narůstal z akustických začátků až do peklem spalovaných finálních partů. Na
své si přišli, jak příznivci hitovek na první dobrou, ale i zadumaní podivíni
toužící po něčem hlubším. Hned pět skladeb z alba bylo použito do
soundtracků k některým z právě tehdy vycházejících filmových trháků.
Tak namátkou třeba titulní skladba alba, která se stala ústřední věcí filmu
„Soldier“ z Kurtem Russelem v hlavní roli, mohla sloužit jako dokonalá definice stylu kapely. Asi největší úspěch
značila „Space Lord“, rytmická dusárna se specifickým charismatem, ospalým
úvodem, ale i tím nejbombastičtějším a nejfrajerštějším refrénem, která ideálně vyobrazila
nebezpečné scenérie slávy na povrchu nablýskaného světa americké zábavy.
Ve skladbách MONSTER MAGNET se to v roce 1998 hemžilo
nahými ženami, všemožnými podivíny, bezskrupulózními boháči, kteří jsou
připraveni platit za ledacos, ale také typy z úplného okraje společnosti.
Ďábelská nahrávka tak nepostrádá ani v textové rovině peprný náboj a
prezentuje Spojené státy jako zemi, kde je dalece největší důležitost věnována
penězům, materialismu a pozlátku celkově, to všechno budiž v tomto světě upřednostňováno před duchovnějšími aspekty života. Od
úvodní riffové bouře „Crop Circle“, až po vášnivě odehraný závěr v podobě
uhrančivé suity „Your Lies Become You“, vypovídá materiál o maximální koncentraci na ústřední téma sdělení. Silná je tahle deska rovněž co se týče
atmosféry a schopnosti dostat do skladeb potřebný feeling, což je doménou třeba
desperátské „Temple Of Your Dreams“. Asi by se tahle věc dala přiblížit nejlépe jako stoprocentní
přenesení srdce do skladby samotné. Ano, Davu Wyndorfovi na tomhle albu věřím
každou notu, a i jeho spoluhráčům se zde zadařilo, zejména pak kytarista Ed
Mundell, který zde neúnavně sóluje a šperkuje každičkou skladbu, opravdu nezůstal o nic pozadu. Album působí více hrdinsky,
životaschopně a mnohem méně zahuhlaně než všechna tři předchozí. Jasně, je zde
dlouhý psychedelický výlet „Bummer“, který stojí na těžkotonážních riffech, ale pak
zde vše vynahrazují uvolněnější proto-punkové vypalovačky jako „Baby Götterdamerung“ nebo
„19 Witches“. Druhá zmíněná proslula zejména mexickým temperamentem, výraznou
akustickou kytarou a celkovým latino nádechem.
Rockovou podstatu souboru, který už se nacházel mnohem dál
než před pár lety, v časech svých undergroundových stoner-metalových počátků, velmi dobře charakterizovala
zejména skladba „3rd Eye Landslide“, věc toho typu, kterou by ráda vlastnila ve svém repertoáru i rockověji působící METALLICA té doby. K napsání songu „See You In
Hell“ inspirovala Wyndorfa jeho vlastní zkušenost, kdy
byl během jedné ze svých cest tradičním americkým Greyhoundem konfrontován s příběhem nějakého
pomateného hipíka, který mu z ničeho nic údajně sdělil, že se svou ženou zabil vlastní dítě a záhy
pohřbil. Zmatený Wyndorf tehdy autobus pod dojmem z nechtěného setkání s šílencem na
první zastávce opustil, ale co rozhodně opouštět nechtěl, byla jeho hudební
kariéra a práce se svými nápady určenými pro MONSTER MAGNET, které v roce 1999, v průběhu
světové šňůry, kdy ve Spojených státech předskakoval MARILYN MANSON a
v Evropě dokonce posléze i METALLICE, dostal do vrcholné formy. Kapela se tehdy
stala velkou záležitostí, a i zdařilé album nakonec fanoušci ověnčili zlatou deskou,
neboť se jej prodalo jenom v prvním roce po vydání okolo půlmilionu kusů.
06.09.2018 | Diskuse (2) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
down | 07.09.2018 08:18 |
Jedna z nejvíce "macho" desek, které jsem kdy slyšel! |
Subeer | 07.09.2018 05:23 |
Díky za tyto ohledy za Monster Magnet. U Powertrip jsi výborně vystihl tu absurdní atmošku desky. To nastavené zdrcadlo odrážející sarkastický "fuck off" škleb na všechny ty náruživé spotřebitele konzumního života. Jinak hudební machrovina, s navlečená do časově neprůstřelého kevlaru. |