MR.BIG - Ten

60%

Před třemi dekádami velmi slavná americká hardrocková kapela MR.BIG se i po smrti svého bubeníka Pata Thorpeyho ještě jednou dokázala spojit za účelem realizace nového alba. Jak už jeho název napovídá, v případě „Ten“ jde o jejich jubilejní desáté dílo. Jedná se o zcela typickou sadu písní, kde trojice Eric Martin (zpěv), Billy Sheehan (baskytara) a Paul Gilbert (kytara) zužitkovává své přednosti pro zaznamenání jedenácti skladeb ovlivněných přiměřeným způsobem bluesovou tradicí a vším tím, co kdy asi tak bylo v písních MR.BIG k nalezení. Rozhodně ubylo robustnějších a dramatičtějších momentů, prvků, které by člověk přiřadil spíše do žánru Hard N´Heavy a taktéž progresivistického rejdění a krkolomnějších sól, naopak materiál shledávám poměrně nenáročným, umírněným a přehledným. Jde o zcela typické americké rockové album, do kterého se propisují tradiční vlivy tamního prostředí.

Byť je albu znovu propůjčena ona studiová kvalita, co do nápaditosti jde přeci jen o údržbovější materiál bez nápadných vrcholků, jakoby se muzikantům v šuplících nacházelo ještě několik skladeb, u kterých by si řekli, že to tedy spolu ještě jednou zkusí, nápady sesumírují a hodí do placu. Za Torpeyho do sestavy rok zpátky naskočil Nick D´Virgilio, bubeník, který s kapelou odjel již loňskou koncertní šňůru ve Spojených státech, ten nahrál i bicí party na novinku a doplnil tak zkušenou trojici. Martinův hlas je stále ve formě a když se do toho opře, stejně jako třeba Joey Tempest z EUROPE, dokáže stále svou barvou a témbrem tnout do živého, kytarový střelec Paul Gilbert je o řád umírněnější než v divokých časech minulosti a Billy Sheehan zkrátka zkušeně drží kostru.

Nejhitovější skladbou novinky je zřejmě bezproblémová „I Am You“ s chytlavou zpěvovou linkou a únosně důraznými riffy. Největší zajímavostí celku naopak „Right Outta Here“, kterou prostupují teskné psychedelicky vedené kytarové tóny, jak z dílny pozdních THE BEATLES. Dva songy od podlahy – a sice hned úvodní „Good Luck Trying“ a nebojácná „Courageous“ také rozhodně nepatří k nepovedeným. Jsou zde však i umírněnější kusy, díky kterým celek nevyznívá úplně jako čistokrevný hard rock. Spíše akustické balady „Who We Are“ nebo „The Frame“, archaické boogie „What We You Thinking“ umocňují spíše dotek umírněné pohodovosti postarších bardů, takže ve výsledku nový materiál budí dojem spíše starosvětské sbírky od zkušených muzikantů, které ve všech směrech schází větší umělecká ambice. 

Za mne jde zřejmě o jedno z nejslabších děl kapely MR.BIG, i když rozhodně ne špatné. „Ten“ tak dokonale naplňuje přívlastek „labutí písně“, prostřednictvím které se slavní rockeři loučí pod společným logem. Kapela navíc v létě jede evropské turné, což značí záležitost v našich zeměpisných šířkách ne zrovna častou. Ať už to s MR.BIG dopadne jakkoliv, zanechali po sobě rozhodně poutavou diskografii v klasicky rockovém střihu, které nikdy nescházela muzikantská perfekce.

17.07.2024	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz