MUSE - Simulation Theory

70%

Čím více roste věhlas britských MUSE, tím spíš oslabuje jejich skladatelský potenciál a jejich alba se daleko spíše zaměřují na vypiplanou stylizaci, takže působí spíš jako výkladní skříň nejrůznějších módních zvukových forem než sbírka silných skladeb. Osobně si však nemyslím, že je vše úplně špatně, ale není divu, že jim to ostatní kritici nechávají sežrat, protože kapela se po skladatelské stránce prakticky už přes deset let nevyvíjí, pouze přejímá prvky z nejrůznějších prostředí moderního popového spektra a tyto motivy opracovává do sobě vlastní podoby. Přesněji řečeno, MUSE už dnes mnohem více pracují se syntezátory a umělými zvuky, než aby si vzpomněli na svou dravou rockovou minulost. A protože mě některé symfoničtější motivy hned v úvodní skladbě „Algorithm“ navodily vzpomínky na zvukovou stopu československého seriálu Návštěvníci (ona klavírní preludia nad dramatickou symfo vyhrávkou), musím opět potvrdit, že pro tuhle kapelu je bombastičnost zákonem.

Nebýt dnes typicky tklivého a táhle uplakaného hlasu Matta Bellamyho, vlastně by nebylo možné současné MUSE snad ani identifikovat. Skladby totiž dost často pracují nejen s umělými zvuky a orchestrací, ale naprogramovaná je i rytmika a vše budí dojem neživého organismu opájejícího se dokonalostí. Pod povrchem veškeré té nablýskané syntetiky a jí příslušících zvukových postupů je tak opravdu hodně těžké nalézt nějaký skutečný život. Aby také ne, když MUSE se letos nechali unést do světa virtuální reality a jejich písně zní tak, jako by byly vyvinuty v těch nejmodernějších laboratořích.

Novinka „Simulation Theory“ nejenom že zve na výpravu do virtuálního světa plného dobrodružství, počítačových her, automobilových honiček, kosmických či mimo-dimenzionálních přesunů a dalších, nikdy nekončících adrenalinových zážitků, ale vše díky prosvětlení jedovatými barvami neonů a světel nočních velkoměst stylizuje do módy a popové kultury osmdesátých let. Ať už byly pro hudebníky tou hlavní inspirací filmy jako Návrat do budoucnosti, Blade Runner, Star Wars nebo E.T. mimozemšťan, je zjevné, kde dnes vězí svět této kapely. Novinka tak představuje zvukově vypiplaný produkt snažící se o co nejlepší skloubení hudebních prvků navozujících ono dokonale naleštěné a syntetické dějství, tolik oblíbené a prosazované právě v osmdesátých letech 20.století.

U některých skladeb převládá vyloženě synthy-popový ráz a těží spíše z umělé rytmiky a pečlivě naprogramovaných zvuků – bombastická „Algorithm“ hned v úvodu a nebo na ní navazující taneční hitovka „The Dark Side“ , jiné se snaží zachytit proud okázalého moderního popu prostřednictvím elektro groovu – „Propaganda“ a „Break It To Me“, no a pak jsou zde bohudík také věci, které se ještě dají nazvat rockovými či dokonce folkovými písničkami s futuristickým nádechem, jako je tomu v případě roztěkané „Pressure“, kde hraje prim zbustrovaný kytarový riff a celková nervnost, nebo „Something Human“ pošilhávající k jakémusi sci-fi country, jehož jádrem je docela povedená melodická linka.  

Producentská opečovanost je zde tak naprostou jistotou, a i díky tomu album zní hodně semknutě, jakkoliv skladby vykazují stopy celé řady žánrů. Ještě aby ne, vždyť na dlouze připravovaném materiálu spolupracovalo s kapelou tolik známých jmen - tím hlavním direktorem prací byl sice Rich Costey, ale ve studiu se mihli i Mick Elizondo nebo dokonce Timbaland. Mojí oblíbenou položkou je „Thought Contagion“ s pomalejším tempem, ovšem i výraznou gradací k mnohohlasému chorálu a celkovou proměnlivostí své struktury. Povedl se i popík „Get Out And Fight“ stojící znovu převážně na syntetice, i když refrén je zvýrazněn kytarou a kvílivým Bellamyho hlasovým pojetím. O různorodosti alba svědčí skoro až gospelové sbory uvnitř dalšího singlu „Dig Down“ nebo na strunu fanoušků DEPECHE MODE hrající motivy v úchvatné robotroní jízdě „The Void“, umístěné v samotném závěru nosiči do role jakési elektronické symfo epopeje, dost možná ovlivněné i tvorbou Jeana Michela Jarreho. Hodně silných 70% i přes fakt, že MUSE dělali v letech 2001-2006 mnohem lepší a originálnější skladby.

26.11.2018	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz