MY DYING BRIDE - Feel The Misery
Tragická je životní pouť ve vizích a představách dost možná nejdeprimovanější metalové kapely všech dob. Britští MY DYING BRIDE rozhodně na své třinácté řadovce „Feel The Misery“ málokoho překvapí. Okolnosti jejich hudební existence zná totiž každá hloubavá metla odrostlá v devadesátkách, protože tehdy právě oni kralovali ostrovní doom-metalové vlně. I dnes však nic neztrácejí ze své chuti po podobně deformované nadsázce a umění rozplakat všechny fanoušky pochmurných nálad. Osobně jsem je vždy vnímal (na rozdíl od PARADISE LOST) jako osobitou kapelu, nicméně oslovující tak trochu jiný druh posluchačstva. MY DYING BRIDE jsou mnou chápáni stále jako velmi okrajová záležitost, žánrovka, kterou ne úplně každý stráví. Dost se to projevilo s postupujícími alby a lety po přelomu milénia, kdy jejich obliba poklesla, ovšem pokud jste jim vždy fandili a jejich hudba se vám líbila, novinka vás určitě nezklame. A naopak, pokud jste je vždy brali podobně jako já, tedy jako okrajový doplněk vašich sbírek, budete zřejmě mít k novince výhrady a poukazovat na menší barvitost a nápaditost této letošní osudové sbírky, než tomu bylo v případě třeba předchozího alba „A Map Of All Our Failures“. Vlastně celé to letošní přijetí či odmítnutí nových dlouhatánských songů záleží především na míře vašeho fanouškovství a vztahu k nim, protože si nedovedu představit letitého metalového posluchače, který by těch jejich předchozích dvanáct alb ignoroval a s novinkou by rázem pookřál, protože ta oproti starším deskám nenabízí žádnou další nadstavbu.
Pro pořádek si tedy připomeňme, že MY DYING BRIDE už to na sklonku devadesátých let odpískali s nějakým znatelným evolučním vývojem a jedou stále podle velmi podobného mustru. Někdy se pohřební žalmy povedou více, jindy naopak méně, ale to je u každé žánrovky, pěstující si hrstku věrných, vlastně normální. Po experimentálním, avšak ve své době nepochopeném, díle, které bylo v roce 1998 nazváno poněkud podivuhodně „34,788%...Complete“, se pokorně Nevěsta vrátila k starým pořádkům a rezignovala na evoluční stránku věci. Stalo se tak na desce „The Light At The End Of The World“, kterou mnozí uvítali, jiní naopak odsoudili kapelu právě se zaleknuvší oné neznámé budoucnosti. Od té doby se MY DYING BRIDE pohybují ve velmi omezeném teritoriu, byť songy ve většině případů přerůstají desetiminutovou hranici. Každá jejich deska se od té předešlé už dekádu liší jen velmi sporadicky, záleží spíš na tom, jak vás ta která sbírka celkově v době svého vydání osloví a jakou atmosféru nabídne, protože se mi zalíbila právě minulá sada, letos zůstávám k Aaronovu utrápenému žalozpěvu a ponurým valivým tempům jejich typického kytarového masívu, který je tradičně ve vyčištěnějších místech zkrášlen mrazivým zvukem smyčců, poněkud netečný.
Pro fanoušky MY DYING BRIDE bude „Feel The Misery“ určitě deskou, která tak nějak pohodlně zapadne do celkového pohledu na diskografii a nebude z ní vybočovat, pro ostatní nepůjde zřejmě o nic, co by dokázalo snadno zvedat hladinu adrenalinu. Osobně mne zde zaujala hned první skladba „And My Father Left Forever“, kde (světe div se) Aaron Stainthorpe konečně a opravdově zpívá, a pak snad ještě titulní song osekaný do poněkud přímočaré podoby. Jinak jde o typické hutné a tíživé klády s utrápenou deklamací, jakou mají mnozí uctívači podzimu na této kapele tolik rádi. I tak je třeba smeknout před vytrvalostí a lpěním na vlastním originálním zvuku a sdělení. Já osobně však v tomto ročním období vyhledávám spíš protilátky, nikoliv zesilovače osudovosti.
| 15.10.2015 | Diskuse (13) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
| pažravá fena | 18.10.2015 13:47 |
Pěkná recenze :) ... já to pochopil cca takto: FTM je celkem obyčejná nahrávka, udržující si standart (vysoký :) ...), ale protože zas až tak MDB nemusím ... tak třeba 60%. A navíc mnohdy nechápu, co že na MDB někdo vůbec má. A proč ne, já jsem velmi spokojen, za poslední kvartál je to má rozhodně nejoblíbenější deska (společně s Lindemannem) a kupodivu Slayerem. A jelikož letos toho již moc čekat nelze, neboť se těším již jen na Heiden a netěším (dle ukázek velmi netěším)na živák Paradise Lost, tak myslím, že 2015 u mne zůstane zapsán jako rok, kdy se tahouni doom metalové vlny docela pochlapili a letošní alba Moonspell, Paradise Lost a právě MDB zůstanou na 80% - 90% hodnocení :) ... | |
Stray | 16.10.2015 22:25 |
Pak je všechno v pořádku. :-) | |
Valič | 16.10.2015 22:07 |
Stray: "Letité čtenářstvo" si tu raději přečte recenzi nových Clutch než třeba recenze Grave a Purtenance, do kterých by se autor musel nutit. Mimochodem, díky že jsi tu nedávno připomněl ty Vallenfyre, CD Splinters už mám doma (celkem mě pobavila nálepka na digipacku: "No bonus tracks, just METAL!"). :-) | |
| Brinth | 16.10.2015 18:16 |
Ich hudba ma vie chytiť za srdce a novinka je u mňa za 80%. Môj najoblúbenejší album je asi Songs of Darkness, words of light, to je hutná a našlapaná jazda. MDB je kapela, ktorej by nejaká evolúcia ani nesekla. To čo robia, robia pocelé tie roky dobre. Niektoré albumy ma bavia menej, ale hádam nikdy nenatočili dačo zlé. | |
Stray | 16.10.2015 18:07 |
Valič: Album "Like Gods Of the Sun", jo to byla svého času první věc, kterou jsem si od nich koupil, na MC kazetě, hrozná blbost.:-) Songy sice kratší a jakoby melodičtější, ale že jde o něco víc než ostatní alba, tak takový dojem nemám. Když jsem to nedávno slyšel, tak jsem si říkal, jak se tohle někomu mohlo líbit? Což lze použít i na ty další věci co vycházeli před a po. Ne já to fakt v sobě nemám, tu doomoidnost, okouzlení lesním metalem nebo jak bych to nazval, chtěl jsem to období hlavně přežít, což se mi podařilo. Svým způsobem jsem byl rád za nástup nové vlny ze zámoří (KORN, MANSON, DEFTONES, ...). Louža: Hele jestli se mi podaří umřít do deseti let, tak je to ale na Tobě, pokračování, výběr vhodného nástupce, pokračování nastolené cesty, recku CHILDREN OF BODOM pro Tebe napíšu, vždyť o co jsou nebo nejsou horší než KARAKLYSM, MY DYING BRIDE, VALLENFYRE, BLOODBATH, kapely, které tu má jen ze vztahu k letitému čtenářstvu "Odtamtud". Kdybych měl to sebevědomíčko víc ukotvený, tak bych se nebál to tu táhnout jenom prostřednictvím všech těch BACKYARD BABIES, BRING ME THE HORIZON, BULLET FOR MY VALENTINE, W.A.S.P., občas pravda nějací ti IRON MAIDEN, horší, že mám pocit, že oni ti mY DYING BRIDE a CHILDREN OF BODOM zajímaj víc mojich čtenářů než BACKYARD BABIES a BRING ME THE HORIZON, a to je z mého pohledu trochu průser. | |
Louža | 16.10.2015 16:17 |
Díky ;-) | |
Valič | 16.10.2015 16:14 |
Divím se, že nikdo nezmínil výborné album Like Gods Of The Sun, které já osobně považuji za jejich nejpovedenější (100%). 34,788%...Complete mi připadá spíš jako takový zajímavý experiment (80%), ale celkem chápu, že jejich ortodoxní fandy ta deska moc nenadchla, předpokládám, že trip hopové úlety jako Heroin Chic s texty ve stylu "In, out, baby I don´t mind. Nice cunt. Nice behind." nebo "Bitches. Yeah, I fucked my share. And their mothers cause I don´t care." už na ně asi byly moc. :-) Z novějších desek se mi líbí třeba A Line Of Deathless Kings nebo Songs Of Darkness, Words Of Light (obě za 90%). Stejně bych ohodnotil ještě The Angel And The Dark River. Zbytek diskografie mi tak nějak splývá a hodnocení by se pohybovalo mezi 70 a 80 procenty (včetně novinky) s tím, že u kapely oceňuji, že si vytvořila svůj originální nezaměnitelný styl, který mě ale většinou moc nebaví poslouchat. | |
Stray | 16.10.2015 16:09 |
Loužo, ty my dáváš. :-) Tak abys neřekl píšu si je do fronty a nepočítej s tím rychle, dřív než v listopadu to nebude, kalendář je plný k prasknutí. | |
Louža | 16.10.2015 16:01 |
Taky cítím mizérii, pořád to nevyšla recenze na nové Children od Bodom. Kdy už to bude? | |
Stray | 16.10.2015 15:12 |
Od svých počátků mne MDB přišli jako příšerná kapela, v letech 1992-94 jsem dost kamarádil s o dva roky mladším týpkem, kterej se nadchnul pro doom metal a všechno temné a ponuré (dokonce patřil k zakládajícím členům AGNUS DEI), dnes je z něho mimochodem uznávaný patolog, s kterým spolupracuje i krajská kriminálka. Pamatuju na naše večerní výpravy do areálu místní patologie v Procháskově ústavu, kde jsme tuším v roce 1993 cestou z letňáku přelejzali plot, abychom za oknem pozorovali ty zvláštní lesknoucí se místnosti a nádoby s orgány na policích. :-) Mimochodem na podzim pak vyšel CARCASS "Heartwork". Jednou nás třeba zaujala nad jedním okýnkem cedule, kde stál nápis: "Výdej a příjem zemřelých. To jsme se cestou domu chlámali. Od začátku jsem měl tohle ve své blízkosti hned z první ruky. Zatímco já se držel té staré klasiky, on k mému nepochopení jakoby úplně zapomněl na všechen jiný metal, co byl předtím. Vždycky jsem nad MDB kroutil hlavou, i když samozřejmě alba jako "Turn The Loose Swans" nebo "The Angel And The Dark River" jsem samo také uznal za klasiku. "34,788%...Complete" je jiná, ale nelíbí se mi stejně jako všechno co dělali předtím a potom, on totiž první kladný krok, kterej jsem k této originální kapele učinil bylo až předchozí album "A Map Of All Our Failures", jinak | |
