MYRKUR - Folkesange

60%

Stalo se, co se dalo předpokládat a pozorným neuniklo. MYRKUR svou tvorbu výrazně naklonila směrem skandinávského folklóru a na místo klasicky rockových nástrojů doprovází její hlas celá řada pro tvrdou hudbu těch méně tradičních. Zainteresovanost Amalie Brunn do podobného muzicírování tedy na novince kulminuje a deska je tak plná zvláštní vyklidněné atmosféry a exotických zvuků. Poté co zpěvačka slavila velký úspěch s druhou řadovou deskou „Mareridt“, kde naznačila své vokální, skladatelské a stylistické možnosti, ze své tvorby v těchto dnech prakticky nechala zmizet veškeré prvky, které jí ještě před dvěma lety spojovaly s čímsi příbuzným severskému black metalu a vlastně i metalu obecně a jala se posílit onu stránku, jenž příslušela náklonnosti k tradičnímu folklóru dané oblasti a jeho historii. V ani jedné z nových písní tak nezazní byť jen jeden hrubější zkreslený tón elektrické kytary, bubenický výpad, či dokonce ďábelský vřískot, všechny zvukové prvky nových skladeb jsou poskládány tak, aby vkusně a decentně posloužily k dobarvení čirých vokálních linek hlavní představitelky. Dnes již ustálené pod křídly vydavatelské stáje Relapse.

Máme zde tedy další, čistokrevně folkovou Amalii Brunn, novopečenou matku a šikovnou multi-instrumentalistku se zálibou v nástrojích vyvěrajících z muzikantského umění skandinávských předků. MYRKUR je nesporně talentovanou performerkou, která oplývá nejen silným vokálním projevem, ale umí hrát na spoustu rozličných nástrojů, takže v jejím případě rozhoduje pouze otázka, na kolik vám je daná osoba sympatická a jak dalece jí její hudební příspěvky věříte? Mám pocit, že MYRKUR zrovna tak může oslovit velkou spoustu posluchačů, na druhou stranu může být stejně tak spoustě lidí jedno. Ve Spojených státech žijící Amalie Brunn pochází sice z Dánska, avšak z její hudby, stylizace i potřebného feelingu je cítit spíše atmosféra pusté a hornaté norské či dokonce islandské krajiny a prostého venkovského člověka s ní odjakživa spjatého. Pakliže jde o šikovnou roli, skrze kterou přízračná kráska nahání body u opěvovatelů všeho pohanského a seversky přírodního, pak se jí to velice daří. 

Z hudby na „Folkesange“ je totiž znát, kterak je pro MYRKUR ve smyslu vyjádření důležitá ona spjatost s přírodou a dřevní folkovou tvorbou, což je patrné z velmi autentického podání jejího zpěvu, z oněch promyšlených instrumentálních aranží, jenž jej zlehka doprovází, ale hlavně ze způsobu, kterak je to celé prezentováno. Vývoj k čistým zpěvovým rejstříkům MYRKUR působí naprosto přirozeným způsobem a zračí se v něm jak hudební , tak i osobnostní vyzrálost. Některé skladby působí důstojným a skoro až nábožným dojmem, v jiných naopak zpěvačka působí jakoby tančila a prozpěvovala si v ranní rose. Nálady skladeb se různí a vytvářejí poměrně zajímavou mozaiku, na dravější chvíle však i přesto nedojde a vše si drží punc umírněnosti, tak aby vynikly všechny ty instrumentální aranže a přímočaře vedené vokální linky, což byl samozřejmě záměr. Hlavní úlohy zpěvu MYRKUR bylo dosaženo.

Když to vezmu kolem a kolem, ona proměna z poměrně neortodoxní alternativně (black) metalové umělkyně v zpěvačku s dospělejším náhledem na věci je však dvousečná, neboť nový materiál automaticky ztrácí na překvapivosti a nějaké občasně vygradované energii. Nic takového se zde nekumuluje. Zkrátka a dobře, u starších nahrávek jste byli schopni se stále tak nějak překvapovat, kdežto zde od začátku víte, co vás po dobu třičtvrtěhodiny čeká. Je vlastně jedno, jestli posloucháte tohle nové album MYRKUR nebo nějaký podobně koncipovaný počin od kohosi jako byla svého času ENYA, protože přes veškerou profesionální stránku věci vám bude jasné, co zde asi tak uslyšíte a co v žádném případě ne. „Folkesange“ není deskou pro ortodoxní příznivce metalové hudby, ale spíše pro obdivovatele skandinávské kultury. Onoho horského jódlování, melodických hlasových kudrlinek a obnažené ženské síly a  křehkosti si zde zkrátka užijete až až.

28.03.2020	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz