MYRKUR - Mareridt

70%

Předně, můj přístup ke zpěvačce vystupující pod uměleckým jménem MYRKUR je vesměs pozitivní, ve svém zdejším hodnocení se však nevyhnu několika upozornění na pár věcí, které mě na celém projektu dvaatřicetileté dánské hudebnice Amalie Brunn příliš nesedí a to i navzdory skutečnosti, že několik skladeb na jejím druhém a v září vydaném albu „Mareridt“ považuji za naprosto skvělé věci. Pokud máte rádi temnou a zároveň tklivou muziku, která v sobě pojí metalové vlivy s avantgardou a severským folkem, pak jste zde na správné adrese, to ať si třeskutí blackmetalisté a všichni ti temní a nespokojení vlci vyjí třeba na ledově chladný islandský měsíc.

Předně obecná pozitiva: Amalii Brunn slouží ke cti, že skladatelsky i vokálně funguje sama za sebe, že není jen jakousi mělce působící a bezcennou loutkou v rukách studiových muzikantů makajících na zakázkách svého vydavatele. Několik skladeb na desce dokazuje, že umí v onom skandinávsky nalazeném dark folk metalovém stylu, navíc v případě dvou skladeb lehce šmrncnutém blackovými poryvy, napsat, jak hodně dojemnou a charismatickou píseň, tak i jedovatou smršť. Pro hudební byznys je přínosná i co se vzhledu týče, neboť jde bezesporu o zajímavou a krásnou ženu, navíc její hlasový projev je velmi vyzrálý a vesměs originální, takže proč by se z někoho podobného nemohla stát hvězda? 

Letmá procházka obsahem: V úvodní skladbě „Mareridt“ předvede MYRKUR vokální techniky, jaké se kdysi používaly v horách většiny severských zemích k nahánění dobytka a z té ryzosti projevu naskakuje doslova husí kůže, člověk jakoby stál uprostřed hornaté pustiny kdesi nad fjordem, její hlas zde totiž dokáže navodit atmosféru a je velmi autentický, deroucí se přes hory a doly skrze jiskrné trilky. Rovněž jde o velmi pozoruhodnou hudebnici, i co se týče skladatelské práce, pohybující se navíc v oblastech netradiční kombinace hudebních stylů. Ony právě rozdivočelé skladby „Maneblot“ a „Ulvinde“ dodávají celku na výživnosti a vrstevnatější podobě. Líbí se mi, jakým způsobem MYRKUR dokáže zapracovat všechny ty folkové indicie do těch dvou nekompromisně mrazivých blackmetalových sypaček. Když naopak přijde s tím nejčistším pěveckým projevem v elfsky čarokrásné „Crown“, nemám slov. Jde zřejmě o vrchol celé desky. I duet „Funeral“ s CHELSEA WOLFE se povedl, a tak má deska, která trvá pouze něco přes půlhodinu hned několik želízek v ohni.

Teď pro změnu k záporům: Nechápu proč je album tvořeno songy, které jsou nazpívány hned ve čtyřech jazycích, konkrétně v dánštině, švédštině, angličtině a islandštině? Celek tak určitě nepůsobí zrovna semknutým dojmem, ale spíše jako slepenec skladeb, které byly nahrány během delšího časového úseku, zjevně podle toho, na co zrovna byla v domácím studiu chuť. Což budí dojem podobný efektu tak trochu vysypaného šuplíku. Dál mne zaráží, proč se dánská hudebnice, žijící ve Spojených státech (a ještě před časem prezentující v synthy-popové kapele), ve svých aktuálních klipech nyní prezentuje uprostřed hornaté norské (nebo islandské?) krajiny, když její vlastní domovina je prostě jenom taková travnatá placka kousek nad Německem, kde za nejvyšší vrchol platí nájezd na dálnici? Tyto věci ve mně totiž budí pocit, že se Relapse rozhodli MYRKUR pomocí image severské divy prodávat jako nějaký produkt přihlouplým konzumentům zpoza Atlantiku (Němci od Wackenu, nesmějte se, nejste na tom o moc lépe). Zkrátka mě to i přes výše zmíněné klady celé moc neštimuje.

Z mého pohledu tak jde určitě o pozoruhodnou a talentovanou umělkyni, která zde prezentuje pár naprosto skvostných skladeb, doplněných na osmatřicetiminutový nosič o nějakou tu pofidérní vatu a skladatelsky zas ne až tak pevnou výplň, asi za účelem stůj co stůj zasytit hlad po čemsi bytostně severském a skandinávském. Kdyby se jednalo o šestiskladbové EP volil bych určitě známku vyšší, takhle díky těm několika skvělým skladbám a velmi zajímavému hlasu za 70%.

09.10.2017	Diskuse (13)	Stray janpibal@crazydiamond.cz