MYRKUR - Spine
Éterická kráska Amalie Brunn pod uměleckým jménem MYRKUR již asi dekádu cílí na příznivce metalové hudby. Přestože svým pojetím nezapře skandinávské folklórní kořeny a do nedávna i ovlivnění tamní blackmetalovou scénou, určitou strojeností, provázející dost často její produkce, stále dráždí ne jednoho fanouška tvrdé hudby. Zkrátka a dobře, nepůsobí pro určitý okruh lidí důvěryhodně. Jedno si však ujasněme, MYRKUR nikdy netvrdila, že přísahá na extrémní metal. Navíc je bezesporu velmi výraznou interpretkou - skvělou zpěvačkou a všestrannou hudebnicí, která umí skládat a hrát hned na několik nástrojů, tudíž se snaží vyjádřit především sebe samu v co nejautentičtější podobě. Nebo tomu tak donedávna většinou bylo. Dnes už je vlastně jedno, zdali její hudba vychází z blackmetalového prostředí nebo u ní převládají výrazné prvky skandinávského folklóru, protože o příslušnost k nějaké žánrové škatulce jí zjevně nikdy nešlo.
Až mechově hladivá novinka „Spine“ je dosud nejpřístupnější a nejchytlavější nahrávkou jejího portfolia. Jakoby se prostřednictvím půlhodinové, do detailu vystyleované desky vydala na cestu za oslovením širší posluchačské obce. Blackový skřehot již zde prakticky vůbec neuslyšíte, naopak si songy drží nadýchaný ráz, jež je úzce svázán s goth kulturou a vším temně romantickým. Jestliže „Mareridt“ spojovala ony blackmetalové vlivy s islandským folklórem a působila, i díky spjatosti s přírodou, drásavě a nebezpečně, pak na stranu mírnějšího pojetí se následná „Folkesange“ přiklonila zcela bez zástěrek. Z mého pohledu tak její hudba právě tehdy ztratila část ze svého kouzla. Nyní MYRKUR přichází s albem, které bych nazval přehlídkou baldachýnové jemnosti a temné, záhadné a na poslech velmi atraktivní písňové formy, která jakoby se snažila navázal na onen měkký, klávesami vystaný sound TYPE O NEGATIVE z časů jejich fenomenálního alba „October Rust“.
Svázanost s folklórem a celkově s přírodou zde nění až tak dominantní jako u několika albových předchůdců, naopak do popředí vystupují romantizující goth-rockové prvky a takřka popová přijatelnost. Základem je však silná melodie a ona éteričnost přinášející do hudby MYRKUR jistou dávku mystiky. Novinka je prostě o dost uhlazenějším dílem, než jakými se Amalie vykazovala před lety. I díky tomu se určitý okruh posluchačů bude nudit. Živelnost a eruptivnost kamsi zmizela a nahradila ji větší komformita. Podstatné je, že tahle dánská umělkyně dokázala na malém časovém prostoru předvést nejen několik etérických skladeb, připomínajících produkci slavné irské zpěvačky zvoucí se ENYA, ale i několik hymničtějších, elektronikou dozdobených a emočně tklivých válů, které dokáží tu a tam tnout do černého. Letmo si je rozebereme.
Po dvouminutovém tajemném intru se zjevuje pilotní singl „Like Humans“, který je fanouškům znám již s předstihem. Je přesně tou skladbou, reprezentující nový nosič asi nejpřesněji. Tj. neobyčejně okouzlující melodika, pomalejší tempo, klávesové ornamenty a závoj gotiky. Skladbu samozřejmě tahle Amaliin hlas, který zde pluje na jemném, elektronikou dozdobeném podloží. V podstatě jde o úhledný popík dělaný pro rockovou sféru. Song působí jistým způsobem úsporněji a vkusněji, než je tomu u přeplácaných produkcí většiny cinema-metalových kapel se zpěvulemi u mikrofonu. Mě osobně song evokuje spíše hudbu TYPE O NEGATIVE než něco kýčovitého.
Druhý singl „Mothlike“ je prakticky téměř stejně chytlavý, velmi romantizující a rovněž stavící na oné elektronikou a tanečním popem ovlivněné formě. Ta z něho dělá nenáročný hitík, jenž se velmi dobře poslouchá, aniž by kromě své přímočarosti zanechal nějaký trvanlivější odkaz. Až na „Valkyriennes Sang“, která jako jediná skladba na albu vládne určitou rychlostí a divokostí, byť zde hranou jakoby pod dekou, to aby kontrast k tklivému zpěvu Amalie byl ještě větší, se na albu nenachází jiné než pomalé věci, což hodnotím ve výsledku spíše záporně.
Monumentálnost posledně zmíněné vichřice je únosně kontrastní vůči poněkud komornějším písním, mezi které patří třeba esoterická „Blazing Sky“ nebo o něco zákeřnější „Devil in the Detail“. Po více posleších však dokážu ocenit třeba hymnu z roklinky „My Blood Is Gold“, která mne trochu připomíná skladbu „Hammerheart“ od BATHORY, neb působí trochu jako dávný severský tradicionál předělaný do podoby národního chóru. I titulní věc (asi největší podobnost s Enyou) přinese jistou niternost, takže vlastně s novinkou MYRKUR nemám žádný problém, byť do úplné bomby krátkému albu ještě docela dost schází. Snad to tedy vyjde příště, a to i kdyby zas dánská solitérka přišla s úplně něčím jiným. Co přijde za dva roky, to zatím asi nevědí ani u Relapse Records.
| 02.11.2023 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
