NAPALM DEATH - Apex Predator ... Easy Meat

80%

Britští praotcové grindcore a všeobecného hudebního extrému dnes stále dokazují, že se ani vzdáleně nechystají na odpočinek, právě naopak, jejich novinka „Apex Predator…Easy Meat“ prodlužuje sérii znamenitých alb, která byla započata přesně před dekádou albem „Smear Campaign“, na čtyři. Dávno jsou pryč časy několika sekundových a také málokým vydýchaných zběsilostí z let osmdesátých, i mohutně natlakované směsky death metalu a hardcore z poněkud sledovanějších devadesátek, tato období mne ostatně nikdy v souvislosti s NAPALM DEATH úplně nebrala. Současnost velí kapele jít na věc trochu odjinud a díky tomu si u mne v poslední době získala hodně sympatií (však vy víte, že obecně neposlouchám zas až takovej námrd), prim v jejich hudbě nyní nehraje extrémní rychlost, natož pak hutnost vyznění, ale síla sdělení, prožitek a rvavost projevu. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že tito Britové se již deset let nachází v životní formě. Vybrušují své energické dvou a více minutové songy z industriálního kraválu, jadrného hluku a nespoutané agrese a to v naprosto špičkově vysekané řeže se skvělým zvukem. Opravdu mám rád jejich názor. Nové fláky, jenž opravdu neznají pojem archaický projev, působí aktuálně, dravě a moderně.

NAPALM DEATH jsou vlastně jednou z velmi hodně mála kapel staré školy, která si ještě dnes nejen že udržela formu a entuziasmus, ale ještě vrství nekompromisní alba, která jsou přínosná a funkční i ve srovnání s mnohem mladšími extrémními spolky. Slyším zde znovu ozvěny z kořenů grindcore, ale i punková a hardcoreová tempa, nebo občasně i řádně ostré thrashmetalové riffy, někdy se objevivší v hromadě vysypaného zvukového odpadu, a i když se objeví nějaká ta industriálně špinavá pasáž zavánějící hlubší atmosférou („Beyond The Pale“) či dokonce celý song („Dear Slum Landlord“) v ní od hlavy k patě vymáchaný a velmi zřídka dojde na vřeštivé kytarové sólo („Hierarchies“), což se stalo zrovna zde, tedy u songu, který patří k vrcholným, mám pocit, že se nacházím v epicentru jejich formy. Co k tomu dodat? Celou deskou se britská legendární kapela prožene jako ujasněná, sociálně kriticky naladěná jednotka, co má po právu pocit, že bude nejlepší sjednat pořádek alespoň na koncertním place, když už ne ve světě, kam znepokojivě dopadají její texty. Znovu zde dojde na vynikající souhru dvou hlasů – burácivého Barneyho growlu a naprosto supráckého krvežíznivého štěkotu kytaristy Mitche Harrise, který skladbám dodává na neučesanosti. Souhra dvou různých extrémních vokálů už nějaký ten pátek Britům obrovsky svědčí, tvrdím, že díky tomu se jejich hudba dostala právě v posledních letech na vyšší level.

NAPALM DEATH zkrátka znovu neslevili, naopak mi přijde, ačkoliv po skladatelské stránce deska za předchozími třemi alby, která ostatně považuji za jejich vrcholná, mírně zaostává (díky menší variabilitě, různorodosti skladeb a rovněž jejich menší čitelnosti), tak co se týče tvrdosti a nasazení, jedná se letos patrně o jejich nejbrutálnější, nejhnusnější a nejšpinavější album za hodně dlouhou dobu, dost možná vůbec.

Podstatná je i textová složka, o kterou se jako vždy stará hlavně Mark „Barney“ Greenway. Ta se znovu opírá do nepravostí současného světa. Letos si na paškál bere zejména kastování lidí, různé hierarchie společnosti, korporativní vykořisťování nebo také moderní otrokářství. Statisíce lidí žijících ještě dnes v otřesných podmínkách, využívaných pouze coby levná pracovní síla a to nejen v zemích třetího světa, ale i na územích bohatých států, pracuje za almužnu, riskuje a mnohdy pokládá vlastní život pro zájmy několika jedinců, to jsou témata přímo spjatá s tímto žhavým konceptem. Naproti tomu stojí hrstka žijící v nekonečném luxusu a blahobytné ignoraci. Co víc, hranice mezi oběma póly se stále oddalují. Když Barney křičí, že zaměstnanec je pro „NĚ“ jenom číslo, které může být kdykoliv nahrazeno, a které nemá žádnou jinou hodnotu než jednotku vlastní výkonnosti, mám rázem neodbytný pocit, že jsem dosud s nikým jiným z metalové branže nesouhlasil více, a to předesílám, že se mám v podstatě naprosto báječně a stojím stranou problému, jen zkrátka s jeho názory do puntíku souhlasím. Už obal desky hodně napoví o celkovém obsahu a o skutečnosti, že půjde o drsný poslech. Hnusné a levné maso, zatavené do plastové krabičky, jakoby symbolizovalo podstatu lidské bezcennosti pro lídry otrokářského kapitalismu. Tím pro mne celá věc dostává srozumitelný a naprosto varovný smysl. 

11.02.2015	Diskuse (15)	Stray janpibal@crazydiamond.cz