NASTY RATZ - V období druhé šance (rozhovor)

Pražská glam-metalová partička NASTY RATZ pro mne představuje na našem území docela originální úkaz, neboť si razí cestu skrz žánr, který zde nikdy neměl na růžích ustláno, své hudbě neochvějně věří a žije prostřednictvím ní každý den, navíc má talent pro složení kvalitních skladeb, ale i manažerskou schopnost posouvat se organizačně dál a dostávat své nahrávky mezi lidi. Kluci si už zkrátka mohou dovolit věřit svým snům a měnit je postupně v realitu. Zde je tedy rozhovor, kterého se účastnili všichni členové NASTY RATZ.

Můžeš nejdříve představit historii NASTY RATZ? Jak dlouho kapela funguje a co všechno má za sebou? 

Jake: Pojem NASTY RATZ existuje od roku 2012. Tehdy jsme ale zdaleka nebyli fungující kapelou. To jsme vlastně nebyli ani v době vydání prvního EP „I Don’t Wanna Care“, ale už jsme potřebovali dávat vědět o tom, že tu jsme. Během roku vzniku jsme odehráli i koncerty v Německu a na Slovensku. Pokaždý v jiný sestavě a docela „na punkáče“. Nemáme za sebou asi nic, z čeho by se někdo posadil na zadek, ale v prosinci nám vyšlo druhé album a odehráli jsme už něco přes stovku koncertů v zahraničí. Nebo k stovce, nevím :D

Ano, už název vaší albové novinky „Second Chance?“ napovídá, že zřejmě půjde o vaší druhou nahrávku, kde album vlastně vznikalo? Jak dlouho bylo nahráváno a šlo spíše o spontánní proces nebo nápady vznikaly soustředěně po delší časový úsek?

Jake: Kromě „Poetic Justice“, která byla produkovaná Egorem Erushinem a „Price Of Love“, která byla sice nahraná v Praze, ale přeprodukovaná Beau Hillem v USA, vzniklo naše album v Pidgeon Records u Ronyho Janečka. Rony je kytarista John Wolfhooker a oni jsou takový náš opak. Dělají všechno moderně a naprosto bez zábran. Věděli jsme, že nás tahle spolupráce posune víc, než když tu budeme hledat někoho, kdo „tuhle muziku dělá 30 let“.

Jordy: Samotné nahrávání zabralo asi čtrnáct dní. Co se týče skládání, tak tam to bylo různorodé. Na některých písních se pracovalo déle a postupně se do nich přidávaly nápady a úpravy. Něco bylo hotovo prakticky za jednu zkoušku, a pak už se jen doladily detaily. Ale celkově bylo album v plánu už dlouho. Nedá se říci, že to byl spontánní nápad.

Xriss: Je to hodně individuální, někdy jeden z nás přijde s nápadem a za pár dnů je hotovo, jindy ten song musí uzrát. Například „Street Kids“ je ten typ songu, ke kterýmu jsem měl riff už několik měsíců v šuplíku, ale sedlo si to až při nahrávání.

Randy: Většinu věcí jsme měli už dopředu připravené, ale s nějakými drobnými změnami a úpravami nám pomohli kluci z Wolfhookerů.

Jste s nahrávkou spokojeni? V čem spatřujete onu šanci? Jaké máte vůbec s tímto materiálem plány a cíle v blízké budoucnosti? Přeci jen vypustit z alba hned tři videoklipy není u nás pro podobně neznámé těleso úplně typické.

Jake: Já ji miluju :D Rád bych to řekl nějak skromně, ale fakt je, že jí pořád poslouchám denně a baví mě. Mimochodem, ty videoklipy jsou teď čtyři a nechceme u toho končit. Už ale skládáme další písně. Uvidíme, co použijeme, ale Rony nás vybičoval k tempu, ze kterýho nechceme nikterak polevit. Nadále ale platí, že nebudeme vydávat nic, pokud neuvidíme, že o to lidi stojí.

Jordy: S nahrávkou jsem spokojen, i když asi jako každý muzikant po tom co vydá nahrávku a už to nejde změnit. Určitá místa na nahrávce, která bych příště udělal jinak, existují. :D V blízké době plánujeme ještě jeden klip.

Xriss: Jsem naprosto spokojen, ale už se nemůžu dočkat až začneme pracovat na další, kdy to bude, je ale zatím ve hvězdách.

Je slyšitelné, že jste nejvíce ovlivněni glam-metalovou a sleazy rockovou scénou, která nejvíce letěla v osmdesátých letech, co pro vás tahle hudba znamená a jak dlouho se jí inspirujete, sledujete ji a posloucháte? Byla to jasná volba stran hudebního zaměření?

Jake: Já jí poslouchám od puberty. Vždycky jsem miloval KISS a dělal si srandu z osmdesátkových kapel kvůli vzhledu. Nevím, kdy jsem ze svýho postoje „jedině 70s“ polevil a začal milovat 80s a 90s. Každopádně kapelu jsem založil s vidinou toho, že budeme dělat právě tohle.

Jordy: Ano to je pravda. 80s hudbu poslouchám v podstatě od malička. Rozhodně to není tak, že bych poslouchal jen to. Samozřejmě poslouchám i moderní rockovou a metalovou hudbu, i jiné styly, ale právě 80tky jsou to, k čemu se vždy rád vracím a co mě inspiruje, převážně díky své melodičnosti. Proto když jsem dostal příležitost připojit se k NASTY RATZ, tak jsem neváhal a tady jsem. :D

Xriss: Už pár let předtím, než jsem vstoupil do NASTY RATZ, jsem chtěl glamovou bandu. Ačkoli musím přiznat, že od doby, co tenhle žánr hraju, pravidelně ho poslouchám mnohem míň. Člověk si občas musí odpočinout a hledat inspiraci napříč žánry.

Randy: Určitě nás osmdesátková hudba ovlivňuje nejvíce a tenhle styl pro nás hodně znamená, ale myslím, že už hledáme inspirace i jinde. Moderní sleazy rockovou scénu samozřejmě sledujeme, když jsme tak trochu její součástí :D.

Co bys řekl o novince „Second Chance?“ při srovnání s vašimi staršími písněmi? Máš na albu nějaké své osobní favority? Přeci jen těch chytlavých skladeb s hitovými ambicemi je tam více.

Jake: Díky moc. V podstatě je tam jeden song, kterej nemusím, a ten jsem zrovna složil já :D Nejradši mám asi úvodní „The Waste“. Vstávám s ní a chodím s ní spát.

Jordy: Je to o něco tvrdší než první album, řekl bych. A taky trochu moderněji pojaté. Nejoblíbenější songy jsou asi „The Waste“ a „Let´s Drive“.

Xriss: Mým osobním favoritem je nejspíš „Let’s Drive“, mám rád dravější riffy a těžší zvuk. Je to směr, který bych v budoucnu rád prozkoumal víc. Rád bych taky vypíchnul „The Waste“ a „Street Kids“, nejvíc mě asi baví hrát „Pop Sh*t“, i když je to hodně netypická skladba, má určitou energii.

Randy: „Second Chance?“ je určitě tvrdší a rozmanitější než předešlý počin NASTY RATZ. Na albu jsou slyšet klasické 80s songy, moderněji znějící sleazy věci a dokonce i pop punk :D. Za mě vede „Lets Drive“, má největší koule.

Z mého pohledu za zmínku stojí především „Poetic Justice“, což je rychlý, tvrdý a velmi chytlavý vál a pak ještě „Price Of Love“, která je přímo situována do onoho 80´s retro stylu. Co bys řekl o těchto skladbách?

Jake: „Poetic Justice“ byla prvním singlem po kapelním zemětřesení a je jediná na albu, kde nejsou živé bicí. Složil jí Mick Rook a to včetně melodie. Já už jsem přišel jen s outrem a textem. „Price Of Love“ neměla být klipem. Dohodli jsme se tak až na zkoušce a nahradili song, který se jmenoval „Thing For You“. Byla nahraná v TdB Records a následně poslána Beau Hillovi, který nám tehdy napsal. Jeho renomé a kvality ale něco stojí, takže „Price Of Love“ je, co do produkce, nejdražší singl NASTY RATZ.

Za klipy byly kromě „Poetic Justice“ vybrány ještě „Against The World“ a „Watch Your Back“, co bys řekl o těchto skladbách?

Jake: „Against The World“ vyhrála video měsíce na více serverech a v TV Rebel. Při natáčení klipu se toho podělalo tolik, že vypadá nakonec úplně jinak, než jsme plánovali. I tak ho máme rádi. „Watch Your Back“ si odhlasovali fanoušci na instagramu, kde měli zvolit, jestli další video bude „chytlavá old-schoolovka“ nebo „tvrdá new wave“ (Let’s Drive). Randy sestříhal videa, co jsme točili na cestách a výsledek jsi viděl sám. Vtipný je, že Rony nám říkal, že je tam moc vokálů. Říkal jsem mu, že když se mu to zdá moc, musíme ještě jeden přidat. :D

Jordy: Klip „Watch Your Back“, vznikl tak trochu spontánně. Prostě jsme potřebovali k vydání alba vypustit ven taky klip. :D

V písni „Pop S*it“ zní dechové nástroje, ale také hlas hostující zpěvačky. Kteří hudebníci mohou za tyto vstupy a čí to byl nápad? Celkově mě vaše album přijde skladbově různorodé a na glam-metal vlastně pestré.

Jake: Je to jeden ze dvou songů, kterej jsem složil sám. Přizvat Rendy byl můj nápad. Je to moje nejlepší kamarádka a jsem strašně rád, že do toho šla. Její hlas se tam perfektně hodí. Dudy byly nápad Xrisse, který je zahrál. Všichni jsme si nejdřív klepali na čelo ale sakra! Seděj! :D

Jordy: Xriss už od té doby, co jsme začali plánovat nové album, naléhal, že do některé z písní chce dudy, tak nakonec jsi prosadil svou a je to tam. :D

Xriss: Nemám co dodat, funguje to. :D

Randy: Album je na poměry glam metalu nebo sleaze rocku hodně pestré, ale jsem s tím takhle spokojen a výsledek se mi líbí.

Na desce je i jedna pomalejší věc „The Last Kiss“, co bys řekl o téhle písni? Je protikladem agresivnějších válů jako je třeba úvodní „The Waste“, které si velmi ceníte, mohl bys srovnat tyhle dva póly vaší tvorby a vypíchnout na každém to, co se Vám na něm líbí?

Jake: Text je pro mě hodně osobní a v mojí hlavě měla znít jako „The Black Parade“ od MY CHEMICAL ROMANCE. To se úplně nepovedlo, ale ten koncept dvojitýho tempa atd. se mi líbí. Kluci mají ohromnou zásluhu na tom, že to není nerytmická odrhovačka. Hodně ji upravovali.

Jordy: Každá 80s kapela, nebo kapela, co se touto dobou inspirovala, musí mít na albu alespoň jednu baladu. :D

Xriss: Na „The Last Kiss“ se mi nejvíc líbí ta změna metra do 7/8 taktu v předrefrénu. Z hlediska hudební teorie je to možná nejzajímavější skladba. :D „The Waste“ je mnohem přímočařejší, je to rozjetej vlak, kterej jen tak nezastavíš.

Jaké máte nejbližší plány stran koncertování, ať už u nás nebo v zahraničí? Už je něco jisté?Považujete se za kapelu cílící svou tvorbu především na zahraničí nebo je tomu jinak? Jaké máte v tomto směru představy v rámci příštího roku?

Jake: V dubnu a květnu pojedeme turné po Holandsku a Německu, kde se ukážeme ještě v březnu před EVERY MOTHER´S NIGHTMARE. V Čechách se ukážeme 31.1. a sakra se na to těšíme. Bude to pátek v našem oblíbeném Crossu, kde jsme vždy hráli jen čtvrtky a úterky. A i tak to byl vždycky nářez. Obecně asi směřujeme spíš do zahraničí. Přeci jenom zpíváme v angličtině a statisticky to v Čechách úplně nejede. Takže i ten příští rok je zatím ve znamení zahraničních koncertů. V Ćechách je potvrzená jenom ta Praha a koncem května by se ještě mělo něco vyloupnout. Určitě těch koncertů ale bude venku víc.

Jordy: Na jaro chystáme Německo-holandské turné spolu s CREAM PIE. Na to se opravdu těším, protože poslední turné po Velké Británii spolu se SNAKE BITE WHISKEY bylo opravdu super. Doufám, že se úspěch bude opakovat.

Jste inspirování spíše scénou osmdesátých let, nebo na vás působí spíše kapely mladší generace pocházející převážně ze Švédska? Mohl bys říct nějaké vaše největší vzory a oblíbené kapely? A proč za ně považujete právě ty jmenované kapely?

Jake: Asi to máme každý jinak. Já miluju KISS, ALICE COOPERA, FIREHOUSE, ale i CRASHDIET, CRAZY LIXX a HARDCORE SUPERSTAR, BLACKRAIN. Mladší scéna nám vlastně plní sny :D Už jsme hráli před SISTER, CRAZY LIXX, THE LAST VEGAS, BLACKRAIN, HARDCORE SUPERSTAR a dalšími. Ze starších před TIGERTAILZ ad. To pro mne strašně znamená. Ale krom těhlech glam kapel mám rád i MARILYN MANSON, CHILDREN OF BODOM a MY CHEMICAL ROMANCE atd. Líbí se mi i poslední tvorba LADY GAGA.

Jordy: Jak jsem říkal už v první odpovědi, mám rád 80s i moderní hudbu, takže na mě má vliv obojí. Mladší kapely pocházející ze Skandinávie mám také velice rád.

Xriss: Z 80’s klasik si nejvíc jedu MÖTLEY CRÜE, GUNS N´ROSES, SKID ROW, v podstatě takovej tehdejší mainstream. Z doby po roku 2000 pak CRASHDIET, HARDCORE SUPERSTAR, původní sestavu SANTA CRUZ. Poslouchám taky hodně punku, hardcoru, metalcoru, oldschool rapu, folk metalu atd. Mým největším hudebním vzorem je ale David Bowie.

Randy: GUNS N´ROSES jsou moje srdcovka a zamiloval jsem si je už jako dítě. Jinak jsem vyrůstal na klasice jako LED ZEPPELIN, AC/DC, KISS atd. Dneska už nejsem nějak vyhraněný a poslechnu si skoro vše, ale mezi top pořád patří kapely 80s glam metalu, něco málo z 90s a taky hodně ujíždím na New wave a moderní skandinásvké vlně sleazu a glam rocku. Myslím, že v kapele jsou nám inspirací hlavně 80s, ale chceme se tvorbou spíš přiblížit modernějším kapelnám ze skandinávie.

29.12.2019	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz